V budově s názvem WTC 7, jak jsme již informovali v tomto článku, v předchozím čísle, sídlil kromě jiných zajímavých nájemníků, o kterých bude řeč příště, i Úřad krizového řízení (OEM – Office for Emergency Management), respektive středisko EOC (Emergency Operations Center) starosty Rudolpha Giulianiho, jež OEM provozuje. Centrum bylo zřízeno v roce 1999 ve třiadvacátém patře kvůli „koordinovanému postupu při mimořádných událostech, včetně teroristických útoků“. Celé patro tehdy získalo dotaci 13 milionů dolarů na renovace včetně vybudování nezávislého a bezpečného zásobování vzduchem a vodou a neprůstřelných i bombám odolávajících oken.

Poté, co 11. září 2001 v 8.46 narazilo letadlo do severní věže, zamířil vůz se starostou Giulianim, jeho asistentem a dvěma bodyguardy kvapně směrem k budovám WTC. Do bezpečí krizového štábu ale skupinka nakonec vůbec nedorazila. Newyorský starosta později vypověděl před Komisí pro 11. září, že stále ještě seděli v autě, když přišel druhý náraz; a pár minut nato potkal newyorského vrchního policejního komisaře Bernieho Kerika, který mu měl oznámit, že byla budova č. 7 evakuována a řídicí centrum je provizorně zřízeno dva bloky odtud, v ulici Barclay Street č. 75.

Kerik patřil mezi Giulianiho blízké přátele a toho dne byl starostovi oporou. Také jej například držel dál od médií a zodpovídal za něj některé otázky, mimo jiné ohledně možných bomb. A právě Bernard Kerik poskytl první oficiální vládní prohlášení, že do destrukce WTC nebyly zapojeny žádné výbušniny, ačkoli to samozřejmě nemohl v žádném případě vědět. Bylo to rovněž Kerikovo oddělení, které údajně našlo v troskách WTC zcela nepoškozený pas jednoho z domnělých arabských únosců, jenž měl přežít dopad dvou letadel a ohnivých koulí i kolaps mrakodrapů, při kterém bylo všechno ostatní včetně betonu v prach obráceno.

Později byl Kerik na starostovo doporučení nominován na ministra vnitřní bezpečnosti, což ale odmítl, a namísto toho se, v té době již coby hlavní společník v Giulianiho bezpečnostní firmě, stal šéfem výcviku iráckých ozbrojených sil. Za svou roli v Iráku byl muž považovaný za jednoho z hrdinů 11. září ze všech stran, včetně vlastních republikánských řad, tvrdě kritizován. Jeho kariéra pak neslavně skončila v únoru 2010 ve federální věznici, kam byl poslán kvůli vazbám na organizovaný zločin, spiknutí a podvodům. I přes jeho gangsterské rejdy by mohlo být rozhodnutí tehdejšího šéfa newyorských policistů přesunout krizový štáb mimo areál WTC považováno za strategicky brilantní; WTC 7 bylo od Dvojčat vzdáleno zhruba devadesát metrů, a i když měl starostův bunkr potřebné vybavení, nebyl důvod zbytečně riskovat.

Interview, které poskytl Giuliani hvězdě televize ABC Peteru Jenningsovi, a další události a svědectví z onoho památného dne ale naznačují, že důvody tohoto opatření mohly být mnohem méně vznešené. „Šel jsem dolů na místo určení a následně jsme založili provizorní operační centrum na adrese 75 Barclay Street, kde se shromáždili policejní komisař, požární komisař a hlavní velící důstojník pohotovostního managementu. Právě z tohoto místa jsme pak operovali, když nás zastihla zpráva o blížícím se pádu Světového obchodního centra. To se nakonec zřítilo ještě dříve, než jsme opustili budovu, v níž jsme zůstali uvězněni na deset až patnáct minut, než se nám podařilo najít východ a vyjít ven,“ vyprávěl populární Rudy, považovaný stejně jako Kerik za hrdinu 11. září. Je příznačné, že se Giulianiho za celých 14 let žádný novinář, natož pak vyšetřovatel nezeptal, kdo mu řekl, že WTC spadne; a pokud mu to někdo řekl, proč nebyla evakuována i Dvojčata nebo aspoň varováni ostatní lidé, které nic netušící ostraha a někteří záchranáři posílali v té době zpátky dovnitř budov na smrt.

Dnes je ale již jisté, že povedená dvojka Rudy a Bernie byli jen jedni z mnoha, kdo byl oproti zemřelým zaměstnancům WTC či hasičům v jisté informační výhodě. Například takový vlastník WTC Larry Silverstein dokázal na řízené demolici Světového obchodního centra v New Yorku dokonce vydělat miliardy.

Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.

Pořídit si můžete i digitální verzi, kterou lze pohodlně číst na mobilu, počítači či tabletu. Za skvělou cenu dostanete půlroční nebo roční přístup ke všem časopisům najednou.