Psát každé září o výročí událostí 11. září 2001 ve Spojených státech amerických je stále náročnější disciplína. I šestnáct let po útocích je jakékoli smysluplné reflexe ve veřejném prostoru jako šafránu a zdá se, že už to lidi ani příliš nezajímá. Ti, co o 11. září něco vědět chtěli, si relevantní informace zjistili a prostudovali nebo si přečetli náš obsáhlý seriál. A ti, co se chtějí nechat obelhávat? Ti stále věří oficiální verzi – nebo to umně předstírají, aby nebyli označeni za konspirační teoretiky –, podle níž na USA zaútočilo 19 Arabů, kteří s nožíky na otvírání krabic přemohli posádku čtyř letadel, s nimiž si nerušeně létali po Americe, zatímco vzdušná obrana, která je měla sestřelit, se potulovala někde nad Aljaškou, protože ten den zrovna probíhala rozsáhlá cvičení, jejichž cílem bylo – jako na potvoru – nacvičování obrany proti teroristickým útokům… A potom se dvěma letadly zbořili tři mrakodrapy.
A novináři? Škoda slov. Ti se každý rok předhánějí v tom, kdo napíše nebo vysloví větší hloupost. Fake news hadr. Letos například Seznam zprávy připomněly výročí 11. září 2001 tím, že udělaly rozhovor s hochštaplerem Jiřím Boudníkem, architektem, jenž se proslavil vyprávěním slabomyslné historky, kterak pomáhal zachraňovat lidi po útocích a pro hasiče a záchranáře navíc zhotovil trojrozměrný model místa katastrofy. A shodou okolností pracoval pro majitele zříceného Světového obchodního centra Larryho Silversteina, jenž si výhodně pojistil budovy těsně před útoky, o kterých dopředu věděla snad polovina New Yorku, a „vyvařil“ na tom přes 4,6 miliardy dolarů. No hrozné bláboly…
Kdo si chce tehdejší události, které odstartovaly nekonečné válčení a globalizační utahování šroubů, připomenout, stačí mu výstižné pětiminutové video, jež ironicky shrnuje celou bizarní story, kterou se nám média snažila tlouct do hlavy. Byla by to ohromná legrace, kdyby to nebylo k pláči.
Přesto se každý rok objeví i několik střípků a příběhů, které stojí za připomenutí. Letos to je například článek z Lidových novin s názvem Obětí 11. září přibývá. Trosky WTC byly jedovaté, i když hasičům tvrdili opak. Desítky jich teď umírají. Jde o příběh táty a syna, hasiče a policisty, kteří oba strávili v troskách zřícených budov Světového obchodního centra po teroristických útocích 11. září 2001 dlouhé týdny ve snaze někoho zachránit. Poručík Raymond Alexander (76) i jeho syn Robert (43) loni zemřeli na rakovinu, kterou lékaři spojili s látkami, jichž se nadýchali na Ground Zero.
Šéf newyorských hasičů Daniel Nigro při letošním ceremoniálu. „Nevíme, kde se ztráty zastaví. Nikdo to neví. Víme pouze to, že velké množství našich příslušníků je nemocných a že počet lidí, kteří přišli o život kvůli 11. září, se bude rok od roku zvyšovat.“ Záchranáři z Ground Zero trpí nemocemi a umírají, protože dýchali vzduch, v němž týdny hořely toxické látky ze zřícených obřích kancelářských budov.
To nejpodstatnější je ale v článku pouze jemně naznačeno – azbest. Ground Zero je samo osobě jedním z nejdražších pozemků na světě. S budovami, které na něm po tři desítky let stály, to už však taková sláva nebyla. Příčin bylo víc. Zpočátku se potýkaly s nízkou obsazeností a obzvlášť v prvním desetiletí mocně prodělávaly, nevýhodou byly i nevhodné kancelářské prostory, nízké stropy, později problémy s moderním internetovým připojením či galvanická koroze narušující spoje hliníkové fasády s ocelovou konstrukcí exteriéru… Mezi ty nejvýznamnější patřil azbest. Nosníky pater budov WTC tvořily tisíce svářených ocelových tyčí, jež byly v době stavby vystříkány azbestovou izolací. Už během stavby Dvojčat, v roce 1971, bylo kvůli nepříznivým účinkům na lidské zdraví sprejování azbestu na konstrukci budov zakázáno.
Od poloviny 80. let, kdy byly karcinogenní účinky této látky potvrzeny, začalo město po vlastníkovi – kterým byl až do 24. července, kdy přešlo WTC do rukou Larryho Silversteina, správní úřad Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ) – požadovat, aby byl azbest, jehož se použilo podle některých odhadů na 400 tun, ze všech budov WTC odstraněn. Renovace by však byla dosti nákladná. Jen na odstranění samotného azbestu by bylo potřeba minimálně 200 milionů dolarů, dalších 800 milionů by spolkla oprava elektrických, datových a vzduchotechnických zařízení, a tak ji úřad PANYNJ neustále úspěšně oddaloval. Dokonce několikrát žádal o povolení budovy strhnout řízenou demolicí, ani to ale nebylo kvůli nebezpečné látce, jež by se nekontrolovaně rozptýlila po New Yorku, přijatelné.
Jiné možné řešení, demontáž a znovupostavení WTC, by si vyžádalo závratných 5–15 miliard dolarů. Vlastník se tedy už roky snažil budovy prodat, nikdo však neměl z pochopitelných důvodů zájem. Zkraje roku 2001 se ještě pokusil PANYNJ tristní pozici zvrátit žalobou, jíž chtěl přimět svou pojišťovací společnost k proplacení renovace kvůli azbestu. U soudu však taky neuspěl, čímž se budovy staly zcela neprodejnými. Než přišel Larry Silverstein, jenž se demolice budov dočkal velice záhy.
„Je to splněný sen,“ pochvaloval si po uzavření smlouvy magnát, který už dříve označil svou touhu vlastnit WTC za „nutkavou“. „Budeme mít pod kontrolou vysoce ceněný majetek a budeme usilovat o rozvoj jeho potenciálu posunutím na novou úroveň.“ Nebýt tří pozoruhodných detailů a náhod, musel by být přitom považován za úplného pitomce – proč by chtěl někdo při smyslech vlastnit takový propadák?
První šťastnou okolností bylo uzavření pojistky zahrnující zničení teroristickým útokem ve výši 3,55 miliardy dolarů v kombinaci s nájemní smlouvou se vskutku neobvyklou klauzulí: „Pokud se budovy stanou terčem teroristického útoku, veškeré platební povinnosti nájemce budou zrušeny.“ Jinými slovy: nájemce nebude muset platit nájem, ale inkasuje peníze z pojistky. Druhým podstatným detailem je povinnost vyplývající ze smlouvy, a sice že nájemce musí v případě teroristického útoku na pozemcích znovu stavět. A třetím skutečnost, že se budovy za pouhých 48 dní opravdu zřítily.
Jedenáctého září roku 2001 tak zčistajasna smázlo několik much jednou ranou. Zmizel třeba problém s azbestem. Jaký zákon by teď mohl postihnout rozptýlení jedovatých látek, kromě azbestu třeba zplodin z PVC, dioxinů, olova či rtuti z osvětlení, po celém New Yorku?
Cena byla, pravda, vysoká. Celkem bylo zdraví nebezpečnému prachu a zplodinám v dolním Manhattanu bezprostředně vystaveno na 410 000 lidí. Podle poznatků programu WTC Medical Monitoring Treatment se již u asi 20 000 z nich projevila v minulých letech vážná respirační onemocnění. Dalším následkem je rychlý rozvoj rakoviny u lidí zasažených prachem ze zřícených budov. New York City Department of Health hlásilo víc než tisíc úmrtí
na respirační onemocnění u policistů a hasičů zasahujících v den tragédie, dobrovolníků pro odklízení sutin či místních obyvatel. Poručík Raymond Alexander (76) i jeho syn Robert (43), kteří loni zemřeli na rakovinu, již lékaři spojili s látkami, jichž se nadýchali na Ground Zero, rozhodně nejsou poslední. O azbestu se však, jak jistě tušíte, příliš nepíše.
Celý pochybný příběh Světového obchodního centra si můžete přečíst zde.
