Spravedlnost dostala na frak: Vraha, který ubil Čecha v Londýně řetězem, nejprve osvobodil britský soud. Stížnost rodiny nyní smetl ze stolu i Evropský soud pro lidská práva

Lidská práva? Kdeže. V roce 2016 se jednatřicetiletý Čech Zdeněk M. nad ránem nepohodl nedaleko svého bydliště v Londýně, ve čtvrti s pestrým národnostním složením, se skupinou mladíků na kolech. Podle očitých svědectví si je dobíral, zda nejsou bicyklovým gangem, což skupinu rozzlobilo.

Když Čech vyšel ven z provozovny rychlého občerstvení, jeden z mužů k němu přistoupil, chytil ho kolem krku a řekl, že s jeho kamarádem takhle neměl mluvit. Navzdory tomu, že se Čech omluvil a chtěl situaci uklidnit, muži jej přesto začali pronásledovat, zasadili mu několik ran do hlavy a nakonec jej ubili řetězem.

A co udělal britský soud? Britský soud pachatele zprostil obvinění. Nebyl dokonce uznán vinným ani z úmyslného zabití. Prostě se nic nestalo. Rodina oběti tuto hrubou nespravedlnost ale nenechala jen tak být a podala na Velkou Británii stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

A co udělal tenhle soud? Štrasburský tribunál stížnost odmítl s tím, že britské úřady podle něj nepostupovaly v rozporu s evropskou úmluvou o lidských právech. Verdikt to je konečný.

Evropský soud pro lidská práva řeší pouze případy možného porušení úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nemůže ale přezkoumávat, rušit ani měnit rozhodnutí vnitrostátních soudů.

Sestra zabitého Čecha Zdeňka si stěžovala například na nedostatky v soudním systému Anglie a Walesu, třeba na fakt, že člověk, který záměrně neposkytne první pomoc osobě ohrožené na životě, není za své jednání trestně odpovědný, a na nemožnost se proti verdiktu odvolat. Porotci by navíc ani nemohli dojít k osvobozujícímu rozhodnutí, pokud by se řádně řídili zákonem o sebeobraně. Ano, tam se nic o možnosti umlátit člověka, který vám nic nedělá, řetězem, nemluví.

Evropský soud však uvedl, že jeho úlohou bylo „zhodnotit, zda stát splnil své závazky týkající se efektivního vyšetření kauzy a spravedlivého procesu”. Konstatoval, že v obou případech je spokojen.

Tak to jsme rádi. Nakonec má pravdu, tenhle Štrasburk. V Evropě se vždycky o lidských právech hodně mluvilo, ale nikdy o ně ve skutečnosti nešlo. Je to jen takový marketing…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra