Z krutých válečných zločinců jsou na Ukrajině po schválení nového zákona veteráni. Židé, které banderovci surově zabíjeli, protestují

Tohle se opět ukrajinským politikům „povedlo“. Prezident Petro Porošenko podepsal zákon, který přiznává výhody válečných veteránům skupině, která mnohem víc připomíná válečné zločince – takzvaným banderovcům.

Nebylo přitom za druhé světové válce i po ní krutějších násilníků, než byli právě povstalci či bojovníci kolem Stepana Bandery. Bandera se politicky angažoval již od útlého mládí. Od roku 1929 byl členem Organizace ukrajinských nacionalistů, která bojovala za ukrajinskou samostatnost – pořádala například teroristické akce a atentáty na představitele Polska, ale také de facto vůči každému, kdo se jim zdál neloajální nebo zastával kompromisní řešení či se jim jakkoli jinak nelíbil.

V roce 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého vůdce Bandera k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní trest odnětí svobody. Během dvou soudních procesů si získal proslulost svou fanatickou obhajobou ozbrojeného boje proti polskému státu. V roce 1939 se mu pak z vězení k polské smůle podařilo utéct, nebo byl v chaosu počínající války propuštěn, a řádení mohlo pořádně začít.

Na atentátech proti politikům za války, kteří jim odpírali nezávislost, v rámci partyzánského boje by nebylo až tak nic špatného, ovšem banderovci nebyli jen tak obyčejní partyzáni, byli to gangsteři a bandité, kteří v krutosti a rafinovanosti svého násilí předčili i nacisty, a to už je co říct.

Když v červnu 1941 zaútočilo Německo na Sovětský svaz, banderovci se přidali k nacistům a Bandera podle některých historiků pořádal vůbec první pogromy na Židy. Když pak ve Lvově nacionalisté vyhlásili samostatný ukrajinský stát, Němcům se to nelíbilo a milého Banderu a další vůdce povstalců pozavírali do koncentračních táborů. ani to je ale nezastavilo.

Když v roce 1942 vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), místo Bandery převzal žezlo Roman Šuchevyč alias Taras Čuprynka a pod jeho velením začalo v únoru 1943 etnické čištění dnešní západní Ukrajiny od Poláků. Tihle „bojovníci za svobodu“ pobili na 100 tisíc civilistů včetně žen, dětí i nemluvňat. Banderovci zabíjeli i volyňské Čechy.

Můj děda byl také volyňský Čech a zachránil se jen díky tomu, že se v sedmnácti letech přidal k Rudé armádě, a poté, co jako jeden z mála přežil nákazu tyfem, se zdárně dostal až do českého pohraničí, kde se usadil. Jsem vážně rád, že se s těmito gangstery nepotkal a nečekal na Ukrajině, zda ho zabijí banderovci, nebo nacisti.

S příchodem sovětské armády se pak banderovci obrátili proti SSSR a stali se zřejmě nejzarputilejšími bojovníky proti komunismu. Šuchevyč se zastřelil při zatýkání v březnu 1950, Banderu otrávil v roce 1959 v Mnichově kyanidem agent KGB. Banderovci ale řádili až do roku 1967.

O jejich činnosti existuje mnoho svědectví. Například JUDr. Karel Goliat-Gorovský se s banderovci setkal jako vězeň stalinských gulagů a poté, co byl po sedmnácti letech propuštěn, se zabýval mapováním jejich činnosti. „Ve všech stalinských žalářích a koncentračních táborech vězňové i správní personál označovali určitou vrstvu osob jedním společným slovem: ‚bandité‘. Číňané i Rusové, Maďaři a Korejci, Němci, Češi i sovětští Ukrajinci bez výjimky a všichni svorně tak nazývali ukrajinské banderovce z Haliče a Volyně… Lehával jsem na horní palandě a pode mnou seděla skupina banderovců. Se smíchem, vtipy a radostí vzpomínali na své hrdinské činy v oné slavné době, kdy se jejich trojzub proplétal s lomeným křížem nacistů. Slyšel jsem hurónský řev a příšerné vtipy při popisu, jak obklíčili městečko, nedaleko v lese postříleli tisíce Židů, načež kolektivně znásilňovali zástupy židovských žen a děvčátek, aby pak všechny pobili pažbami a bodáky nebo postříleli… V lágrové místnosti na konci řady pryčen byl prázdný kout, kde si banderovci zřídili své božiště… Přicházelo jich tam dvacet, třicet – jeden za druhým, vyrovnávali své účty s nejvyšším, před nímž klekali… Právě tito svatouškové tvořili mužstvo Oberländerova praporu Nachtigal, a když vraždili desítky tisíc lidí, nepřipouštěli si, že člověk je přec tvor boží…“

Při likvidaci protivníků i vyřizování sporů ve vlastních řadách se banderovci nespokojili s pouhými vraždami, ale násilí si vyloženě užívali – používali a vymýšleli zvláště kruté a rafinované způsoby mučení.

Jako temný stín se banderovci znovu vynořili po takzvaném Majdanu v roce 2013. Nejenže se nová generace přívrženců Stepana Bandery zapojila do státního převratu i války na východě Ukrajiny a agresivní nacionalismus a neonacismus je na Ukrajině opět na vzestupu (ukrajinští nacisté například v květnu 2014 v Oděse upálili a zmasakrovali desítky prorusky orientovaných lidí, které zamkli v Domě odborů), nový režim na nich přímo staví. Schválení kontroverzního zákona, který dělá z válečných zločinců běžné veterány, budiž toho smutným důkazem.

Na druhou stranu, když může být násilný státní převrat a svržení demokraticky zvolené vlády označován „demokratický“ a nelegitimní ukrajinská vláda velebena jako „proevropská“, proč by nemohli být suroví vrazi nazýváni bojovníky za svobodu? Dnes je přece zcela běžné, že je všechno úplně naruby.

Polsko zatím neprotestovalo, ozval se ale už Izrael i ukrajinská židovská obec, kterým se to pranic nelíbí. Další protesty se dají očekávat.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra