Zemřel muž, který před více než 30 lety zachránil svět před jadernou válkou

Stanislav Petrov byl sovětským podplukovníkem, jehož klidná hlava zřejmě zabránila jaderné válce mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými na počátku 80. let minulého století. Jelikož letos 19. května ve věku 77 let zemřel, připomeňme si jeho příběh jakožto rozloučení s mužem, jenž je jedním z lidí, kteří udrželi válku studenou.

Petrov sloužil ve velení bunkru poblíž Moskvy, vybaveném varovným systémem a radarem. Jednalo se o jednu ze základen, která měla za úkol co nejdříve detekovat případné útoky. Byla to právě ocelová trpělivost a chladné uvažování Stanislava Petrova, které zabránily tomu, aby se z chyby stala katastrofa.

Když se 26. září 1983 obrazovka rozzářila s poplašnou zprávou, že ze Spojených států míří raketa směrem k Sovětskému svazu, namísto protiútoku zachoval klid. „Jakmile jsem zprávu uviděl poprvé, vstal jsem hned ze židle. Všichni moji podřízení byli zmatení, tak jsem začal vykřikovat rozkazy, abych zabránil panice. Věděl jsem, že moje rozhodnutí bude mít hodně následků,“ řekl Petrov stanici RT během rozhovoru v roce 2010. „Siréna se ale rozezněla podruhé. Na hlavní obrazovce se pak objevila gigantická, krvavě rudá písmena START. Říkala, že byly vypuštěny čtyři další rakety,“ pokračoval.

Od momentu, kdy byly podle záznamu rakety vypáleny, měl Kreml jen 30 minut na rozhodnutí, zda zahájí protiútok a vypálí na Spojené státy americké svůj vlastní jaderný arzenál, a Petrov měl jen 15 minut na to, aby své nadřízené ujistil, zda je hrozba skutečná či nikoliv. „Moje pohodlné křeslo mi připadalo jako horká pánev. Cítil jsem, že ani nemůžu vstát. Tak moc jsem byl nervózní, když jsem se rozhodoval,“ řekl.

Napadlo ho, že pět raket, přestože by pět jaderných hlavic napáchalo velké škody, bylo příliš málo na to, aby se jednalo o opravdový útok Spojených států. Pokud by se opoziční velmoc rozhodla ze studené války udělat opravdovou, vypustila by ve snaze Sověty dočista smazat z mapy veškeré svoje zásoby. Alespoň tak uvažoval Petrov, a nakonec se rozhodl nadřízeným zavolat, že se musí jednat o nějakou poruchu. Protiútok se nekonal. „Uznávám, byl jsem vyděšený. Uvědomoval jsem si, jak moc zodpovědnosti mi leželo na bedrech.“

Nakonec se ukázalo, že měl pravdu a skutečně se jednalo jen o chybu. Sovětské satelity nesprávně vyhodnotily sluneční záření, odrážející se od mraků, jako vypálené rakety. Je ovšem smutné, že se Petrov nedočkal žádné chvály.

Naopak, o incidentu se více než 10 let mlčelo. Sám byl napomenut, že nevyplnil řádně hlášení, a jeho nadřízení čelili obviněním za chyby v systému. „Moji šéfové sklidili veškerou vinu. Nechtěli vůbec uznat, že někdo udělal něco dobře, rozhodli se jen obviňovat lidi.“ Incident byl tak dobře skryt, že o něm nevěděla ani podplukovníkova manželka. Tajemství vyšlo na povrch až rok poté, co zemřela. Za znalost této až mrazivě těsné události, která mohla potenciálně vyústit v dosti šerednou budoucnost, vděčíme německému novináři jménem Karl Schumacher. Ten byl zprávou tak ohromený, že odletěl do Ruska, aby se s tímto mužem sám setkal, a posléze příběh přinesl na Západ. Dokonce se podle jeho příběhu natočil film Muž, který zachránil svět (2014), v němž hrál Kevin Costner. Ten posléze odeslal Petrovovi 500 dolarů jako „poděkování“, že učinil správné rozhodnutí.

Petrov nicméně sám sebe za hrdinu nepovažoval. „Nejdřív jsem byl překvapený, když mi lidé říkali, že o mně v televizi mluví jako o nějakém hrdinovi. Nikdy jsem nad sebou tak nepřemýšlel, koneckonců, doslova jsem jen dělal svou práci,“ řekl Petrov.

Je dobré podotknout, že se nejednalo o jediný příběh, kdy hloupá chyba nějakého systému málem zavinila jadernou válku. V roce 1961 spustil falešný poplach špatně fungující systém NORAD v Coloradu, a o rok později se spustil alarm v Minnesotě s tím, že do letecké základny Duluth pronikl narušitel, a piloti se vyřítili do letadel s povolením použít jaderné zbraně. Ukázalo se, že narušitelem byl zmatený medvěd.

O šest let později, v roce 1968, bombardér B-52 s jadernou náloží havaroval poblíž Grónska a explodoval; jaderné hlavice naštěstí nevybuchly. Kdyby k tomu došlo, Američané to mohli vnímat jako počátek preventivního útoku a zakročit. V roce 1979 šlo ale skutečně do tuhého. Hned čtyři různá centra v Americe ukazovala plnohodnotný útok ze Sovětského svazu. Letadla se vznesla a hlavice se připravovaly, nicméně brzy se ukázalo, že selhal počítačový program na výcvik pro případnou jadernou válku. Podobných případů nastalo více, například během Suezské krize, ale i po konci studené války. V roce 1995 si ruské radary spletly norskou vědci vystřelenou raketu s jadernou hlavicí, a nastal první případ v historii, kdy ruský prezident otevřel slavný jaderný kufřík a byl připravený zmáčknout tlačítko…

Stanislav Petrov získal před smrtí řadu ocenění napříč různými zeměmi a podle všeho zemřel poklidně a ve spánku. Můžeme být vděční, že on a mnoho dalších lidí vydrželo obrovský nátlak na nervy i emoce ve chvílích, kdy se doslova mohly přepsat, přesněji řečeno dočista smazat dějiny.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Petrák, časopis Šifra

Zdroj: https://www.rt.com/news/403625-nuclear-soviet-officer-died/