Ačkoliv se stále dohadujeme, a zřejmě ještě nějakou dobu budeme, ohledně toho, co přesně je vědomí, jak funguje a na jaké existenciální úrovni, britský fyzik Sir Roger Penrose a Stuart Hameroff z Arizonské univerzity se domnívají, že se jedná o informaci uloženou na kvantové úrovni. Tím jejich objevy nekončí.
Penrose a jeho tým dále prozkoumali možnost, která sice není úplně nová, ale doposud se jí nevěnovala dostatečná pozornost. Tou jest teorie, že kvantové informace, které vědomí tvoří, se ukládají v mikrotubulech v buňkách tvořených na bílkovinné bázi. Tyto mikrotubuly údajně nesou kvantové informace, ukládané na subatomické úrovni.
Penrose argumentuje, že pokud člověk „zemře“ jen dočasně, tyto kvantové informace jsou vypuštěny z mikrotubulů do vesmíru. Pokud je člověk resuscitován, kvantové informace se do mikrotubulů vrací, a to je příčina fenoménu zážitků blízké smrti. „Pokud ale nedojde k resuscitaci, a pacient zemře, je možné, že tyto kvantové informace existují nadále mimo tělo, možná donekonečna, ve formě duše,“ popisuje Penrose.
Výzkumníci z proslulého Institutu Maxe Plancka v Mnichově se s Penrosem podle všeho shodují, že fyzický vesmír, ve kterém žijeme, je jen jeden aspekt existence a určitá část z nás přežívá i po smrti fyzického těla. Někteří dokonce zacházejí ještě dále a tvrdí, že vědomí posléze cestuje mezi paralelními vesmíry. „Co následuje, je nekonečná realita, která je mnohem větší než to, v čem je náš svět zakořeněný. Tímto způsobem je naše existenční rovina obklopená posmrtným světem… Tělo umírá, ale spirituální kvantové pole pokračuje. Když se na to podívám tímto způsobem, pak jsem nesmrtelný.“
V knize Za hranicemi biocentrismu: Přehodnocení času, prostoru, vědomí a iluze smrti Robert Lanza pokládá otázku, zda duše existuje. Nová vědecká teorie, oproti předchozím, které se takové představě vzpouzely, jak jen to šlo, naznačuje, že je to skutečně možné, a to prostřednictvím existence mimo čas. Naznačuje, že cestování mezi vesmíry je možné právě v době, kterou vědomí zaujme po smrti fyzického těla. V knize stojí: „Existuje nekonečné množství vesmíru, a všechno, co se může stát, se v některém vesmíru děje. Smrt v těchto scénářích neexistuje v žádném reálném smyslu. Všechny možné vesmíry existují současně a najednou, nezávisle na tom, co se v kterémkoliv z nich odehrává. Přestože jsou jednotlivá těla odsouzená k sebezničení, ten živý pocit, to „kdo jsem?“ je jen 20wattová fontána energie operující v mozku. Jeden z důležitých zákonů vědy je ten, že energie nikdy neumírá. Nemůže být ani stvořena, ani zničena. Ale může se tato energie přenést z jednoho světa do druhého?“
