Přiznejme si, že termín „časové krystaly“ zní trochu zvláštně. Jedná se o překlad z anglického „time crystals“ a to by se dalo přeložit i jako „krystaly času“. Žádný velký rozdíl, že? Ať už jsou to časové krystaly nebo krystaly času, většině lidí to stejně zní jako nějaká vymyšlená supertechnologie, pomocí které hrdina sci-fi filmu nebo komiksu cestuje časem. Realita je však taková, že se jedná o vědecký termín, který je v současnosti tématem číslo jedna moderní fyziky.

Regenračné centrum

Nejzvláštnější vlastností časových krystalů, která šokuje vědecký svět, je fakt, že jsou periodické nejen v prostoru (jako ostatní známé druhy krystalů), ale i v čase. Jsou tak prvními hmatatelnými zástupci takzvané nevyvážené hmoty (z anglického překladu non-equilibrium), o jejíž existenci se dosud jen spekulovalo. Normální krystaly jako třeba diamant nebo rubín mají atomovou strukturu, která se opakuje jen v prostoru, což je činí rovnovážnými a nehybnými. Struktura časových krystalů se však, jak už bylo zmíněno, opakuje i v čase, a to znamená, že se neustále pohybují nebo vibrují. Zajímavé je, že časové krystaly se pohybují jakoby samy od sebe, bez energie, přesněji řečeno bez nám známé formy energie. Mluví se o nich proto i v souvislosti s perpetuum mobile.

S teorií časových krystalů poprvé přišel už v roce 2012 nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2004 Frank Wilczek. Až do loňského roku se však o Wilczekově teorii mluvilo spíše jako o bláznivém nápadu. Časové krystaly si pochopitelně našly své příznivce, ale i zaryté odpůrce a vypadalo to, že zůstanou pouhou teorií. Ovšem v roce 2016 se objevily dvě nezávislé studie fyziků z Princetonu a Kalifornské univerzity, které potvrdily Wilczekovy myšlenky a nezávisle na sobě se shodly na tom, že časové krystaly by podle návodu Franka Wilczeka skutečně měly jít vytvořit.

Finální průlom však přišel až na začátku roku 2017, kdy se podařilo převést výrobu časových krystalů do praxe. Stalo se tak opět rovnou na dvou frontách. Poté, co Norman Yao shrnul výsledky studie Kalifornské univerzity, kontaktoval vědecké týmy z Harvardu a Merkyandské univerzity s návodem, jak časové krystaly vyrobit. Přestože vědecké týmy nakonec zvolily odlišný postup výroby, Harvard i Merkyandská univerzita slavily úspěch – časové krystaly jsou na světě.

O správnosti teorie časových krystalů Franka Wilczeka už nikdo nemůže pochybovat, a fyzika tak postupuje zase o krok dál na cestě za porozuměním fungování světa. Pozornost si zaslouží i fakt, že časové krystaly byly vytvořeny rovnou ve dvou laboratořích, a co je důležitější, za použití rozdílných postupů. Znamená to, že časové krystaly pravděpodobně nejsou něčím velmi ojedinělým, ale že jde skutečně o plnohodnotnou novou formu hmoty.

Regenračné centrum

A mohly by časové krystaly být také k něčemu dobré? V první řadě je třeba zdůraznit novátorský rozměr celé věci. Díky objevu tu máme něco úplně nového, co naznačuje, že ve vesmíru by mohly být další dosud neobjevené formy hmoty a lidstvo je teprve na začátku jejich zkoumání. Podle některých vědců by časové krystaly nebo alespoň jim podobné materiály z nevyvážené hmoty mohly najít využití v technologii kvantových počítačů.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem

Lukáš Marek, časopis Šifra

Zdroje: http://az007.cz/vedci-potvrdili-zcela-novou-formu-hmoty-casove-krystaly/, http://www.osel.cz/9218-v-dci-stvo-ili-asov-krystaly-a-z-rove-novou-formu-hmoty.html, https://www.startitup.cz/vedci-nasli-novou-formu-hmoty-krystaly-jejichz-struktura-se-opakuje-v-case/