Tady už vážně přestává veškerá legrace. Bolševici se vrátili v plné zbroji, ale rafinovaně změnili dresy tak, že si půlka jejich tábora myslí, že nejsou bolševici, ale liberální demokrati. Bizarnost celého fenoménu zašla již dokonce tak daleko, že tito novodobí komunisti, kteří neví, že jsou komunisti, bojují proti komunistům a křičí přitom cosi o svobodě. Tento virus proniká do všech vrstev systému. U postižených napadá šedou kůru mozkovou a snižuje orientační schopnosti; výsledkem jeho řádění je definitivní ztráta soudnosti.

Jen tak si lze vysvětlit nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, které staví na hlavu vše, co si člověk až dosud mohl o smyslu práva a spravedlnosti myslet. Zvlášť paradoxně vyznívá ve srovnání se společenskou náladou a ideologií, jež se šíří po Evropě a jež velí zastávat se menšin bez ohledu na situaci a míru. Jak se ale nyní ukazuje, tato tolerance se zřejmě týká jen některých skupin obyvatelstva, ty jiné si naopak musejí nechat leccos líbit. Říká se tomu také dvojí metr…

Když ostravská firma Golden Gastro Service vyvěsila ve svém hotelu Brioni ve známé Stodolní ulici na jaře roku 2014 oznámení, že občané Ruska se s platností od 24. března nemohou ubytovat, pokud nepodepíšou prohlášení odsuzující okupaci Krymu, netrvalo dlouho a provozovnu navštívila Česká obchodní inspekce, jež celkem nepřekvapivě firmě udělila padesátitisícovou pokutu za „porušení zákazu diskriminace spotřebitelů“. Majitel hotelu, jenž měl určitý politický názor, což je naprosto v pořádku, pod vlivem emocí otevřeně diskriminoval část svých potenciálních zákazníků, kteří s tímto názorem nemají nic společného, což už v pořádku není. Úřady proti tomu zakročily, opět v pořádku, jede se dál.

Po odvolání hotelu krajský soud rozhodoval znovu a pokutu za diskriminaci snížil na 5000 korun. To je fér a tím to mohlo celé skončit, zvlášť když Nejvyšší správní soud poté verdikt včetně pokuty potvrdil. Firma prý byla připravená zacházet s občany Ruska jinak než s cizinci z jiných zemí. Soud nezpochybnil právo firmy vyjádřit veřejně a otevřeně politický názor, kritizoval ale zvolený způsob. Uvedl, že není přiměřené, aby provozovatel hotelu žádal po zájemci o „navýsost všední službu“ hodnotové vymezení vůči zahraniční politice jeho domovského státu. Dále také vyjádřil obavu z „prorůstání nevraživosti až nenávisti“ ve společnosti. Protože kdyby na to soud přistoupil a vytvořil precedens, příště bychom také mohli před zakoupením chleba nebo cestou v taxíku vyplňovat třístránkový formulář a běhat po městě a v „nepřátelském“ území hledat marně obchod, kde můžeme nakoupit. 

Jednotlivá čísla si můžete objednat v tištěné i digitální formě v našem eshopu. Stejně jako předplatné. Poštovné a balné je zdarma

Jenže přesně tímto směrem se to celé nějak zvrtlo, když do sporu po stížnosti hotelu vstoupil Ústavní soud, který by měl být jakousi pojistkou spravedlnosti pro případ, že je pošlapána, a uvádět excesy týkající se porušení ústavních práv na pravou míru; ústava je přitom zákon nad zákony. Ovšem aby Ústavní soud spravedlnost ohýbal v duchu politické poplatnosti a „opravoval“ správná rozhodnutí ostatních soudů, to je novinka, která namíchala v českém právním nepořádku pořádně hustou bramboračku. Nebo je to jinak?

Zatímco Nejvyšší správní soud argumentoval slovy hostinského Palivce z Osudů dobrého vojáka Švejka „host jako host, třebas Turek“, Ústavní soud si vypůjčil pro své zdůvodnění příklad doktora Galéna z knihy Karla Čapka Bílá nemoc, který odmítal poskytnout svůj lék lidem, kteří mohou zastavit válku. Co ale mají Rusové, kteří se chtěli ubytovat v ostravském hotelu, společného se zastavením či rozpoutáním války nebo tím, komu patří Krymský poloostrov, už soud neprozradil.

V nálezu naopak s odkazem na mezinárodní organizace, odborníky i ministerstvo zahraničí uvedl: „Anexe Krymu odporuje základním pravidlům mezinárodního práva. Šlo o bezprostřední reakci na jednoznačné porušení mezinárodního práva. To, co udělal daný stěžovatel, koneckonců bylo v souladu s českou zahraniční politikou i politikou mezinárodních organizací.“ Forma vyjádření názoru na připojení Krymu k Ruské federaci sice podle Ústavního soudu mohla být jiná, to ale nebylo podstatou sporu. Soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček zdůraznil, že „svobodné podnikání není jen cestou k zisku, ale také prostorem k seberealizaci, a stát by do něj měl zasahovat jen výjimečně“.

To je pravda, ale vzápětí připojil Ústavní soud nejbizarnější argument, který by jednou měl vejít do dějin soudnictví, když prohlásil, že státní příslušnost je něčím jiným než národnost nebo rasa. Odmítnutí zákazníka pro etnickou příslušnost nebo náboženství by totiž podle soudu diskriminací bylo.

Co by se stalo, kdyby někdo odmít ubytovat třeba muslima ze Saúdské Arábie? Může Čská televize stejným způsobem diskriminovat lidi s jiným názorem, jak dlouhodobě činí? S kým se může fotit Jaromír Jágr? A jak legendární hokejista vyběhl s fanatickou redaktorkou? Celý článek si můžete dočíst v Šifře číslo 6/2017.