Filmová klasika odstartovala před třinácti lety zajímavý boom a jenom potvrdila, že je Česká republika zemí balonům zaslíbenou.
„Vezmi si šátek, je tam větrno,“ říká ve filmu Vratné lahve učitel ve výslužbě Josef Tkaloun svojí ženě Elišce, pro kterou přichystal nevšední zážitek. „Proč pořád říkáš, že tam bude větrno, když se venku nepohne ani lísteček?“ ptá se udiveně rázná žena, která nejde pro ostrou průpovídku daleko. Její muž, který ani k stáru nemá o životě páru a není už s ním ani láska, ani legrace, jí jde po 40 letech na nervy stejně jako ona jemu, a tak vedle sebe žijí jen ze zvyku. Senior v životní krizi se rozhoupá až ve chvíli, kdy začne žárlit na soka, který se kolem jeho manželky točí, a on si konečně uvědomí, že jim příliš času nezbývá, a tak by k sobě znovu mohli a měli najít cestu. Proto se rozhodne zakoupit letenku na výlet horkovzdušným balonem, aby si spolu zase trochu užili života a ve vzduchu jí mohl říct, že mu s ní bylo, je a bude krásně.
A i když let nedopadne podle plánu a manželé se do vzduchu vznesou bez pilota, který si šel do auta pro licenci a jehož otec omylem uvolnil lano připoutané k autu, právě tato závěrečná filmová scéna s neplánovaným mezipřistáním ve studené slapské přehradě odstartovala v Česku obrovský boom balonového létání.
Ve skutečnosti se při letu balonem nic z toho, co viděly statisíce diváků ve filmu, stát nemůže. Nejenže nahoře vůbec nefouká a je tam teplo, a když se nepohne ani lísteček, tak se nelétá, ale jde o nejromantičtější a nejkrásnější styl létání, který uznala Fédération Aéronautique Internationale (FAI) ze všech leteckých sportů jako nejbezpečnější. Během třiceti let provozu v naší zemi nikdo nezemřel a technicky jde o tak jednoduché zařízení, že je téměř vyloučena i jakákoli vážnější porucha.
A kdyby – nedej bože – přece jen přestaly fungovat na sobě nezávislé hořáky či plynové lahve a pilot ještě k tomu upadl třeba do bezvědomí, balon by se měl k zemi řítit podobnou rychlostí jako záložní padák. Pasažér by tak měl dvojí adrenalinový zážitek, ale s největší pravděpodobností by jej přežil.
To všechno jsem si zjistil, než jsem vyrazil na tradiční balonový sraz, takzvanou fiestu s názvem Bělské balonové hemžení, kterou uspořádal – letos nikoli v červnu, ale až od 17. do 20. září – Balloon Club Bílá Hlína v Bělé pod Bezdězem. Do Máchova kraje se sjeli balonáři z Čech i Moravy, kteří si aspoň částečně spravili chuť na konci nečekaně krátké sezony.
Takhle nějak to v Bělé pod Bezdězem vypadalo i letos…
Ač se to možná na první pohled nezdá, právě Česká republika patří mezi země balonům zaslíbené. A nejen kvůli Vratným lahvím. Nejvíc se o to zasloužil šikovný brněnský inženýr Aleš Kubíček, který pracoval ve výrobně turbín v První brněnské strojírně a ve volném čase se věnoval horolezectví, potápění a dalším dobrodružným sportům. Jednou mu kamarádi navrhli, jestli by nechtěl postavit balon. A on jim ho na začátku 80. let, tedy za hlubokého socialismu, v Aviatik klubu pod hlavičkou Svazu pro spolupráci s armádou neboli Svazarmu, vyrobil. Krásný, dokonale funkční balon.
Další desítky balonů vyrobil pod křídly společnosti Aerotechnik Kunovice a hned po revoluci založil jedinou českou balonovou továrnu. Ta dnes patří mezi tři největší výrobce na světě a ročně vyrobí kolem stovky letadel lehčích vzduchu, jak se odborně balonům říká. A právě díky tomuto nadšenci, který dokonce sestrojil i dvě vzducholodě, se létání u nás těší tak velké oblibě a registrovaných tu máme přes dvě stě balonů a pilotů. Nutno dodat, že nejde o úplně levnou záležitost – nejmenší a nejlevnější balon stojí půl milionu korun, běžná cena menšího stroje přesahuje milion. K tomu je třeba připočíst sto až dvě stě tisíc korun za pilotní průkaz a vysoké náklady na jeden hodinový let, které činí kolem deseti tisíc korun. Nejde tedy o klasický koníček, a tak většina balonářů pilotuje komerční vyhlídkové lety s pasažéry, nebo se létání věnují dokonce závodně.
Ať to nedrncá
Jedním z nejzkušenějších provozovatelů komerčního balonového létání a zároveň leteckým instruktorem je Lukáš Brada z firmy Bohemia Balon. Jeho barevný balon jsem již několikrát spatřil nad Kutnou Horou či řekou Sázavou, a stejně jako u většiny lidí, kteří ve vzduchu tento krásný dopravní prostředek zahlédnou, ve mně vyvolal touhu vznést se aspoň na chvíli do oblak.
Lukáš chtěl být pilotem odmala, ale že by řídil zrovna balon? To jej prý nenapadlo ani v nejdivočejších fantaziích. Dnes má ale jedno z nejlepších povolání, jaké může lidská bytost mít.
V roce 2004 Lukášova bývalá tchyně slavila narozeniny a její manžel s dcerou se rozhodli, že jí věnují let balonem. Koupili letenky, proletěli se na Benešovsku a zalíbilo se jim to natolik, že se začali létání věnovat: „Tchán si udělal pilotní průkaz a od člověka, u kterého si průkaz dělal, koupil menší starší balon. A protože se k Vánocům už nedávaly jenom bačkory, ale začala růst také poptávka po zážitcích, brzy jsme kupovali nový balon, který byl vůbec prvním dopravním prostředkem tohoto druhu, na němž zářila nikoli reklama na cizí, ale na naši vlastní firmu. To aby lidé, kteří balon uvidí a které to nadchne, neváhali a hned věděli, kam mají zavolat.“
Právě tehdy přišel čas pro Lukáše, který si v roce 2006 udělal pilotní průkaz a od roku 2007 létá s pasažéry i on. Dnes má na starost celou firmu a s více než 1100 lety patří mezi českou pilotní špičku. Pokud chcete letět, právě zkušenost pilota je to, co by vás mělo zajímat nejvíc. Na jeho citu a praxi totiž záleží, jestli bude přistání hladké, nebo vyoráte v poli stometrovou brázdu a bude to s vámi drncat jako na safari.
V posledních letech, kdy se s balonovým létáním doslova roztrhl pytel, je však velmi těžké se na trhu zorientovat a vybrat solidní podnik. Jako v každém oboru začala po pionýrských začátcích růst časem konkurence a kvantita převažovat nad kvalitou. Přibylo i mnoho zážitkových firem, které lety jen přeprodávají, a tak ani netušíte, s kým poletíte. „Webovky snesou leccos. Bohužel to ale dopředu nepoznáte. Většina lidí se naštěstí stejně řídí doporučením od svých známých. Létání je hlavně o citu. Někdo nalétá 300 hodin, a pořád mu to nejde. Neumí číst vzduch ani terén, nereaguje na změny, špatně přistává. Prostě s těmi lidmi řízne a je to. Mým cílem je vždy přistát hezky,“ říká Lukáš Brada.
Důležité pro plynulý let i hladké přistání ale není jen to, co pilot předvede ve vzduchu, ale jak mu to „pálí“ už dole na zemi. „Polovina úspěchu letu je odhadnout počasí. Je důležité umět říct hele, nejdu do toho a zruším to, než naopak říct do toho jdeme, to je v pohodě, a pak skončit někde v lese, protože nefouká, nebo naopak fouká moc. Malý vítr zákonem daný není, ale když chci letět s pasažéry a chci, aby si to užili a líbilo se jim to, a pak přeletím jedno pole za hodinu, tak měli sice hezkou rozhlednu, ale za ty peníze to není úplně ono,“ usmívá se Lukáš, jenž si ráno před naším setkáním vesele poletoval kolem hradu Bezděz.
Jedinou nevýhodou, ale zároveň největší výhodou tohoto druhu létání je skutečnost, že se balon nedá řídit. A tak nikdy úplně přesně nevíte, kam poletíte. „V balonu máte klid, není tam motor, je to bez okýnek, nevíte, co bude, v tichu si plujete vzduchem, a nevíte kam. Jste jako pták. V kontaktu s přírodou.“
Před několika lety se udělal během letu u Rataj nad Sázavou takový vítr, že Lukáš Brada přistál až na Slapech, což je absolutní rekord. „Volal mi dokonce řidič autobusu, protože na balonu máme název firmy i číslo, že balon ho ještě nikdy nepředjel,“ směje se pilot. Asi nejkurióznější přistání ale zažil v Karlových Varech, kdy klesal na promenádě v lesích, kde bylo tak akorát místo na balon: „V koši je placaté padesátimetrové lano. Když nefouká a visíme nad stromem nebo někomu nad zahradou, tak se to lano hodí dolů a řidič nás zatáhne. Tady řidič ještě nebyl, protože toto přistání jsem neplánoval, ale šli tam dva lidé na procházce, tak jsem pánovi dolů hodil lano a on mě stáhl dolů. Koukal docela překvapeně.“ Právě proto je létání balonem tak krásné – pokaždé se podíváte jinam, protože žádný let nemůže být stejný. „Stalo se nám to i tady na fiestě. Meteorologové dali výstupy, jak bude ve 300 metrech i v 500 metrech, vše jsme měli nastudované. V pátek ráno říkali, že bude bezvětří i ve dvou kilometrech, ale nakonec to fičelo tak, že jsme doletěli až do Kokořína. Je to spíš tipování.“
Tím, že balon nemá brzdy ani volant, má ze zákona výjimku jako letadlo v nouzi a může přistávat, kde chce. Nebo spíše kde se to povede. Občas skončí třeba u někoho na zahradě. Někdo dovolí vjet dovnitř doprovodnému vozidlu, jiný nechá posádku aspoň sbalit balon a odnést jej za plot. Málokdo – až na zemědělce – je naštvaný. Obecně jsou ale balonáři pojištěni, kdyby někomu náhodou lízli střechu, zmáčkli auto nebo zvalchovali obilí. (…)
Jakým způsobem se dá balon řídit? Proč mají zakoupené letenky platnost dva roky? Proč se létá jen brzy ráno a vpodvečer? Jak vypadá balonový hon na lišku? Jak létaly první balony z papíru? Kolik unese kubík ohřátého vzduchu? A jak vypadá křest po prvním letu na místě přistání?
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle Šifry č. 10/2020, v digitální nebo tištěné podobě. Předplatné objednávejte zde.
