Bagdád vyzval podle agentur turecké síly k okamžitému stažení. Řeč je o vstupu „zhruba jednoho ozbrojeného praporu“ tureckých vojáků.

Irácké ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení označilo tureckou vojenskou aktivitu za invazi a odmítlo provádění jakýchkoli vojenských operací, které nejsou koordinovány s vládou v Bagdádu.

Turecký bezpečnostní zdroj v pátek řekl, že v severním Iráku v oblasti Mosulu bylo nasazeno přinejmenším několik set tureckých vojáků, aby poskytli „odbornou pomoc“ iráckým ozbrojeným silám v oblasti. Zdroj tvrdil, že koalice zemí bojujících proti radikálnímu Islámskému státu (IS) byla o tomto kroku vyrozuměna.

Regenračné centrum

Jak se ale zdá, „zapomněli“ o tom říct Iráčanům. A jestli o tom byla nebo nebyla vyrozuměna mezinárodní koalice, je zcela podružné. Zvlášť když ji vedou Američané, kteří, jak víme, jsou zvyklí do cizích zemí vstupovat libovolně a bez ptaní, čistě dle svých momentálních obchodních a politických zájmů bez ohledu na počty mrtvol, které po sobě zanechají.

Dva americké armádní zdroje v pátek přiznaly, že USA věděly o nasazení stovek tureckých vojáků v severním Iráku. Ostatně jak nedávno připomněl syrský prezident Asad, Turci nedělají nic bez souhlasu či rozkazu USA. Američané sice popřeli, že by byl turecký vpád do Iráku součástí aktivit mezinárodní koalice v čele s USA, které už dávno v Iráku a Sýrii jsou., ale to na situaci rovněž nic nemění.

Háček je totiž v tom, že Turecko je stejně jako USA členským státem NATO, a NATO nemá dle mezinárodního práva v Iráku, ani v Sýrii ani nikde jinde co dělat, natož to, co tam dělají už roky. Nějaké mezinárodní právo ale Západ nezajímá už minimálně 15 let. Srbové, Afghánci, Iráčané, Somálci s polovinou Afriky, Libyjci, Syřané a další a další by mohli vyprávět.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra