Co může člověk čekat od člověka, který se jmenuje Lenín? Soudě podle nejnovějšího vývoje událostí kolem slavného novináře Juliana Assange nic moc dobrého. Australský zakladatel serveru WikiLeaks prohlásil, že se schyluje k jeho ukončení azylu na ekvádorské ambasádě, což jej může stát život.

Azyl člověku, díky kterému se celý svět dozvěděl například o zločinech americké armády v Afghánistánu či Iráku, udělil předchozí ekvádorský prezident Rafael Correa v momentě, kdy celý „demokratický“ svět odvrátil zrak od toho, že byl Assange falešně obviněn ze znásilnění pod záminkou, aby jej Američané dostali do USA a tam jej mohli v lepším případě uvěznit, v horším zabít. Ekvádor ukrývá od roku 2012 novináře na své ambasádě v Londýně, neboť jakmile by půdu velvyslanectví opustil, zatkli by jej Britové, věrní američtí komplicové, a předali jej do USA.

Nejbizarnější na celém případu je, že Australan je zavřený na ekvádorské ambasádě v Londýně více než šest let, aniž by všichni ti ochránci lidských práv byť jen otevřeli ústa. Jak je možná, že tato zvůle nikomu nevadí?

Rafael Correa, na kterého byl kvůli jeho odvážnému postoji po celou dobu vyvíjen obrovský tlak, v úřadu loni skončil a jeho nástupce Lenín Moreno hledá cestičky, jak se Assange zbavit.

Julian Assange nyní prostřednictvím telekonference z londýnské ambasády uvedl, že Ekvádor usiluje o ukončení jeho azylu na ekvádorské ambasádě v Londýně a chce ho předat Spojeným státům. Jeho vyhádření padlo v rámci psoudního procesu, který se koná v ekvádorském Quitu – Assangeův právní tým totiž podal žalobu na ekvádorskou vládu kvůli tomu, že změnila pravidla pro jeho pobyt na zastupitelském úřadu. Stížnost ale soud podle očekávání smetl se stolu.

Zažalujete-li zemi, která vám jako jediná pomohla, jinak to asi ani dopadnout nemůže. Zakladatel WikiLeaks ale nemá moc možností, jak situaci ovlivnit či zvrátit – jakmile opustí dveře ambasády, hrozí mu, že přijde brzy o život.

Assange během prvního stání v procesu řekl, že ekvádorský prezident Lenín Moreno již údajně rozhodl o ukončení jeho azylu, i když oficiálně to ještě nenařídil. A stěžuje si na nová pravidla pro život na ambasádě – nově by si prý měl například platit za lékaře, telefonní hovory, za internet, za prádelnu či úklid po své kočce. Zní to možná úsměvně, než si uvědomíme, že je Assange de facto ve vězení a má velmi omezené možnosti.

Druhá strana stížnost odmítla s tím, že na ambasádě může zůstat, pokud bude dodržovat nové podmínky, prý byly zavedeny jen „na podporu pokojného soužití v tak těsných prostorech“. To se tak obvykle dělává, když nechete někoho vyhodit přímo, ale tak mu zatopíte, že ho de facto stejně vyženete.

Kdybychom žili v normálním světě, Assange by poděkoval Ekvádoru za velkorysou pomoc a šel by si po svých, problém je, že nemůže, neboť je mužem na odstřel. Australský vydavatel serveru WikiLeaks publikoval tajné dokumenty, jež upozorňují na porušování zákonů a lidských práv ze strany úřadů, a za to čelí beztrestným výhrůžkám a perzekuci. Exporadce kanadského premiéra Tom Flanagan by si například přál, aby na Assange byl spáchán letecký atentát, s tím, že „si zaslouží smrt“. Neúspěšná kandidátka na americkou viceprezidentku Sarah Palinová volala po tom, že „by měl být stíhán jako teroristé z Tálibánu nebo al-Káidy“. Někdejší prezidentský kandidát Mike Huckabee se vyslovil jak pro smrt Assange, tak „toho zodpovědného za únik diplomatických depeší“, myšleno dalšího whistleblowera Bradleyho Manninga – tento skutek označil za velezradu a řekl, že „cokoli menšího než poprava by bylo příliš vlídným trestem“.

Jednou z nejdrsnějších, ale i nejúčinnějších metod boje proti podobným lidem, jsou kampaně založené na očerňování jejich charakteru. A tak je třeba Edward Snowden, díky němuž víme o celosvětovém špiclování, „zmatený špion, který už dostal svůj díl slávy“, Manning „zrádce stižený slavomamem, který má problémy se svou sexuální identitou“, no a Assange, ten je rovnou sexuálním násilníkem.

Pár dní po zveřejnění některých výbušných dokumentů na WikiLeaks v roce 2010 na něj totiž ve Švédsku, kde byl zrovna na semináři, podaly podivné trestní oznámení kvůli údajnému znásilnění dvě ženy, které dříve pracovaly pro WikiLeaks. Na Assange byl vydán mezinárodní zatykač a měl být vydán do Švédska – ten ale prohlásil, že jde o vykonstruované obvinění a záminku, jak jej skrze Švédsko, které má s USA podepsanou smlouvu o vydávání lidí, dostat za oceán. Tomu, že jeho obavy nejsou až tak neopodstatněné a paranoidní, nasvědčuje například to, že Švédsko Assangovi odmítlo dát záruku, že jde pouze o vyšetření jeho deliktu a nebude vydán do USA, i to, že ze znásilnění se nakonec vyklubal sex bez kondomu (sex by surprise), který je ve Švédsku přestupkem, ne trestným činem, a nebyl ani obžalován.

Slabou útěchou může být fakt, že Komise při Radě OSN pro lidská práva v únoru rozhodla, že „Julian Assange je svévolně zadržován Švédskem a Británií“. Moc to ale nepomohlo, neboť obě země uvedly, že jakmile vystrčí z ambasády nos, stejně ho zatknou.

Assange, který byl v Británii propuštěn za určitých podmínek na kauci, nakonec tyto podmínky porušil a raději se kvůli obavám o svůj život ukryl na ekvádorskou ambasádu v Londýně, kde žije už neuvěřitelných šest let, aniž by to svět nějak vzrušovalo. Svoboda a demokracie totiž platí, jenom když se to hodí.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra