Výzkumníci přišli na to, k čemu sloužily spirálovité díry v Nazce. Jejich účel byl podle vědců ryze praktický. Tyto podivné díry totiž tvořily velmi sofistikovaný hydraulický zavlažovací systém, který pomocí větru zásoboval vodou celé okolí prostřednictvím sítě podzemních kanálů.

Nazca, pobřežní oblast Peru, byla před dvěma a půl tisíci lety domovem zemědělské civilizace. Lidé zde pěstovali například kukuřici, juku nebo jiné plodiny, a to všechno na planině, kde roční srážky nepřekročí 4 milimetry. Není proto divu, že dostatek vody pro indiány představoval nejdůležitější faktor pro přežití.

Nazca je po celém světě známá pro záhadné geometrické obrazce tvořeným světlými liniemi. Na náhorní plošině se jich nachází více než 300 a jsou tak obrovské, že jejich tvar je zřetelný až při pohledu z letadla nebo balonu. O jejich účelu existuje mnoho teorií – nejčastější je tvrzení, že obrazce měly náboženský význam a sloužily indiánům jako kontakt s nadzemskými bohy, známé jsou ale i odvážnější hypotézy ufologů o mimozemském původu.

Regenračné centrum

Předmětem spekulací byly i kamenné spirály, které se zarývají do země napříč touto krajinou. Odborníci dlouho přemýšleli nad tím, jak mohla fungovat zemědělská civilizace na jednom z nejsušších míst na světě; přítomnost zavlažovacího systému se nabízela jako nejschůdnější možnost. Potvrdit teorii, že právě tyto spirálovité díry zvané „puqios”, byly zdrojem drahocenné vody, pomohly satelitní snímky. „Puqios byly součástí sofistikovaného hydraulického systému, vybudovaného k získávání vody z podzemních pramenů,” sdělila BBC italská pracovnice z Institutu metodologií pro environmentální analýzu Rosa Lasaponarová.

Ze satelitních snímků vědci mohli lépe porozumět, jak jsou spirály rozmístěny v krajině a v jakých polohách se nacházejí ve vztahu k starověkým indiánským osadám. Podle Rosy Lasaponarové byl systém děr ve své době mnohem rozvinutější a poskytoval obyvatelům této oblasti nevyčerpatelný zdroj vody. Tento objev můžeme považovat za další úspěch vesmírné archeologie, o které vás Šifra informovala už v minulosti. Potvrzuje se tím, že potenciál tohoto vědního oboru ani zdaleka neupadá, ba naopak, stále roste a my se snad můžeme těšit na další skvělé objevy, jako je například tento.

Regenračné centrum

LÍBÍ SE VÁM WEB ŠIFRY? SEZNAMTE SE I S JEDINEČNÝM MĚSÍČNÍKEM ŠIFRA A PŘEČTĚTE SI CELÉ ČÍSLO NA UKÁZKU ZDARMA.

Ale zpět k zavlažování v Peru. Proud vody protékal sítí podzemních kanálů. Obyvatelé oblasti znali jejich přesnou polohu a naučili se je perfektně využívat. „Puqios” byly vyhloubeny přímo nad podzemními kanály a díky jejich spirálovitému tvaru hnaly do kanálů vítr, který udržoval vodní proud a posílal životně důležitou vodu dál k dalším osadám. Zachycenou vodu pak místní zadržovali v nadzemních umělých nádržích.

Italská výzkumnice zdůrazňuje, že se jedná o mimořádně specializovanou technologii. Indiáni museli mít výborné znalosti geologie, ročních vodních cyklů a v neposlední řadě jim nelze upřít technickou vyspělost. O tom už ostatně svědčí fakt, že v oblasti Nazca se mnoho spirál dochovalo v dobrém stavu až dodnes a některé z nich dokonce ještě stále fungují. Anebo to nebyli Indiáni, ale spirály jsou mnohem starší a vybudoval je někdo úplně jiný? To už by ale bylo téma na jiný článek.

Lukáš Marek

Zdroj