Když se ve Velké Británii v roce 1978 narodila Louise Joy Brownová, ve všem se podobala ostatním novorozencům v porodnici – stejně křičela, stejně blinkala a stejně zaujatě se tulila ke své nové mamince. Malá slečna se ale přece jen lišila jednou „maličkostí“: krom otce a matky se na jejím zplození podíleli ještě dva muži – lékař Patrick Steptoe a fyziolog Robert Edwards. Tito dva pánové poprvé provedli takzvanou in vitro fertilizaci neboli umělé oplodnění a narozením Louise Joy Brownové dali naději statisícům párů, které dlouhodobě usilovaly o vlastní dítě. Nutno dodat, že jestliže před třiceti lety nemohlo mít děti každé osmé manželství, dnes je neplodný již každý pátý sezdaný pár.

Zájemkyně o oplodnění se musí podrobit proceduře, kdy je její tělo uměle zaplaveno hormony a látkami stimulujícími produkci vajíček, čímž dojde k hyperovulaci neboli ke zvýšené produkci gamet.

V normálním stavu tělo ženy produkuje každý měsíc jedno vajíčko (občas se mohou vyskytnout i dvě) v takzvaném ovulačním cyklu. Žena stimulovaná medikamenty produkuje více vajíček (deset až padesát), která jsou z folikulů odebrána pomocí duté jehly, zavedené skrz dutinu pánevní. Poté se vajíčka oplodní spermiemi – nedochází-li k tomu samovolně, spermie jsou přímo do jádra vajíčka injektovány pod mikroskopem. Nakonec jsou oplodněná vajíčka, nyní již považovaná za embrya, implantována do dělohy budoucí matky, přičemž pravděpodobnost, že se uhnízdí v děložní sliznici, dosahuje asi 40 procent.

Tento proces zatím lékařská věda nedovede ovlivnit, a tak se často implantuje více embryí buď zároveň, nebo po různých intervalech; proto u umělého oplodnění existuje větší pravděpodobnost, že se narodí dvojvaječná dvojčata nebo trojčata.

Jenomže vajíček se z vaječníku ženy odebírá více, v první řadě kvůli tomu, že tato procedura je pro tělo náročná a poškozuje zdraví. Následně se jich také více oplodní, přičemž se ale použijí jen některá.

Co se ale děje se zbylými embryi? Toť velmi zásadní, avšak často opomíjená otázka. Jejich osud se může odvíjet podle tří až čtyř scénářů. První variantou, asi nejpřijatelnější, je ta, že se pár, kterému embrya patří, rozhodne pro další potomky. Dočasně zmražená embrya, jež mohou v tomto stavu pozastavených buněčných pochodů, tzn. bez dalšího mitotického dělení, vydržet klidně stovky let, ne-li věčně, jsou nasazena do těla ženy, z něhož byla předtím odebrána v podobě vajíček.

Embrya mohou být také poskytnuta k adopci pro další neplodné páry. Obchod s lidskými orgány a tělními komponentami je obecně zakázaný, ovšem peněžní transfer v podobě daru není právně postihnutelný. Tudíž si takovéhoto protočlovíčka budoucí rodiče mohou koupit v průměru za dva až čtyři tisíce dolarů. Dokonce si mohou najmout i „brigádnici“, která za ně absolvuje těhotenství a porod se všemi jeho slastmi a strastmi, to vše za pouhých čtyřicet tisíc dolarů.

Na oltář vědy

Pokud ale nabídka oplodněných vajíček předčí poptávku a zárodky nenajdou svou dělohu, nechávají se embrya zmražená v dusíku. Zmražením se sice po čase snižuje jejich schopnost implantace, ale i tak je šance na nový život poměrně vysoká. Takto uchovaných embryí se jen v Evropské unii skladuje okolo milionu a půl, podobně jako ve Spojených státech. Na světě se tudíž nachází celá „zmražená generace“, která dvojnásobně převyšuje počet obyvatel takového Estonska. Nastávat teoreticky mohou i časové paradoxy typu: na prastrýce dohlíží jeho o dvanáct let starší praneteř, jak si na písečku staví bábovičky.

 

Velký taťka Andrej

Ze zamrazování ženských vajíček se stává lukrativní byznys i v Česku, kde procento neplodných párů dosahuje až 25 %. To láká i žraloky typu Andreje Babiše či Jozefa Janova. Tento slovenský bankéř dokonce kvůli tomu opustil skupinu Penta a s Babišem založil investiční fond Hartenberg Holding, jenž skoupil dvě prosperující reprodukční kliniky – GynCentrum v Praze a Reprofit v Brně. Na jejich konta tak potečou velké peníze, neboť celý proces umělého oplodnění v šesti opakováních je hrazen Veřejnou zdravotní pojišťovnou. Ta loni na tuto léčbu vynaložila 172 milionů…

Celý článek si můžete přečíst v tištěné i elektronické verzi Šifry č. 1/2015, ve které najdete spoustu skvělého čtení. Jejím zakoupením (tištěná verze bez placení poštovného a dopravy, tedy za skvělých 59 Kč nebo 2,40 EUR, Vám přijde až domů do schránky v Česku i na Slovensku; elektronická je oproti tištěné ještě levnější, stojí pouhých 44 Kč nebo 1,80 EUR a můžete ji číst ihned po zaplacení přes platební bránu GoPay na svém PC, mobilu nebo tabletu kdekoli) či objednáním předplatného přispějete jak na vydávání jedinečného časopisu, který píše necenzurovaně o věcech, které hlavní média zásadně nezveřejňují, tak i na provoz tohoto webu. 

Adam Folta