Za hranice mysli

 

 

 

Jan Petrák v dalším díle své série o parapsychologii píše o tom, jak otevřít bránu rozšířeného vědomí a co všechno dokáže koncentrovaná mysl. Obzvlášť když je v transu!

 

Po dvaceti hodinách usilovné práce má A. J. Howard Hulme překlad konečně hotový – dvanáct otázek v egyptštině, používané zhruba ve druhém století před naším letopočtem. Hned po dokončení tento egyptolog předává svou práci muzikologovi a hudebnímu skladateli Fredericu H. Woodovi v anglickém městě Blackpool. Je rok 1931 a meziválečnou Anglii včetně Wooda zaujalo místní médium, jistá dívka přezdívaná Rosemary.

To, co Rosemary předvedla, vysoce předčilo všeobecné očekávání. Na předpřipravené otázky odpovídá pohotově a plynně, načež navazuje zhruba půlhodinou volného monologu. To vše jazykem, jimž se mluvilo před více než 3000 lety. Rosemary údajně tlumočila ducha babylonské princezny, vdané za egyptského faraona. Prohlašovala, že ji posedla „paní Nona, manželka faraona Amenhotepa III.“.

Užaslý A. J. Howard Hulme pravost jazyka potvrdil a mnozí považují projev „paní Nony“ za unikátní náhled do prastarého světa a znění dnes zaniklého jazyka. Amenhotep III. si skutečně vzal za ženu babylonskou princeznu, ač její jméno není dosud oficiální známé a různí se i ve výpovědích Rosemary (Nona, Mona, Ona). F. H. Wood, který tento výjimečný příběh zaznamenal například v knize Egyptský zázrak (The Egyptian Miracle), však díky ní shromáždil okolo 5000 staroegyptských frází.

Ponechme teď stranou, že pan Wood později čelil hysterické kritice ze strany odborné i široké veřejnosti, která se s něčím tak „nadpřirozeným“, jako je posednutí či převtělení duší dávných dob, nehodlala smířit. Pro účely našeho parapsychologického miniseriálu není ani tak podstatné, jestli Rosemary skutečně posedl duch, lhostejno zda Mony, Nony, či dokonce Ony. Z hlediska parapsychologie považujeme za důležité přesné informace, jež zmíněná osoba podala, a také způsob a mechanismus, jakým k nim přišla.

 

Pan Lincoln?

V prvních dvou textech jsme uvedli důkazy a fascinující objevy shromážděné parapsychology za poslední století a seznámili se s vědeckým pojetím mimosmyslového vnímání (ESP – extra sensory perception), psychokineze (PK) a mentální impregnace neboli faktem, že každá myšlenka nese potenciál trvale se „otisknout“ na pomezí fyzického a nefyzického světa. Otázkou tak není, zda disponujeme dalšími smysly; ptejme se spíše, proč je nedokážeme ovládat.

Použitelným mimosmyslovým vnímáním či psychokinezí dnes vládne jen malý zlomek lidí, a to často jen za velmi specifických osobních podmínek, jež závisejí na jejich náboženském, kulturním a osobním pozadí – křesťansky založenému člověku se ESP aktivuje při modlení k některému ze svatých, buddhistovi například při meditaci, šamanovi při setkání se svým silovým zvířetem.

Obecně je nám však mimosmyslové vnímání tak cizí, až naše mozky „zapomněly“, jak ho vlastně používat. Proto se na všechny psychické fenomény postupně nabalil neblahý nádech magie, tajemna a v nejhorším případě šarlatánství. Mozek jednoduše neví, jak informaci přijatou pomocí ESP zpracovat, a tak nám ji zprostředkuje pomocí fantazie (podivuhodně živý sen, posednutí Napoleonem, démonem, poučné zjevení Lincolna…) či pochopitelnější a známější formou (vidinou, slyšinou, intuitivním nutkáním). Bohužel to má za následek častou dezinterpretaci informace samotné.

 

Mozek neví, jak informaci přijatou pomocí mimosmyslového vnímání zpracovat, a tak nám ji může zprostředkovat pomocí vidiny či vnuknutí.

 

 

Když už se totiž oddělí hrstka výjimečných lidí od zástupu podvodníků, zbudou nám jasnovidci, léčitelé či spiritistická média, z nichž je většina tolik ponořená do své verze fantazie, že se namísto pěstování vynikajících mimosmyslových schopností omezí na duchy, ďábla, anděly nebo kyvadlo. Případně jedinci, kteří mimosmyslové jednání výborně ovládají, ale z dobrých důvodů se tím nechlubí na veřejnosti. Několik takových zná osobně i autor tohoto textu.

Média typu Rosemary i další příbuzné fenomény, jako jsou zmínění léčitelé či jasnovidci, spojuje kromě působení mimosmyslového vnímání i další jev. Většinou upadají do určité formy transu. Není to náhoda – často je stav transu zásadní pro to, aby se schopnost mimosmyslového vnímání vůbec projevila. V parapsychologii trans hraje zcela klíčovou roli.

Téměř veškerý výzkum psychických schopností probíhá za změněného stavu mysli pokusné osoby. Na poli vědeckého výzkumu se toho docílí pomocí hypnózy, autohypnózy, sugesce či autosugesce, avšak v zásadě lze využít cokoliv, co pokusnému „subjektu“ vyhovuje – meditace, tanec, zpěv, určitá vůně, specificky vyzdobená místnost nebo například běh. Každý jsme uvnitř nastaveni jinak a pochopitelně na různé lidi fungují různé praktiky. V ideálním případě dosáhneme plného transu – tento stav brilantně popsal český rodák a parapsycholog světového významu Milan Rýzl ve své knize Trans. Mysl v běžném stavu popisuje jako neustálou spleť myšlenek plnou podnětů zvenčí i zevnitř v podobě asociací i mentálních pochodů. Stav transu přibližuje takto: „Představte si nyní, že tento řetěz myšlenek se najednou zastaví, nastane stav klidu a převládne jeden jediný nezměněný stav vědomí – neovlivňovaný žádnými smyslovými podněty z vnějšího okolí, žádnými vnitřními pochody v lidské psýché. Nastane stav, kdy naši mysl zaměstná jedna jediná trvalá, neměnná myšlenka. A jakmile i tato myšlenka ustoupí, naše vědomí dosáhne stavu svrchovaného klidu, kdy je zcela vyprázdněno od jakýchkoliv myšlenek. Právě to je trans.“

 

Panenko Marjá

Rýzlova citace představuje nejlepší, ne však nezbytně nutnou variantu – zcela vyprázdněnou mysl. Různých hloubek transu totiž dosahujeme zcela spontánně v běžném životě. Někdy se samovolně vyvolá při intenzivním hudebním prožitku, někdy při modlitbě, při proslovu úderné osobnosti, meditaci, dokonce i prachobyčejné zasnění se či zapálení do určité činnosti představuje lehkou formu transu. Zajímavý případ se odehrál po roce 1981 ve vesnici Medžurgorje v Bosně a Hercegovině. Několik měsíců po nastěhování nového kněze jménem Jozo Zovka začaly místní děti upadat do vizí, v nichž k nim přicházela Panna Marie. K náboženskému vytržení docházelo během bohoslužeb a bylo zaznamenáno, že děti dokonce mluvily neznámými jazyky. Nutno dodat, že nový františkánský kněz představoval silnou, až hypnotizující osobnost s neuvěřitelným zápalem pro věc. Do Medžurgorje dorazil s úkolem oživit místní skomírající náboženskou obec. Není tedy náhoda, proč vize začaly krátce po začátku jeho charismatických projevů. Slovy parapsychologa: Jozo Zovka (zřejmě ne úmyslně) uváděl děti během plamenných proslovů do hlubokého transu. Jelikož šlo o křesťanskou vesnici i kněze, logicky se zážitek zbarví právě v tomto duchu.

 

Ve stínu pod fíky

Různá náboženství přímo překypují extatickými stavy a transy – Buddhova meditace pod fíkovníkem, Ježíšovy vize během půstu v poušti či Mojžíšovo zjevení hořícího keře. Jogíni například propadají stavu samádhi, při němž se těžce popálí, aniž by cítili jakoukoliv bolest. Do transu upadají i spiritisté údajně promlouvající s duchy, dokonce léčitelům se během výkonu mění stav mysli. Samozřejmě se nejedná o náhodu. V mnoha případech je dokonce navození stavu transu podmínkou, aby se ESP a PK vůbec projevily. Logická otázka samozřejmě zní: Proč?

Vraťme se nyní k úvodnímu příkladu. Spiritista, v tomto případě Rosemary, před spojením „s duchem“ upadá do transu, což se projevuje různě. Pozoruhodné je, že člověku se někdy i změní hlas a během transu zcela zapomene na svou původní osobnost! Ta ovšem nikam nemizí a upřená mysl pouze přijala roli ducha, kterého má zhmotnit. V tuto chvíli přichází na řadu ESP. Jak jsme již zmiňovali, lidské neurony vytvářejí při silných impulzech jistou nefyzikální „energii“, kterou parapsychologové nazvali PSI. Ta mozku umožňuje celou škálu schopností, mimo jiné zjišťovat informace, k nimž nemá přístup ostatními smysly. Jelikož pro ni neplatí bariéry klasické fyziky, může se teoreticky dostat k jakémukoliv hmotnému bodu v prostoru i čase.

 

 

Jelikož pro nefyzikální energii PSI neplatí bariéry klasické fyziky, může se dostat k jakémukoliv hmotnému bodu v prostoru i čase.

 

 

Rosemary sice vnímala ducha paní Nony, ale mohlo jít pouze o divadlo, které pro ni provizorně připravilo vlastní vědomí. Pokud ale přináší správné informace, jako jsou fráze z dávno mrtvého jazyka a jeho znění, pak ESP splnilo svůj účel – přineslo jinak nedosažitelné informace. Kdyby však Rosemary nepropadla do transu, zřejmě by napáchala více škody než užitku. Pouze takto hluboký stav dovolí, aby se mysl očistila od změti vlastních představ a fantazie, čímž zbude místo pouze pro vjemy ESP. Jinak řečeno, bdělá Rosemary by sice mohla podat správná data, ale obalila by je tuctem vlastních imaginací.

Trans může být mimořádným pomocníkem například ve zdravotnictví a léčitelství obecně, a to i bez přímého působení ESP. Mnoho psychických neduhů pochází z potlačených vzpomínek, jež se odehrály v raném mládí.

 

 

Otevřete bránu
Aktivovat mimosmyslové vnímání není jednoduché, ale ani tak složité, jak by se mohlo zdát. Stačí jenom chtít.
Trans

K navození transu je potřeba zklidnění a následného vyprázdnění myšlenek. Osvojení si této praktiky otevírá bránu k přímé aktivaci mimosmyslového vnímání (ESP) a dalších spřízněných jevů. Ideálním začátkem je meditace, neboť ta s sebou nese celou řadu výhod i v případě, že nikam dále pokročit nechcete.

Sugesce

Sugesce spočívá ve zlatém pravidle pozitivního myšlení. Tento termín se v poslední době stal neznělým nicneříkajícím klišé, ale to jen v případě, že jej člověk propaguje bezhlavě. Z hlediska fungování ESP nemluvíme o předstírání, jak všechno je a bude v pořádku, když se usmějeme. Důležité je uvědomit si špatné věci a následně rozkázat své vůli, aby doslova očekávala kýžený výsledek. Vaše energie PSI bude mezitím čekat na vhodnou příležitost a tahat za malé nitky osudu. Tomu samozřejmě musíte jít naproti.

Hypnóza

Nejjednodušší je člověka zhypnotizovat zcela uvolněného. Řekněte mu, ať zavře oči, pusťte nějakou meditační či relaxační hudbu a postupně jej uvádějte do hlubšího a hlubšího klidu. Až se vám bude jevit malátný, skoro na usnutí, přitvrďte. Pro většinu lidí je zásadní nějaký přechod, pád, zlom, po kterém se finálně poddají. Hypnotizovaný si představuje, vy řídíte – zkuste mu povídat, že klesá po schodech, pořád do větší a větší tmy, každým schodem se nachází hlouběji, až nakonec vstoupí do úplné temnoty. Ta představuje trans. Buďte ale opatrní.

 

Již zmiňovaný parapsycholog Milan Rýzl jednoho dne podrobil hypnóze svého studenta, který nosil sluneční brýle po celý den, a to jak venku, tak v budovách. Když jej Rýzl v transu přiměl k rozpomenutí, proč cítí takovou touhu si krýt oči, vybavila se mu vzpomínka na porodní sál. Těsně po porodu jej lékař vystavil přímo do ostré záře světel. Ačkoliv mu žádnou část oka fyzicky nepoškodil, podrážděním a nepříjemnou zkušeností vznikla neuróza, jež se projevila až mnohem později – obrovská přecitlivělost na světlo. Takto stará informace se ukrývá v člověku tak hluboko, že si ji není schopen vědomě vybavit; přesto mu však dlouhou dobu poté ovlivňuje život a nabalují se na ni další potíže. Když si student ponořený do transu zpětně vzpomínku vyvolal a prožil ji očima dospělé mysli, jeho psychický problém v podobě nutkání krýt si oči jednoduše zmizel.

 

 

 

colossi of memnon gigantic statues in Luxor Egypt
Je to Ona? Nebo Mona? Faraon Amenhotep III., kterého zmiňujeme v úvodu článku (na snímku socha jeho osoby spolu s manželkou v egyptském Luxoru, takzvané Memnonovy kolosy), byl mimo jiné úžasný stavitel. Faraoni měli také velmi silně rozvinuté mimosmyslové vnímání. Foto One Dollar Photoclub 

 

 

 

 

Teď královnou jsem já

Lékařský přínos transu se ale zdaleka neomezuje jen na psychiku. Dnes už i odborná veřejnost přiznává zázračný dopad meditace na fyzické zdraví, ať už mluvíme o lepším krevním tlaku, paměti nebo dýchání. Vždyť co je meditace jiného než forma transu, již jsme navodili sami sobě?

Nejlepší možnou metodou pro navození hlubokého transu je hypnóza řízená zkušeným hypnotizérem. Ten dokáže pokusné osobě přivodit prakticky jakýkoliv pocit či představu. Může jí vsugerovat, že cítí vlhko na špičce prstu, následně mokro na všech prstech, ruku celou ve vodě a skončí to vizí, v níž na vikinském drakkaru brázdí rozbouřené moře. Pokud dotyčná osoba trpí migrénou, postačí několik šikovně položených příkazů a „probudí se“ zcela oproštěna od bolesti. Pouhým příkazem lze zastavit či zmírnit astmatický záchvat, alergickou reakci a širokou škálu dalších nepříjemností. Trans navozený hypnózou může představovat i funkční alternativu na operačním sále. Zhypnotizované osobě dočasně „ukončíme“ veškeré vnímání bolesti, přičemž mohou chirurgové vykonávat i složité operace.

Výhodou oproti léky navozenému spánku je možnost se zhypnotizovaným pacientem nadále komunikovat. Hypnotizér mu jednoduše ponechá potřebná mozková centra aktivní, zatímco jiná uspí. V tomto stavu mysli se hypnotizovaný člověk teoreticky stává čímkoliv i cítí vše, nač si hypnotizér vzpomene. Nesmíme ale zapomenout, že si podobný stav navodíme po určitém výcviku i sami. Tuto schopnost využívá i většina „pravých“, pro většinu populace stále záhadných spiritistických médií. U nezkušených lidí však často bývá problematické si autohypnózu osvojit, neboť ne každý je dostatečný hypnabilní – to znamená, že mu současný stav mysli a nižší schopnost koncentrace nedovoluje navodit dostatečně hluboký stav hypnózy. Pro osobní potřeby ale nepotřebujeme vidět hořící keře ani zvládat hlubinnou meditaci, jako ji prováděl Buddha. Po troše cviku se nám koncentrace zlepší a mysl pozvolna přizpůsobí, přičemž pozitivní účinky na sebe nenechají dlouho čekat.

 

Tak trochu jiný spánek

Ještě větší zázraky než tlumení bolesti nastávají, pokud se do transu zapojí opravdové mimosmyslové schopnosti. V tomto případě funguje trans jako katalyzátor – pokud je energie PSI přítomná, projeví se mnohem přesněji nebo intenzivněji než při bdělém stavu. Někteří léčitelé kromě brilantně řízené sugesce využívají i psychokineze – tedy schopností fakticky měnit fyzikální skutečnosti pomocí PSI. Jejich mysl trpí stejnou deziluzí, jako je tomu u ESP, takže se průběhy léčení liší od člověka k člověku, představují si třeba pacientovo tělo průhledné. Původ nemoci se jim promítne jako špína, červy, hřebíky nebo černý kouř, v duchu si povolávají na pomoc různé bytosti, jako jsou andělé, duch svatý, zkrátka čemukoliv osobně věří. V představách nežádoucí objekt uchopí a z těla vyjmou, přičemž se jejich PK postará o přímé odstranění problému.

Ačkoliv jsou řady opravdových léčitelů poměrně řídké, stejně jako pravých jasnovidců i dalších lidí, ve skutečnosti mají potenciál vládnout mimosmyslovým vnímáním všichni. Smiřme se s tím, že pro začátek nevyléčíme rakovinu mrknutím oka a nezhmotníme zlaté cihly prostým odkašláním, ale přesto si můžeme s osvojením transu i ESP výrazně zlepšit život. Obzvlášť cvičení mysli se vyplatí. Avšak hypnotizovat sebe či kamaráda Šifra příliš nedoporučuje. Není to tak nebezpečné, jak se může zdát, ale v nezkušených rukou naděláme v hlavě pokusného kamaráda spíše paseku nežli pořádek. Každopádně tvrzení, že se člověk z hypnózy nemusí probudit, je čirý mýtus, neboť se jedná o „spánek“, při němž zůstávají určitá mozková centra aktivní. Dřív nebo později procitne, ať už hypnotizér řekl či neřekl cokoliv.

 

S transem pronikáme do „zdrojového kódu“ vlastního vědomí. S každou myšlenkou pro změnu nabouráváme kód všeho okolo.

 

Ideální je začít svůj „výcvik“ meditací a autosugescí. Základním předpokladem pro správné ovládání mimosmyslového vnímání je silná, koncentrovaná mysl. Nejjednodušší trénink ESP a PK jsme uvedli v první části seriálu, v boxech na str. 62 a 64 naleznete pokročilejší cvičení. Co se týče transu, meze fantazii se skutečně nekladou. Cíleně vyprazdňujte mysl, upírejte ji pokud možno na jeden objekt, jednu myšlenku. Stojí to hodně sil a námahy, ale investice se vám tisíckrát vrátí. Nejenom že si otevřete bránu do vzrušujícího mimosmyslového světa, ale zlepší se vám paměť i soustředění. Po duševní stránce také očekávejte rozvoj, neboť s postupným odhalováním nefyzikálního světa přichází i stabilní, zralejší, sebevědomější a otevřenější osobnost.

Parapsychologie přináší jen další důkazy existence jiné, astrální roviny existence, do níž nahlížíme pouze mimosmyslově. Když uvážíme, jak obrovský dopad má lidská myšlenka, generující sama o sobě zvláštní nefyzikální formu energie, jež přímo ovlivňuje svět fyzikální, uvědomíme si, že nás ještě čeká dlouhá cesta, než pochopíme, co jsme skutečně zač a čeho všeho jsme schopni, ať už v pozitivním, či negativním smyslu.

Pokud ovládneme svou vůli a naučíme-li mysl oprostit se od chaosu pudů, vnějších vjemů a vnitřních pochodů, dostane se nám pravého nástroje na sebezdokonalování. Vždyť každá myšlenka, kterou vytvoříme, zanechává otisk, jak jsme ilustrovali i v předchozím parapsychologickém textu Zákoutí mentální impregnace. To znamená jediné – má svůj vliv a ovlivní děj světa, byť možná nepatrně. Je proto velice důležité poznat sám sebe a zapracovat na tom, abychom tuto schopnost tvořit používali vědomě a neškodili sobě ani ostatním. Tak získáme astrál­ního spojence sami v sobě. S transem pronikáme do „zdrojového kódu“ vlastního vědomí, s každou myšlenkou pro změnu nabouráváme kód všeho okolo. Mnoho dávnověkých myslitelů i mudrců dobře vědělo, jak mocná lidská mysl může být. Pochopíme to i my?

 

 

Na co myslíš?
Poctivým tréninkem jde uhodnout například to, jakou barvu si zrovna představuje třeba vaše manželka.
ESP

Oproti úvodnímu cvičení s barevnými papírky, o kterém jsme hovořili v prvním čísle Šifry, trochu pokročíme. Nyní zkusíme získat informaci přímo z hlavy blízkého či kamaráda. Je to dost obtížné, ale zvládnutelné, pokud se do pokusu aktivně zapojí obě osoby. Jeden si aktivně představuje nějakou barvu či základní geometrický tvar (předem se uvědomte, z jaké sady se bude hádat, je to podstatně jednodušší) a zároveň se jej snaží „vysílat“. Druhý se pokouší odhadnout, na co zrovna myslí. Výsledky si zapisujte, nezapomeňte cvičit, pouze pokud máte oba dobrou náladu a hodně energie. Hlavně se nenechte demotivovat počátečními neúspěchy – nic nepotlačí funkci ESP více než nedůvěra ve vlastní schopnosti!

PK

U tohoto cvičení budete znovu potřebovat partnera. Jděte každý do jiné místnosti a lehněte si. Jeden se bude snažit učinit neinvazivní objektivní změnu na těle příjemce – příkladem budiž například poškrábání za krkem, stisknutí ruky a podobně. Příjemce se aktivně snaží vjem přijmout a soustředí se na to, co cítí a vnímá. Pokud uspěje, měl by cítit právě ono škrábání či dotyk. To si hned po ukončení zapíše, stejně tak účastník v druhé místnosti zaznamená, o co se pokoušel. Pak jen porovnávejte shodu.

Poznámka autora: Toto cvičení lze provádět v domácím prostředí především za podmínek, kdy se snaží oba účastníci. U obou testů jsem zažil dílčí úspěchy, ale provádět je bez vědomí percipienta je o mnoho těžší, řekl bych, že pro začátečníka nemožné. Navíc mějte na paměti, že akce tohoto typu bez souhlasu partnera je dosti impertinentní.

 

Jan Petrák