Kolektiv umělců Rocco a jeho bratři zaplnil jeden vagon v berlínském metru videokamerami. Jejich akce je zaměřená proti zvyšování a rozšiřování dohledu nad veřejným prostorem a upozorňuje na to, jak se ze sledování stal zcela běžný zvyk. Umělecká skupina Rocco a jeho bratři (originální název Rocco und seine Brüder) na sebe upozornila falešnými ložnicemi v tunelech berlínského metra. I tato akce byla namířená proti sledování veřejného prostoru kamerami.

Za tímto účelem tentokrát akční umělci pronikli v noci do metra a do vagonu připevnili 32 částečně pohyblivých kamer a velké výstražné plakáty. Později, když vagon projížděl městem, se mu lidé vyhýbali a v sousedních vozech se tlačili o volné místo. Vtip je v tom, že jsou sledováni běžně kamerami, které u sebe žádný plakát nemají a jsou poměrně malé, takže si jich občan často ani nevšimne.

Celý Berlín sleduje téměř 15 000 kamer, jen ve veřejné dopravě jich je nainstalováno 13 640. Ve stanicích, vlacích, autobusech či tramvajích již sotva existuje nějaký kout, který není pod stálým dohledem. Stejně jako u protiteroristických zákonů a opatřeních k všeobecné vnitřní bezpečnosti odůvodňují zodpovědné orgány sledování nejen vyšetřováním trestných činů, ale také údajným odstrašujícím účinkem, který trestným činům podle nich zabraňuje.

Pozorované osoby tak mají pocit, že nejsou sledované, zatímco je jejich jednání nahrávané. A trestné činy i nadále pokračují. Je totálně sledovaný veřejný prostor opravdu bezpečnější? Vzniká tím neustálé napětí mezi potřebou bezpečnosti na jedné straně a ztrátou soukromí na straně druhé, kdy odpovídající opatření musejí být před společností legitimní. Jak to tedy je? S přibývajícím sledováním svůj strach uklidníme, anebo teprve vznikne tím, že se z veřejného prostoru stane potenciálně nebezpečná zóna?

Poznámka překladatele: Při překladu jsem si vzpomněl na vysvlékání vězňů v koncentračních táborech na veřejném prostranství, kdy byli okradeni o jakýkoliv soukromý prostor a intimitu. Současný přístup připomíná v jiné formě to samé, také nás okrádá o soukromí a intimitu. Technickými prostředky nás vysvléká do průhledného občana, kdy sbírá a sleduje naše fotografie, e-maily, filmy, komunikaci, prostě všechno.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího za skvělou cenu.

Stačí-li vám čtení našeho webového magazínu, můžete nás podpořit dobrovolným příspěvkem v libovolné výši. Moc nám to pomůže.

Překlad: Jan Běhůnek, homaterapie.cz

Zdroj: https://netzpolitik.org/2016/was-passiert-eigentlich-wenn-32-videokameras-einen-u-bahn-waggon-ueberwachen/

Diskuze