Česká národní banka by měla navýšit objem zlatých rezerv ze současných deseti tun nejméně na několikanásobek, myslí si ekonomové, které pro svůj článek ČNB by měla výrazně navýšit rezervy zlata, shodují se ekonomové oslovil server Novinky.cz. Jde podle nich o vhodný krok ve chvíli, kdy objem devizových rezerv nabobtnal kvůli intervencím.

V sejfech ČNB nyní drží necelých deset tun zlata, jeho podíl na devizových rezervách je menší než jedno procento. Ve srovnání s většinou zemí je to málo – například Slovensko drží 32 tun, Polsko či Rumunsko přes sto tun. Nejvíce zlata v posledních letech nakupují Rusové a Číňané. Jen od začátku roku 2015 do loňského května Peking navýšil své zásoby zlata o úctyhodných 70 procent, ve stejné době se ruské zásoby zvýšily o 21 % na cca 1500 tun. A tento trend pokračuje. „Tohle je útok na mocný dolar. Ruský prezident Putin kupuje v tichosti zlato bez zbytečného rozruchu. Politici se bojí nové studené války mezi Moskvou a Západem, ale ve finančním sektoru tato válka již začala,“ okomentoval německý list Die Welt hromadění zlata Ruskou federací.

Člen bankovní rady ČNB Vojtěch Benda minulý týden řekl, že centrální banka se nebrání diskuzi o nákupech zlata. Podle něj by mohlo jít o desítky tun, aby celkový podíl nepřesáhl „bezpečný” podíl tří procent.

Mnozí ekonomové by ale centrálním bankéřům radili výraznější posílení zlatých rezerv. „ČNB by měla navýšit své zlaté rezervy. Minimálně na desetinásobek současné úrovně. Jestliže sousední Německo má přes tři tisíce tun zlata, není důvod, proč bychom neměli mít alespoň právě sto tun. Těžko přitom hledat důvod, proč se ČNB tak křečovitě pořízení zlata brání,” řekl Novinkám ekonom Lukáš Kovanda ze společnosti Cyrrus.

Klíčovým důvodem držby zlata centrálními bankami je podle něj fakt, že vývoj jeho ceny se zpravidla odlišuje od vývoje hodnoty měnových devizových rezerv. Tím pádem je celková hodnota rezerv sestávajících jak ze zlata, tak z měnových deviz stabilnější než hodnota rezerv sestávajících buď pouze ze zlata, nebo pouze z měn. „Po roce 2008 je trendem mezi světovými centrálními bankami spíše navyšování objemu drženého zlata nebo alespoň jeho zachovávání na stálé úrovni. Čisté nákupy zlata centrálními bankami dosahovaly v letech 2008 až 2015 celosvětově průměrně 350 tun ročně,” upozornil Kovanda.

A jsme u toho. Česká republika měla ještě před dvaceti lety o 56 tun zlata víc oproti dnešní směšné zásobě. Jenže v letech 1997 a 1998 zlatý poklad rozprodala, a to v době, kdy to bylo zcela nevýhodné. Nejen že na tom prodělala desítky miliard korun, ale tím, že shromažďuje bezcenné dolary a eura, kteréžto nekryté měny se tisknou jako o život, ohrozila stabilitu Česka.

Centrální banka tehdy pod vedením guvernéra Josefa Tošovského, agenta StB a podle MF Dnes i sovětské KGB, získala z prodeje zlata jen 16,4 miliardy korun. Zlato se totiž prodávalo za historicky nízkou cenu kolem 300 dolarů za trojskou unci. Jen pro srovnání, dnes stojí zlato o 1000 dolarů za unci víc.

Během let 1997 až 1998 prodala ČNB v naprosto nejhorší dobu naprostou většinu svých zlatých rezerv, celkem 55,78 tuny zlata. „Tento prodej vynesl celkově 16,4 miliardy Kč. O prodeji zlata bylo rozhodnuto po zvážení poklesu významu zlata jako rezervního aktiva, dále dlouhodobě klesající ceny zlata a nízkých výnosů z jeho držení,“ píše se ve výroční zprávě ČNB za rok 1998.

Každý ekonom přitom musí vědět, že když je cena nízká, má se nakupovat, a prodává se pouze v případě, že je cena vysoká a hrozí například prasknutí bubliny. V případě rezerv se ale neprodává, neboť rezervy slouží pro případ nenadálých ekonomických turbulencí.

Existují tedy dvě možnosti – 1) Tošovský a spol. byli úplní diletanti, kteří nevěděli, co dělají, nebo 2) je někdo „motivoval“ a byl v tom úmysl.

Selhání to ale bylo natolik průhledné a do očí bijící, že první možnost činí velmi nepravděpodobnou.

Šlo o to podlejší čin, že se nejednalo o jen tak ledajaké zlato. Zlatý poklad republiky původně vznikl hlavně díky velkorysým darům našich předků po první světové válce. Lidé napříč sociálními vrstvami tehdy darovali mladému státu do kolébky mince a šperky, mnozí legionáři se pak nezdráhali vzdát svých medailí, za které zaplatili krví na dalekých frontách v cizině.

Zlatý poklad republiky při své dramatické pouti 20. stoletím byl uloupen nacisty a po druhé světové válce bylo zhruba 38 tun československého zlata zadrženo Spojenými státy a Velkou Británií. Nakonec se až v únoru 1982 podařilo československým diplomatům vyjednat návrat zhruba poloviny zlatého pokladu, celkem 18,4 tuny, do vlasti.

K tomu není co dodat. Tím ale příběh nekončí. Česká republika je teď v naprosto prekérní situaci. Ekonomika zdánlivě šlape, ale málo se mluví o tom, že jede na dluh. ČNB totiž tiskla miliardy kvůli své měnové politice, kdy držela uměle slabou korunu. Přesně jak o držení zlata říká ekonom Kovanda: „Jde o standardní nástroj diverzifikace investičního portfolia, které v případě ČNB z důvodu nedávno skončené intervence nemístně nabobtnalo.”

Pokud ČNB kupovat zlato nebude, v případě ekonomických otřesů nebo změně globální ekonomiky (viz pasáž o Rusku a Číně), postaví Českou republiku do velmi nevýhodné situace. A pokud začne zlaté rezervy doplňovat, půjde o dvojnásobnou zlodějinu – nejprve zlato prodala, když bylo nejlevnější, aby ho nakoupila, když je drahé.

Česká národní banka je ale prý „nezávislá“, a tak si může vlastně dělat, co chce. Včetně okrádání Čechů.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra