Kdo je největší superhrdina všech dob? Téměř nezranitelný Superman? Temný Batman? Obrovský Hulk? Moderní Iron Man? Nebo snad Thor, skandinávský bůh hromu z planety Asgard, nejmocnější ze všech Avengers, se svým kladivem? Či čaroděj Doctor Strange? Samá voda… Největší superhrdina všech dob je stařík, který ve filmu X-Men prodává párky v rohlíku, v Iron-Manovi si jej spletou se zakladatelem Playboye Hughem Hefnerem, ve Spider-Manovi si povídá s pavoučím mužem Peterem Parkerem, ve Fantastické čtyřce ho nechtějí pustit na svatbu, v Avengers raději hraje šachy a nadává na superhrdiny a v Dr. Strange si tak zaujatě čte knihu, že prošvihne jeden z bojů o záchranu světa.

Jmenuje se Stan Lee. Právě on z malého vydavatelství Marvel Comics vybudoval miliardového filmového giganta, jehož příběhy milují malí i velcí diváci z celého světa. Stvořil zde celý fantastický vesmír se všemi jeho nejslavnějšími postavami a před rokem se ve svých 96 letech odebral do komiksového nebe. Jeho život byl tak neuvěřitelný a produktivní, že o Stanovi Leem vyšel loni v češtině samostatný komiksový sešit s názvem Úžasný, fantastický, neuvěřitelný Stan Lee.

Nyní vychází v češtině další pozoruhodná kniha o tomto muži s duší dítěte, která celé zrození divu jménem Marvel (od anglického slova úžasný) zachycuje. Zázračný život – Stan Lee a jeho úžasný příběh napsal Danny Fingeroth, který pro Marvel 18 let pracoval. „Četl jsem komiksy a slyšel jsem o Fantastické čtyřce, prvním ,moderním‘ marvelovském komiksu. Našel jsem čtvrté číslo, v němž se vracela jakási postava jménem Sub-Mariner, o níž jsem nikdy neslyšel, ale o které mě Lee v tomto čísle přesvědčil, že je nesmírně důležitá. Okamžitě jsem tomu propadl – nejenom komiksům a jejich postavám, ale i lidem, kteří je psali a kreslili. Stan Lee si koneckonců dal záležet na tom, aby nám řekl, jak jsou speciální (včetně jeho samotného) – a jak speciální jsme my jen proto, že tyto komiksy čteme! Naprosto mě pohltily zprávy z oboru, drby a vtipné poznámky, jež se nacházely na stránkách s odpověďmi na dopisy a v Bullpen Bulletins (Věstníky ze stáje), které psal Lee. (…) Stan Lee byl ten, jehož vedení to všechno drželo pohromadě. Kombinace slov, obrázků a barev – ba dokonce i reklam – v komiksech, které Lee řídil, vytvořila imaginární svět, jejž jsem miloval.

(…) Pro většinu lidí byl Stan Lee tím čiperným, vtipkujícím staříkem z tisíce cameo rolí v marvelovských filmech a televizních seriálech. Tihle lidé si nejsou jistí, co přesně dělá nebo dělal, ale vědí, že byl nějak spojený s Marvelem na jeho počátku a že je rozkošný – jako nějaký milý, rozverný, postarší příbuzný, kterého vídáte na svatbách a na pohřbech. Nevíte úplně přesně, jak je s vámi spřízněný, ale je vždycky legrace s ním pár minut klábosit a odcházíte od něj s úsměvem na tváři.“

Kdybyste dneska svému dítěti ukázali zažloutlý sešit Rychlých šípů nebo starý Čtyřlístek, příliš ho asi nedojmete. A když mu budete chtít udělat radost Super-Manem nebo Batmanem, spíš než dychtivě hltat bubliny plné písmenek a okna stránek s obrázky si bude chtít pustit animovaný seriál na tabletu. A až ho to omrzí, sjede videa na YouTube, pustí si písničku přes hodinky nebo se na svět podívá skrz virtuální brýle, a pravděpodobně vás potáhne na nový díl superhrdinské ságy do kina.

Pokud byste potomkovi večer při svíčkách vyprávěli, že zrovna takový malý kluk, jen o trochu starší, než jsou teď oni, který tehdy neměl nic jiného než knížky a svoji fantazii, se stal superhrdinou a vytvořil celý marvelovský svět, asi by vám nevěřily. Zatímco se ale technologie mění rychleji než světové klima, pravidla hrdinského světa, která stvořil Stanley Martin Lieber, jak se doopravdy jmenoval, jsou pořád stejná.

Držte si klobouky, superhrdinský příběh Stana Leeho právě začíná.

Deset míčků

Stan Lee se narodil chudým rumunským přistěhovalcům v New Yorku. Po střední škole mu pomohlo, když se matčina sestřenice provdala za vydavatele brakových časopisů Martina Goodmana. V roce 1939 spustil vydavatel Goodman komiksovou řadu Timely, kterou se snažil reagovat na úspěch konkurenčního vydavatelství DC Comics, jež přišlo jako první s Batmanem a Supermanem.

Hned první číslo nazvané Marvel Comics sklidilo obrovský úspěch a prodalo se jej přes milion kopií. Sedmnáctiletý Stanley Lieber v té době sháněl práci a strýc Goodman jej zaměstnal jako asistenta pro všechno. Aby se nějaké periodikum dalo čtenářům a distributorům posílat americkou poštou za sníženou cenu, muselo obsahovat nejméně dvě stránky textu. Touto prací byl – kromě vaření kafe, nošení papírů či gumování tužkových skic z obtažených obrázků – pověřen právě Stanley.

Fantastická čtyřka Chris Evans, Michael Chiklis, Jessica Alba a Ioan Gruffudd. Stan Lee, který si ve filmu zahrál tradiční miniroličku, stojí uprostřed. Foto Profimedia

Po konfliktu tehdejšího šéfredaktora s vydavatelem, který slíbil autorům komiksů 25 procent ze zisku nejúspěšnějšího komiksu Captain America, ale uměle jej snižoval tím, že od něj nejprve odečítal náklady na celou komiksovou řadu, se Stanovi brzy naskytla nečekaná příležitost. Šéf totiž osmnáctiletého příbuzného dočasně pověřil vedením celého projektu a ten celou zodpovědnost ustál. To dočasně trvalo pětasedmdesát let.

Autor a slavný kreslíř Al Jaffee, který začal toho roku pro Stana pracovat, na to vzpomínal s obdivem: „Faktem je, že Stan celou tu dobu, co jsem ho znal – a že jsem ho poznal už na začátku jeho kariéry –, neustále žongloval s deseti míčky a udržoval je ve vzduchu. Jedna věc, která na mě u Stana dělala obzvlášť velký dojem, byl jeho přístup ‚to se zvládne‘.“ Stan Lee hodně příběhů sám psal a vymýšlel, a navíc k sobě vybíral talentované lidi, kterým důvěřoval a nechal je se patřičně vyřádit.

Vydavatelství fungovalo jako dobře promazaný stroj během války i po ní, až do přelomu 40. a 50. let, kdy se komiksy stávaly terčem mediálních útoků. Bylo to kvůli jejich nespoutané svobodě, kde se ale nenápadně posouvaly i hranice vkusu a toho, co je ještě přijatelné. Vždyť v jednom komiksu vydavatelství EC například ztvárnilo baseballový zápas, ve kterém jsou použity části těla nenáviděné postavy – hlava jako míček a střeva jako čáry met… Komiksy se nevyhýbaly kromě brutálního násilí ani sexualizovaným osudovým ženám neboli femme fatale, a tak se tomuto žánru dostávalo v puritánské Americe stále negativnější pozornosti médií a všech možných moralistů. Jakmile někdo řekl, že dělá komiksy, stal se okamžitě terčem opovržení.

Jednotlivá čísla Šifry si můžete objednat v tištěné i digitální formě v našem eshopu. Stejně jako předplatné. Poštovné a balné je zdarma

A i když se Lee staral o to, aby jeho příběhy nebyly ve znázorňování násilí a krve tak intenzivní jako komiksy některých jiných vydavatelů, stále mohly být považovány za dost extrémní – přinejmenším z pohledu kritiků. 

Lee sice stále dohlížel na desítky komiksů měsíčně a každý týden psal několik vlastních příběhů, ale vydavatelství po celé zemi zavírala jedno po druhém. Nakonec i Marvel musel propustit všechny kreslíře a najímal si jen ty na volné noze, pokud je zrovna potřeboval. Říká se, že když musel Stan Lee někoho propustit, běžel okamžitě na záchod zvracet.

Komiksy se kvůli protikomiksovému tažení i jisté únavě žánru a stereotypnosti dostaly do slepé uličky; staly se okrajovým žánrem, superhrdinové dávno netáhli a vydavatelství, kde Stan Lee vládl železnou rukou, a propuštěn nebyl zřejmě jen proto, že to bylo jeho šéfovi a příbuznému žinantní, se octlo na prahu klinické smrti.

Nebyl by to ale správný superhrdina, kdyby se při první překážce vzdal a utekl z boje. Psal v té době sice bokem propagační komiksy pro hamburgerový řetězec Bob’s Big Boy a čekal na nejhorší, ale pak vzal osud do vlastních rukou a hrdinům, které měl teprve stvořit, šel příkladem. Doslova a do písmene.

Proč se myšlenka, že by měl být superhrdinou obyčejný puberťák, stala klíčem k úspěchu studia Marvel? Proč musí s velkou mocí přijít i velká zodpovědnost? Čím se liší superhrdina od superpadoucha? Celý článek si můžete přečíst v časopise Šifra č. 2/2020, a to jak v tištěné, tak v digitální verzi. Předplatné objednávejte zde

Milan Vidlák, časopis Šifra