Co spojuje vedení protiteroristické ochrany newyorských dvojčat s výrobci výbušniny, která je zničila, s antraxovými útoky na americké senátory, se zmizením experta na teror a s nečekaným pohybem informací kolem 11. září? Jméno Jerome Hauer.

V předchozím díle našeho seriálu o událostech a následcích teroristických útoků z 11. září 2001, věnovaném nájemníkům Světového obchodního centra (WTC), kteří o pádu jeho budov věděli předem – a buď na něm vydělali miliardy, nebo si alespoň na rozdíl od zaměstnanců, kteří tyto informace neměli, uchovali život – jsme popisovali i denní program jistého Jeroma Hauera. Ředitel bezpečnostní firmy Kroll, která sídlila ve WTC, ono neblahé úterní dopoledne před dvanácti lety přežil díky tomu, že vyrazil místo do práce do televize CBS.

V pozoruhodném rozhovoru zde chrlil úplně stejné věty, jež se o několik měsíců a let později staly základem oficiální verze kolapsu budov a celého protiteroristického tažení; chvíli po útocích, kdy ještě nikdo nemohl tušit, co přesně se stalo, se pochybujícího moderátora Dana Rathera snažil mimo jiné přesvědčit o tom, že nebyly k destrukci budov použity žádné výbušniny a že za útoky stojí jedině a pouze al-Káida a Usáma bin Ládin.

Pozdější vývoj dal za pravdu Ratherovi. Dnes je jisté, že Hauer spolu s dalšími pečlivě vybranými televizními hosty lhal podle předem připraveného scénáře s cílem ovlivnit veřejné mínění a odvést pozornost. Od čeho? Například od oněch trhavin, o nichž mluvil kromě svědků výbuchů třeba právě zkušený novinář Rather.

Jerome Hauer, šedá eminence 11. září

Hauerovo angažmá v 11. září tím však zdaleka nekončilo, naopak. Sehrál důležitou roli i v takzvaných antraxových útocích, které po nárazech letadel do mrakodrapů prohloubily víru v islamistickou teroristickou hrozbu a strach z dalších úderů. Do redakcí čtyř významných médií přišly 18. září dopisy s touto látkou a výhružným dopisem se slavným sloganem o Alláhově velikosti, další dopisy s antraxovými sporami pak dorazily mimo jiné dvěma americkým senátorům – nezvyklá zásilka zabila pět lidí a dalších sedmnáct bylo nakaženo.

Jak již bylo v těchto dnech téměř pravidlem, i o těchto atentátech věděli důležití lidé s předstihem. Redaktorka agentury AP Sandra Sobieraj jako první zveřejnila informaci, že v úterý 11. září ve večerních hodinách Bushova administrativa a část osazenstva Bílého domu začala preventivně užívat lék s názvem Cipro – antibiotikum, které účinkuje právě proti sněti slezinné, užívané jako biologická zbraň. Mezi jinými byl varován také redaktor Washington Postu Richard Cohen, jenž později napsal: „Tyto útoky rozhodně nebyly nečekané. Vysoce postavený vládní úředník mi řekl, abych neprodleně začal brát Cipro, mnohem dřív, než o něm většina lidí vůbec slyšela.“

Nevládní organizace Judicial Watch podle zákona o svobodě informací naléhala na úřady, aby zveřejnily, kdo je na antraxové nebezpečí upozornil. Bílý dům i přes žalobu na viceprezidenta Cheneyho a další úředníky Bushovy administrativy, kterou organizace podala, odmítl spolupracovat a případ vyšuměl do ztracena; podle zjištění sanfranciských Bay Area News a všeobecně rozšířeného názoru ale osobně varoval Bílý dům právě Jerome Hauer.

S úplnou jistotou se to vzhledem k vládnímu zatloukání říci nedá. Co ovšem víme s určitostí, je, že antraxová korespondence přišla těsně před projednáváním klíčového Vlasteneckého zákona (Patriot Act), který sebral (nejen) Američanům podstatnou část občanských svobod. Zároveň posloužila jako ideální záminka pro obvinění al-Káidy a posléze Iráku jakožto země, ze které antrax pocházel.

Na šéfa demokratických senátorů Toma Daschleho, jenž o kvalitách zákona vyjádřil silné pochybnosti, bílý prášek v poště zapůsobil natolik, že nakonec značně neliberální zákon podpořil; stejně reagoval i vlivný šéf právního výboru Senátu Patrick Leahy.

Anthraxová záhada. Jako u všech událostí spojených s 11. zářím 2001, partička vyvolených věděla s předstihem i o anthraxovém útoku, a tak začali včas užívat patřičné medikamenty. Aby nedopadli jako člověk na obrázku. Ilustrační foto Wikimedia Commons
Anthraxová záhada. Jako u všech událostí spojených s 11. zářím 2001, partička vyvolených věděla s předstihem i o anthraxovém útoku, a tak začali včas užívat patřičné medikamenty. Aby nedopadli jako člověk na obrázku. Ilustrační foto Wikimedia Commons

S jistotou víme také to, že velmi záhy analýza použitého antraxu v laboratoři americké armády ve Fort Detrick prokázala, že byl vyroben přímo v USA – a to dokonce samotnou americkou armádou či zpravodajskou službou. Například Barbara Rosenbergová, uznávaná odbornice na americké biologické zbraně, tento závěr ve své studii o antraxových útocích doprovodila slovy: „Experti se shodují, že významný bioteroristický útok by dnes vyžadoval podporu státního programu, aby mohl uspět.“ Konkrétně podle vědkyně pocházela látka z jedné ze dvou armádních laboratoří či laboratoře organizace Battelle, která pracuje pro CIA. Studie Rosenbergové také tvrdí, že antraxové útoky musely být naplánovány ještě před 11. zářím.

Pochybné vyšetřování skončilo po sedmi (!) letech absurdním obviněním. Balíčky údajně rozesílal Bruce Ivins, mikrobiolog z armádních laboratoří ve Fort Detrick ve státě Maryland, vykreslený coby osamělý šílenec. Jeho kolegové tuto variantu vyloučili – jednak by to prý nebylo vzhledem k množství rozeslané látky a složitosti výroby reálné, a jednak by si toho museli všichni všimnout. Nemluvě o tom, proč by něco takového dělal.

Den předtím, než jej vyšetřovatelé označili za pachatele, katolík Ivins údajně spáchal sebevraždu. Ivinsův nadřízený Henry Heine později uvedl, že tentýž den, kdy se (Heine) dozvěděl, že se měl Ivins v červen ci 2008 předávkovat léky, se on a jeho kolegové z Fort Detrick sešli a vyjádřili obavy, že by FBI mohla vinu za tyto útoky svalit na někoho, kdo by se už nemohl bránit. „A hned další den FBI označila Bruce za toho, kdo dopisy poslal. FBI šla po našem nejslabším článku,“ řekl Heine v souvislosti s Ivinsem a dalšími vědci ve Fort Detrick; o Ivinsovi mluvil jako o „zranitelném člověku, který byl obzvlášť bezmocný vůči pokusům FBI získat od něj přiznání“.

Není to jediná sebevražda, údajná či nikoli, na kterou v souvislosti s chemickými zbraněmi a válkou proti Saddámovi došlo. Blamáž ohledně neexistujících zbraní hromadného ničení v Iráku pro změnu přinesla smrt britskému zbrojnímu expertovi Davidovi Kellymu, který zpochybnil věrohodnost argumentů, jimiž vláda Tonyho Blaira ospravedlňovala svoji účast na irácké invazi.

Al-Káida to nebyla

Vraťme se ale k panu Hauerovi, muži mnoha talentů a funkcí, považovanému za experta na biologický terorismus, který byl zajímavou shodou okolností i koordinátorem vyšetřování Národního zdravotnického ústavu (NIH), jenž měl přijít taškařici s antraxem na kloub. Ačkoli měl Hauer k dispozici důkazy o americkém původu antraxu a kvalitní informace, jež mohly pomoci vystopovat jeho zdroj, včetně zmíněné Rosenbergové studie, Hauer v mediální kampani dlouho označoval jako původce – koho byste řekli? – al-Káidu a bin Ládina.

Hauer toho ovšem zvládl daleko víc. Ve stejné době působil ještě ve společnosti Science Applications International (SAIC). Ta se po 11. září hodně angažovala: když Národní technologický institut (NIST) vydal svoji – dnes důsledně zkompromitovanou pro zjevnou zmanipulovanost – výslednou zprávu o pádu budov WTC, opíral se o různá externí svědectví, dobrozdání a posudky. Nejvíc takových přispěvatelů dodala právě Science Application International. A čím se SAIC jinak zabývala? Inu, výzkumem a vývojem nanotermitu pro armádu a její dodavatele; její dceřiná společnost Applied Ordnance Technology kupříkladu prováděla výzkum o zapalování nanotermitu laserem.

SAIC také prováděla stavební a bezpečnostní „protiteroristické“ úpravy WTC v 90. letech a byla pověřena vyšetřováním bombového útoku na WTC v roce 1993; později tlačila na vládu, že jediný způsob, jak se zbavit (neexistujících) zbraní hromadného ničení v Iráku, je válka. Ve „válce proti teroru“ poté SAIC získala více státních bezpečnostních kontraktů než kterákoli jiná soukromá firma v Americe.

Jerome Hauer, práce všeho druhu. Foto Wikimedia Commons
Jerome Hauer, práce všeho druhu. Foto Wikimedia Commons

Šéf Centra protiteroristických technologií korporace SAIC Jerome Hauer řídil od roku 1998 do února 2000 i Úřad krizového řízení (OEM), který „kvůli mimořádným událostem včetně teroristického útoku“ rozhodl o vzniku onoho speciálního bombám odolného bunkru starosty Rudolpha Giulianiho ve 23. patře budovy WTC číslo 7.

A výčet Hauerových aktivit pokračuje. Dne 10. září totiž do New Yorku dorazil speciální tým Federálního úřadu pro zvládání mimořádných situací (FEMA), aby se zúčastnil protiteroristického cvičení při útoku biologickými zbraněmi s názvem Tripod II, které naplánoval Jerome Hauer.

Bývalý newyorský starosta Rudy Giuliani, který – jak jsme již informovali – o pádu Dvojčat a budovy č. 7 také věděl předem, později vypověděl před Komisí 9/11, že hned ráno, když byla evakuována budova WTC 7, vzdálená od Dvojčat zhruba 90 metrů, v níž bylo umístěno jeho středisko pro nouzové operace, přesunul tyto operace do řídícího a operačního střediska zřízeného na Pier 92 (Molo č. 92) pro bioteroristické cvičení Tripod II: „Důvodem, proč bylo za operační středisko vybráno Pier 92, bylo, že na druhý den, 12. září, mělo na Pier 92 proběhnout cvičení. Byly tam stovky lidí – z FEMA, federální vlády, ministerstva zahraničí, Úřadu krizového řízení – a připravovali se na cvičení biochemického útoku. Právě tady mělo cvičení probíhat. Zařízení již bylo na místě, takže jsme tam byli schopni zřídit operační centrum, které bylo dvaapůlkrát až třikrát větší než operační centrum, o něž jsme přišli ve WTC 7. A odtud byl dokončen zbytek pátracích a záchranných akcí po pádu WTC.“

Fascinující. Všichni tito účastníci, kteří na místo dorazili v předvečer teroristických útoků kvůli jakémusi cvičení, tak mohli perfektně připraveni naskočit rovnou do skutečné „akce“, během níž by jinak zoufale chyběli a trvalo by hodiny, než by mohli začít pracovat a koordinovat záchranné práce.

V úvodu článku jsme zmiňovali, že Hauer šéfoval bezpečnostní firmě Kroll, sídlící ve WTC. A právě tato společnost měla na starost bezpečnost celého komplexu Světového obchodního centra, čímž se konečně dostáváme k první z palčivých otázek, která napadne v souvislosti s řízenými demolicemi tří budov WTC každého rozumně uvažujícího člověka: Jak by vůbec bylo možné umístit v nejfrekventovanějších budovách v celém New Yorku obrovské množství trhavin tak, aby si toho nevšimlo 50 000 tamějších zaměstnanců?

Ovšemže nelze jen tak bez důkazů tvrdit, kdo měl v jejich umístění prsty; ale víme například, že Jerome Hauer tehdy zastával vedoucí funkci ve firmě starající se o bezpečnost WTC – a také ve firmě, která WTC „protiteroristicky“ upravovala a zároveň vyráběla výbušninu nanotermit, s jejíž pomocí bylo WTC dost pravděpodobně řízeně srovnáno se zemí.

Kdo zabil Johna O’Neilla?

Celou pravdu odhalí až důkladné a nezávislé trestní vyšetřování (dojde-li kdy k nějakému), ale už jen podrobnější pohled na společnosti sídlící v útrobách Světového obchodního centra může napovědět. Umístění či odpálení výbušnin nemuselo být až takovým neřešitelným rébusem, jak by se bez podrobnějších informací mohlo naší omezené představivosti jevit.

Nejprve je třeba zmínit poslední významný kousek ředitele Krollu Jeroma Hauera. Kroll, to nebyli jen obyčejní sekuriťáci otevírající dveře na recepci, firma fungovala coby obrovská soukromá zpravodajská služba, kterou si najímaly vlády i nejmocnější organizace světa včetně americké armády – ostatně ne nadarmo v 80. letech získala přezdívku „CIA Wall Streetu“. Kroll pracoval mimo jiné pro korporace, které potřebovaly zakrýt finanční podvody a jiné machinace. A když hrozilo nějaké společnosti nepřátelské převzetí, Kroll pomohl vypátrat jakoukoli špínu na představitele společnosti, která se o to pokusila, a operaci zabránit.

V roce 1991 zveřejnil časopis Time velký materiál s názvem „Nejšpinavější banka světa“, kde popisuje, jak zakladatel společnosti Jules Kroll vytvořil know-how a přesné instrukce pro banku BCCI, která financovala terorismus, tak, aby mohla beztrestně přesouvat a ukrývat špinavé peníze po celém světě. Docela zajímavé je, že viceprezident Krollu James R. Bucknam byl tehdy asistentem státního zástupce pro jižní oblast státu New Yorku, přičemž ve stejné době zde byl Rudolph Giuliani (jehož vrstvě másla na hlavě z 11. září jsme se již věnovali) prokurátorem. Prokurátorem, který vyšetřoval BCCI. K zakrývání finančních podvodů, jež se dotýká přímo WTC, se jistě dostaneme.

Jules Kroll, zakladatel takzvané "CIA z Wall Streetu, firmy, která měla prsty i v 11. září 2001.
Jules Kroll, zakladatel takzvané „CIA z Wall Streetu, firmy, která měla prsty i v 11. září 2001.

Kroll byl pověstný tím, že najímal bývalé agenty CIA i FBI a vyšetřovatele, jimž nabízel až dvojnásobné platy. Jméno jednoho agenta zde přesto velmi nápadně vyčnívá. John P. O´Neill byl hlavním světovým expertem na Usámu bin Ládina a jeho al-Káidu a do roku 2001 pracoval jako zvláštní agent a zástupce ředitele FBI. Krátce před útoky ale začala O´Neillova hvězda prudce hasnout. Devatenáctého srpna přinesly New York Times zprávu, že agent čelí internímu vyšetřování, neboť je obviněn z toho, že ztratil služební mobil a kufřík s přísně tajnými dokumenty, popisujícími například veškerý špionážní a protiteroristický program v New Yorku. Kufřík byl nalezen krátce po svém zmizení; z vyšetřování FBI vyplynulo, že byl ukraden při sérii hotelových krádeží, žádný z dokumentů se neztratil a nikdo se jich ani nedotkl.

Kdo zabil Johna O´Neilla, která věděl o al-Káidě víc, než by americké vládě bylo milé? Pár adeptů, v čele s Jeromem Hauerem, by tu bylo...
Kdo zabil Johna O´Neilla, který věděl o al-Káidě víc, než by americké vládě bylo milé? Pár adeptů, v čele s Jeromem Hauerem, by tu bylo…

O´Neill, který měl z ostudy kabát, to považoval za součást diskreditační kampaně proti své osobě a přesně dva týdny před teroristickými útoky od FBI odešel. Kromě napětí a neshod s kolegy uvedl jako hlavní důvod, že mu Bushova administrativa bránila ve vyšetřování terorismu – a co víc, dokonce jej (terorismus, ne O´Neilla) podporovala. „Hlavní překážkou ve vyšetřování islamistického terorismu byly zájmy amerických ropných společností a role, kterou v tom hrála Saúdská Arábie,“ řekl O´Neill autorům výbušné knihy s názvem Zakázaná pravda, zpravodajským analytikům Charlesi Brisardovi a Guillaumu Dasquieovi. Knihu, která vypráví docela jiný příběh, než slýcháme od americké vlády, americká média vesměs ignorovala.

Stejně tak ignorovala Johna O´Neilla samotného i poté, co přišel o život za nanejvýš podezřelých okolností. Byl u toho opět pan Hauer, který O´Neilla po odchodu z FBI najal jako šéfa bezpečnosti WTC. Poprvé O´Neill nastoupil do práce 10. září a hned druhý den zahynul v troskách severní věže.

Utajený Bushův bratr

O´Neillovy ostatky prý identifikoval právě Hauer. Tak či onak – expert, jehož vyšetřování bin Ládina bylo jen o pár týdnů dřív zastaveno a u nějž bylo velice nepravděpodobné, že by si to nechal pro sebe, prostě zmizel ze světa. A s ním i detailní znalosti o tom, jak moc se realita liší od předpřipravené historky, kterou ve stejnou dobu, kdy on bojoval o život, vyprávěl v televizi jeho nový šéf. Co bychom se asi dozvěděli, kdyby v televizi vypovídal právě například O’Neill?

Další z firem, která měla na starosti bezpečnost a celkové zavádění nového bezpečnostního systému a plánu ve WTC po bombovém útoku, jenž se zde odehrál v roce 1993, byla společnost s názvem Securacom, která byla později kvůli sporu o obchodní značku donucena změnit jméno na Stratesec. V souvislosti s 11. zářím je důležité zmínit, že kromě práce ve WTC se starala o bezpečnost firem, jež hrály v teroristických útocích onoho dne klíčovou roli – United Airlines a Dullesova mezinárodního letiště, odkud startoval let American Airlines číslo 77, který měl podle oficiální vládní verze narazit do Pentagonu. Dalšími jejich klienty byli Los Alamos National Laboratory (LANL), která vyvíjela nanotermit, výbušný materiál, jenž byl nalezen v troskách WTC, ale také americká armáda, námořnictvo, letectvo či ministerstvo spravedlnosti.

Jak ve své vyčerpávající několikadílné studii s názvem Demoliční přístup do věží WTC poznamenává whistleblower Kevin R. Ryan, jedním ze šéfů Stratesecu byl v letech 1993 až 2000 Marvin Bush, bratr prezidenta George W. Bushe. V letech 1996–2000 Stratesec instaloval ve WTC nový bezpečnostní systém. Bush byl mimo jiné spoluzakladatelem společnosti Winston Partners, která z „války proti teroru“ mocně profitovala – v roce před teroristickými útoky na WTC ve velkém investovala do zbrojní firmy AMSEC, již víc než z poloviny vlastnila již zmiňovaná korporace SAIC. Ano, ta, která získala ve válečném tažení proti teroru od armády nejvíc zakázek, z velké části se podílela na zmanipulované závěrečné zprávě NIST a vyvíjela nanotermitové technologie.

V roce 2000 se Marvin Bush stal šéfem HCC Insurance Holdings, pojišťovny, u které byla pojištěna část WTC.

V době útoků byl jedním ze šéfů Strateseku Wirt Walker III., bratranec Marvina a George Bushových. Šéfoval zde ale například i Jusuf Saúd as-Sabá, člen kuvajtské královské rodiny, který byl zároveň šéfem Kuvajtsko-americké korporace (KuWam). Podle expertů v oboru je krajně neobvyklé, aby měla bezpečnost citlivých amerických zařízení na starost společnost se zahraničními vlastníky.

Ve vedoucí funkci byl také penzionovaný generál vzdušných sil James Abrahamson, bývalý významný úředník NASA, která termit běžně používá. Je s podivem, že všechny tyto spojitosti ignorovala jak média, tak orgány, které měly teroristický útok na WTC vyšetřit. S přihlédnutím k tomu, jaké manévry se odehrávaly ve WTC ve dnech a týdnech před útokem, je to jen stěží pochopitelné selhání. Pokud bychom samozřejmě předpokládali, že bylo skutečným cílem útoky opravdu vyšetřit.

V prosinci 2000 byly rekonstruovány ocelové sloupy a výtahy v obou věžích. Prací se ujala firma Turner Construction, sídlící ve 38. patře severní věže, které šéfoval pozdější dallaský starosta Tom Leppert. Leppert měl úzké vazby na George W. Bushe a Carlose M. Gutiérreze, jednoho z šéfů poradenské společnosti Albright Stonebridge Group, bývalého viceprezidenta Citigroup a ministra obchodu v letech 2005–2009, tedy v době, kdy byla zveřejněna finální zpráva o pádu WTC v podání NIST, který pod ministerstvo obchodu spadá. Turner Construction instaloval i protipožární systém ve všech patrech, která zasáhla letadla. Firma prováděla stavební úpravy uvnitř Dvojčat ještě v brzkých ranních hodinách 11. září – co přesně tam ale dělala, není možné dohledat. Podle vlastníka budov, správního úřadu PANYNJ (Port Authority of New York and New Jersey), totiž záznamy popisující tyto práce byly zničeny při útocích.

Psy pošlete pryč!

Den po 11. září zveřejnil newyorský deník Newsday nenápadný článek. Daria Coardová, sedmatřicetiletá členka ostrahy WTC, v něm reportérům vypráví, že čtrnáct dní před útoky pracovala spolu se svými kolegy ve dvanáctihodinových směnách kvůli četným výhružným telefonátům; pět dní před 11. zářím přešla bezpečnost ve WTC do stavu pohotovosti. Ve stejný den, tedy ve čtvrtek, ale byli z budovy staženi psi hledající výbušniny.

Ben Fountain, finanční analytik, který uvnitř WTC pracoval, řekl magazínu People, že v týdnech před 11. zářím se zde odehrálo množství neobvyklých a dopředu neohlášených cvičení, kdy byly z bezpečnostních důvodů evakuovány části Dvojčat i budovy číslo 7.

Scott Forbes, počítačový odborník pracující pro firmu sídlící v jižní věži, popsal neobvyklý výpadek elektřiny, který trval téměř celý víkend před 11. zářím: „Oznámili nám to tři týdny dopředu. To byla docela krátká doba na přípravu vypnutí všech našich bankovních systémů. Byla to velká věc, v 97. poschodí jsme měli celé databázové centrum. Vypnutí elektřiny znamenalo, že tam nebyla absolutně žádná bezpečnost, všechny dveře zůstaly v podstatě otevřené a bezpečnostní kamery vypnuté. Ten víkend po celé budově chodili muži v pláštích a nosili velké krabice nářadí a kotouče kabelů.“

Zaměstnancům bylo řečeno, že se v budově instaluje nová ethernetová síť. „Co se týká přístupu do budovy, nebylo tam žádné zabezpečení. Mohl tam kdokoliv přijít a dělat si, co chtěl. Elektřina byla kompletně vypnutá,“ potvrdil William Rodriguez, dlouholetý údržbář ve WTC, který za záchranu několika lidí obdržel medaili od prezidenta Bushe. Jeho svědectví, jak uvnitř budov po útocích docházelo k masivním výbuchům, se však pohříchu dočkalo naprostého nezájmu vyšetřovatelů.

Scott Forbes pracoval kvůli nahazování všech serverů přesčas, a tak si vzal zkraje týdne volno. Když potom ze svého bytu v New Jersey viděl, co se stalo, byl si jistý, že cílem záhadné víkendové akce bylo právě tohle. A tak o svém podezření uvědomil úřady a později i Komisi pro 11. září. Přesně v duchu průběhu celého vyšetřování ho všichni ignorovali. Protože evakuovat mrakodrap kvůli instalaci internetu je přece normální.

Samozřejmě nelze bez důkazů tvrdit, že výbušniny byly do WTC umístěny zrovna takto. Ať ale už jejich příprava proběhla tak, či onak, faktem je, že příležitostí zde bylo vícero. Jak ale dokazují i předchozí řádky, nemuselo to být tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zdánlivě ještě složitější otázku, zda by se něco takového dalo provést, aniž by nějaký z účastníků akce začal zpívat, si necháme na jeden z příštích dílů seriálu.

Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

Speciál 11. září:

PrologPoválečný byznys aneb Jak Albrightová privatizovala v Kosovu

  1. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Terorismus a cesta k pravdě
  2. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Lež jako dvě věže
  3. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Náraz, nebo exploze?
  4. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Dvě letadla, tři pády
  5. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: O pádu WTC vědělo v předstihu mnoho lidí aneb Jasnovidci v New Yorku?
  6. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Pojistný podvod?
  7. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Velký hráč v pozadí 11. září (Právě čtete)
  8. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Záhada budovy č. 6 a zametání stop
  9. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Nezákonné obchody a role CIA
  10. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Proč stíhačky nestíhaly
  11. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Fikce, která se stala realitou

 

Diskuze
Sdílejte článek na sociálních sítí: