Od intervence NATO v čele s Francií či Spojenými státy v Libyi už uběhla dostatečně dlouhá doba na to, abychom se poohlédli zpět a popřemýšleli, jaký vlastně měla smysl. 

Vojenská intervence v Libyi na pomoc takzvaným povstalcům v Libyi byla zahájena na základě rezoluce č. 1973 Rady bezpečnosti OSN, přijaté 17. března 2011. OSN oprávnila členské státy k použití síly k ochraně civilního obyvatelstva, zejména prostřednictvím prosazení bezletové zóny nad Libyí. Jenže jak se záhy ukázalo, hlavním cílem nebylo ani tak ochránit obyvatelstvo (kdo by se staral taky o lidi, že?), nýbrž vojensky podpořit „povstalce“ a vyčistit jim cestu ke svržení vlády plukovníka Muammara Kaddáfího, což také veřejně přiznal 27. března britský ministr obrany Liam Fox, později i bývalý britský premiér Tony Blair, který má s podobnou činností bohaté zkušenosti. 14. dubna to pak oficiálně potvrdil i další členský stát NATO ústy americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové, která původní cíl akce, na niž NATO dostalo mandát, rozšířila o druhý (už mimo mandát OSN) – svržení dosavadního vládnoucího režimu.

Je veřejně známým faktem, že násilné sesazení Muammara Kaddáfího, ať už to byl zlý diktátor nebo jen pro Američany nepohodlná osoba, nevedlo ke zlepšení situace v Libyi, ale k úplné katastrofě. Původně prosperující a relativně bohatá země se propadla na středověkou úroveň. Válka zanechala v zemi mocenské vakuum, jež přímo vedlo k rozšíření vlivu teroristických skupin jako ISIS. I přesto (nebo právě proto) stejné síly, které rozbily Libyi, zvolily stejný postup v Sýrii. Pokud se ale naplní stejný scénář, jaký osud čeká syrské obyvatelstvo? Jak ukazují nedávná zjištění ohledně vývoje v Libyi, není se na co těšit.

Zatímco, jak píše deník The Guardian, „násilí a otrocká práce“ byly už v minulosti v Libyi realitou, obchod s lidskými otroky se nyní dostal na takovou úroveň, že se lidé nestydí prodávat jiné lidské bytosti na veřejnosti.

„Nejnovější zprávy o trzích s otroky mohou být přidány do seznamu pobuřujících věcí v Libyi,“ vyjádřil se Mohammed Abdiker, hlava operací a krizových situací z Mezinárodní organizace pro migraci, což je mezinárodní společnost, která se pokouší o „humánní a organizovanou migraci ve prospěch všech“, alespoň dle informací z oficiálních stránek. Abdiker pokračuje: „Situace je otřesná. Čím více se organizace zapojuje do dění v Libyi, tím více zjišťujeme, že je to slzavé údolí pro příliš mnoho migrantů.“ Referuje tak na situaci, která nastala po roce 2011. Migranti totiž často používají Libyi jako zemi, do které se seskupí z okolních afrických zemí za účelem vyrazit do Evropy, ale od doby bezvládí je tento přesun příliš nebezpečný. Jak vysvětluje britský The Guardian, rozlehlá, málo osídlená země, nyní zmítaná násilím, je obzvláště nebezpečná pro migranty bez peněz a zejména bez papírů. S těmi se totiž obchoduje velmi snadno.

Dle výpovědi jednoho z přeživších, migranta ze Senegalu, zaplacený pašerák jemu a skupině dalších migrantů slíbil převoz do Evropy, ale po nalodění se se místo Evropy vydali na jiné místy v Libyi, přesněji řečeno se vylodili na písčitém a opuštěném místě v oblasti Sabha. Dle Livie Manentové, představilky z IOM (Mezinárodní organizace pro migraci), která s těmito přeživšími dělala interview, je poté postavili na nohy a začali otevřeně nabízet k prodeji. Tento příběh potvrdili i další přeživší migranti, ale tím to údajně nekončí. Ti, co se neprodali, byli odvezeni do provizorních věznic, z nichž pravidelně volali jejich rodinám (pokud to bylo možné) a požadovali výkupné, případně je prodali do větších věznic, které za jejich svobodu požadovaly dvojnásobek.

Jako by to všechno nestačilo, ozývají se hlasy, že chybou nebyla zpackaná akce v Libyi, ale, a teď se podržte, po sesazení Kaddáfího se ze země stáhnout, například dle organizace United States Institute of Peace (USIP). Někdo by mohl namítnout, že by i Americký institut pro mír mohl pochopit, že tam v první řadě nemělo proběhnout „humanitární bombardování“, ale těžko můžeme čekat zázraky.

V současné době je jen otázkou, jak naložit s chaotickým bezprávím v Libyi a jak zabránit mezinárodní vlivům v nastolení stejně dehumanizující a otřesné situace v Sýrii. Dokud ale tyto země, které záhadně ani jedna neholdovala petrodolaru a mají samostatné zásoby ropy na to, aby byly nezávislé, mají ropu a nechtějí banky a demokracii, zdá se, že je žádný jiný osud než ISIS a bomby nečeká…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Petrák, časopis Šifra

Zdroje: https://www.theguardian.com/world/2017/apr/10/libya-public-slave-auctions-un-migration http://www.libya-analysis.com/ https://www.usip.org/publications/2016/05/current-situation-libya https://www.usip.org/node/10179