Ulice venezuelského hlavního města Caracasu ve středu zaplavily desetitisíce demonstrantů potestujících proti prezidentovi Nicolási Madurovi. Skupina vojáků venezuelské armády ukradla z muničního skladu zbraně a pak se pokusili vtrhnout do prezidentského paláce a zadržet či zavraždit venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Národní garda je ale obklíčila a nakonec se vzdali. 

Masové protesty po celé zemi zorganizovala opozice v čele s šéfem parlamentu Juanem Guaidóem, kterého podporují Spojené státy americké a který sám sebe prohlásil za úřadujícího prezidenta. Američané jej posléze uznali za hlavu státu, ačkoli Nejvyšší soud Venezuely označil veškeré kroky prováděné v rozporu s ústavou za neplatné. V reakci na americké prohlášení oznámil legitimně zvolený a úřadující prezident Nicolás Maduro přerušení diplomatických vztahů s USA a americkým diplomatům dal tři dny na opuštění země.

To, že Spojené státy americké uznaly prezidentem člověka, který organizoval vzpouru a jehož počínání označil Nejvyšší soud za neplatné, ukazuje na typický způsob amerického svrhávání nepohodlných vlád po celém světě. Většinou se, jako v případě Venezuely, jedná o ty, které mají nerostné bohatství nebo jsou strategicky významné pro to, aby se Američané dostali blíže zemi, na kterou mají zálusk – takto vyvolali a podpořili například ukrajinský Majdan.

Regenračné centrum

Ani ve Venzuele toto prosazování „amerických zájmů“, jak se dobyvačné politice eufemisticky říká, není novinkou. Stejný pokus o převrat proběhl v zemi již na začátku roku 2002.

Bylo to poté, co prezident Hugo Chávez začal de facto zestátňovat ropné podniky z rukou nadnárodních korporací. Tehdejší vůdce opozice
Carlos Ortega 11. dubna 2002 vyhlásil generální stávku a demonstrující vyzval, aby si „pro Cháveze došli“ do prezidentského paláce Miraflores.

To se jim sice nepodařilo, ale prezidentovi opozice doručila k podpisu list s rezignací, kterou měl podepsat – pod pohrůžkou, že pokud tak neučiní, prezidentský palác se stane cílem leteckého útoku.

Chávez to odmítl se slovy, že jde o puč, načež pučisté prezidenta zatkli a odvezli na vojenskou základnu na ostrově Orchila. Ve stejný den vzbouřená část armády prohlásila za prozatímního prezidenta opozičníka Pedra Carmona.

Pak se ale stalo něco, s čím opozice ani Američané nepočítali. Na stranu Cháveze se postavily široké vrstvy obyvatelstva, především ty chudší, a prezidentská garda obsadila prezidentský palác a pučisty se jí podařilo zatknout. Prezident Chávez musel být propuštěn z vězení a 13. dubna se znovu ujal úřadu. Prohlásil, že během jeho věznění na vojenské základně přistálo letadlo s americkým registračním číslem a taktéž venezuelské radarové obrázky zachytily narušení venezuelských vod a vzdušného prostoru loděmi amerického námořnictva a letadly americké armády. Britský list The Guardian pak 29. dubna zveřejnil článek, ve kterém organizování státního převratu ve Venezuele ze strany Američanů potvrdil Wayne Madsen, bývalý důstojník americké rozvědky. Ani ale nemusel, bylo to dost jasné i tak…

Regenračné centrum

Po smrti populárního Huga Cháveze v roce 2013 vycítili Američané další příležitost, jak vyvinout a zvýšit tlak na Chávezova nástupce Madura. Na zemi uvalily tvrdé sankce a ekonomika se potácí v chaosu. Celá snaha převzít, pradon „demokratizovat“ Venezuelu, teď vyvrcholila dalším pokusem o státní převrat. Takto vypadá americká zahraniční politika v praxi. I země, která má největší zásoby ropy na světě, tak může být chudá…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra