Ačkoli (liberální) mainstreamová média s oblibou operují s termínem fake news a konspirační teorie a každého, kdo má jiný světonázor, nálepkují, kádrují a řadí do jedné z hanlivých škatulek, dělají mnohdy to, co sama kritizují.

Nejnověji se to ukázalo u vraždy slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka, jenž byl zastřelen spolu se svou snoubenkou ve svém domě ve Veké Mače v okrese Galanta. Ačkoli nikdo nic pořádně neví, velká média jsou přesvědčena o tom, že vražda souvisí s italskou mafií a lidmi okolo slovenského premiéra Roberta Fica. Kvůli tlaku na Ficovu vládu již rezignoval ministr kultury Marak Maďarič, svá místa opustili Ficova asistentka Mária Trošková a tajemník bezpečnostní rady státu Viliam Jasaň.

Média hlasitě podporovaná neziskovými organizacemi hlasitě požadují dokonce odstoupení ministra vnitra Roberta Kaliňáka, nejbližšího spojence premiére Roberta Fica. Novináři v rozhovorech a vzpomínkách nepokrytě naznačují a teatrálně prohlašují, že za vraždu může, ať už přímo nepřímo, premiér Robert Fico, kterého nesnášejí a využijí každé příležitosti k útokům na něj.

Ano, je to jedna z verzí, že kontroverzní lidé blízcí vládní straně SMER mohou být do zločinu zapojeni, ale zatím pro to neexistuje jediný důkaz. Adeptů totiž mohlo být mnohem víc. To, že to vypadá, že za vraždou stojí italská mafie, jejíž členové měli údajně kontakty s některými lidmi z Ficova okolí, neznamená, že to tak je.

Informace o italské mafii, o které psal i Ján Kuciak, totiž nebyly nikterak nové ani výbušné. Texty na stejné téma v minulosti psali i další slovenští novináři. Jedním z nich byla v září 2016 Jana Šimáčková z týdeníku Plus 7 dní. „Můj text byl zveřejněný a proběhl zcela bez povšimnutí. Žádné reakce, žádné výhrůžky,“ popsala Šimáčková novinářům z MF Dnes. Stejně jako Kuciak zmiňovala v textech za klíčovou osobu Antonina Vadalu, muže původem z vesničky Bova Marina na jihu Kalábrie, který měl mít úzké vazby na italskou mafii Ndrangheta. Soudy mu ale nikdy nic neprokázaly a ve srovnání s jinými mafiány to byl úplný „žabař“.

Když Vadala na novinářku Šimáčkovou podal trestní oznámení, policisté ho předali prokuratuře a Šimáčkové řekli, že jestli se nikdo neozve, bylo to odložené. „Nikdo už se neozval,“ popisuje Jana Šimáčková. Navíc informace o Vadalovi a spol. novináři nezjišťovali sami, ale dostali je jako na zlatém podnose – přistály jim v mailu. Kdo je poslal? „To jsme nezjišťovali. Prvotní pro nás bylo ověřit informace a ty se ukázaly jako pravdivé,“ řekla paní Šimáčková.

Samozřejmě je možné, že Ján Kuciak „kápnul“ na něco jiného. Z textu, který byl zveřejněn po jeho smrti, to ale nevyplývá a není to pravděpodobné. Vrah se navíc ani nepokusil ukrást Kuciakovi počítač či důkazy, aby vysání článku aspoň zkomplikoval. Nezdá se to ani nadřízenému sedmadvacetiletého Kuciaka. „Kuciak nebyl investigativním reportérem, který by odhaloval skandály, ale analytikem, který už popsané příběhy z veřejných zdrojů spojoval do zapadající mozaiky,“ řekl MF Dnes v rozhovoru Peter Bárdy, šéfredaktor Aktuality.sk. „Je divné, že by někdo zavraždil právě jeho. Nikdy nešel do žádného nebezpečného střetu. Dělal datovou žurnalistiku.“

A jsou tu další informace, které zveřejnila ve středu večer policie. Vrah podle indicií z místa činu nejspíš Kuciaka znal. Svědčí o tom například nedopitá káva na stole, ale i to, že na dveřích nebyly žádné stopy po vloupání, z místa se nic neztratilo a nejsou patrné jakékoli známky zápasu. Novinář ho zřejmě musel domů vpustit sám. Nepozorovaně se dovnitř nikdo nemohl dostat, vrata i dřevěné dveře podle sousedů vždy silně vrzaly.

Vrah navíc podle policie zůstal chvíli v domě sám s jeho snoubenkou, kterou střelil první. „Tu střelil první, pak namířil na Kuciaka, který se vracel do domu. Na schodech mu přiložil pistoli k hrudi a vystřelil,“ říkají vyšetřovatelé.

V tuto chvíli není jasné, kdo a proč Jána Kuciaka zavraždil. Existují zatím zhruba dvě možnosti: buď opravdu vražda souvisí s italskou či jinou mafií a články a Kuciak zjistil něco zásadního, nebo jej zabil někdo, koho znal (například jeho zdroj či spolupracovník z terénu).

A pak je tu ještě jedna varianta. Na Slovensku se hraje nějaká vyšší politická hra, ve které byl Ján Kuciak jen vhodným spouštěčem něčeho většího. „Smrt dvou lidí se stala politickým nástrojem, kterým chce opozice vyhnat lidi do ulic,“ řekl premiér Robert Fico.

Ač to samozřejmě může být jen prohlášení politika zahnaného do kouta, který se navíc podobně jako většina jeho kolegů nevyznačuje zrovna největší pravdomluvností, až následující dny a týdny ukážou, zda jde jen o premiérův alibismus či paranoiu, nebo na tom něco bude.

Již nyní totiž na náměstí SNP v Bratislavě demonstrovaly stovky lidí, média spustila aktivistickou kampaň (kdyby vládla s nimi spřízněná garnitura, psali by o tom, jak nelze vraždu spojovat bez důkazů s vládními stranami, ale jelikož vládne nenáviděný Fico, za vraždu zcela jistě může on), což je v posledních letech důvěrně známý jev.

Bezpečnostní analytik a bývalý novinář Milan Žitný, kterého rozhodně nelze podezřívat z náklonnosti k Ficovi, uvažuje též tímto směrem. „Vrah chtěl destabilizovat stát. Vybrali si Kuciaka, protože byl slušný, milý, sympatický, nikdy nikomu neublížil a zároveň se vědělo, že připravuje článek o propojení mafie a politiky na Slovensku. Ačkoliv článek nepřinášel nic nového, hodilo se to, aby padla vláda,“ prohlásil.

Těžko říct, která verze je nejpravděpodobnější, nebo zda to bylo ještě úplně jinak. Tvářit se ale, že je všechno jasné a ukazovat dopředu na viníky, je nepoctivé. Nejhorší na celé situaci, samozřejmě kromě dvou zmařených lidských životů, je skutečnost, jak se na události cynicky přiživují právě média. Vraždu jejich kolegy vydávají za jasný důkaz toho, že svou práci dělají dobře, že jsou ohroženi právě proto, že šlapou mocným na paty, že jsou neprávem označováni jako presstitutky a že jsou to vlastně hrdinové a podobně.

Při vší úctě, spojovat s tím Kuciakovu vraždu, je mírně řečeno nemístné. Leckomu, kdo sleduje jejich produkci v posledních letech, se to může dokonce jevit jako obzvláště drsný druh cynismu.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra