Tato taktika se na Slovensku osvědčila – poměrně krátkou dobu před volbami představit novou osobnost, která otrávené veřejnosti dá naději nezkaženosti a iluzi jinakosti, takže ji bez ohledu na množství informací, které o daném člověku mají, zvolí. Nezbytnou součástí této hry je samozřejmě spoluúčast a angažovanost všech mainstreamových médií; to ale není problém, protože často patří stejným skupinám, které vybíraly onoho „zázračného“ kandidáta.

Takto se dostal do úřadu prezidenta u našich sousedů Andrej Kiska, jenž měl aureolu nezkaženého, slušného člověka – z velké části především proto, že se taktně nezdůrazňovalo, že je vlastně lichvář. V novinách se mu říkalo úspěšný podnikatel a především filantrop, což se s lichvou jaksi neslučuje, ale zní to mnohem lépe.

Díky své splátkové společnosti Quatro, což je něco jako náš Home Credit, vydělal velké peníze, a aby se mu s nimi lépe disponovalo, založil nadaci Dobrý Anjel. Krutá ironie…

Pokud vám jdou ale na ruku média, není problém stát se z ďábla andělem (a pokud ne, tak naopak).

Dnes má na krku podezření z daňových podvodů a zaujaly i jeho čachry s pozemky.

Prezidenta Kisku zažaloval popradský zubař Ján Franc za to, že se stal obětí „velkého podvodu“. V roce 2013 totiž zjistil, že už v katastru není veden jako majitel pozemku, který pronajímal zemědělskému družstvu. Jeho parcelu v obci Veľký Slavkov totiž v rozporu se zákonem „odkoupil“ právě Andrej Kiska, ještě před vstupem do politiky, od jakési realitní kanceláře. A to za cenu 54 420 slovenských korun, přestože jeho cena dnes převyšuje milion eur. Neuvěřitelné, na to, abyste koupili zadarmo cizí pozemek, musíte mít skutečně talent. Kiska sice tvrdil, že pozemky nabyl v dobré víře, ale tomu nikdo neuvěřil. Žaloba toto tvrzení opakovaně zpochybňovala a soud jí dal za pravdu.

Letos byla vytažena z klobouku kouzelníka Pokustóna právnička Zuzana Čaputová, kterou ještě před půl rokem skoro nikdo neznal. Kandidátka neparlamentní strany Progresivní Slovensko ale dostala tak bezprecedentní mediální prostor a podporu novinářů, že to během krátké doby na Slovensku vypadalo, jako by ji všichni Slováci znali odjakživa. Takovou moc mají média – stačí říct, koho mají lidé volit, a tlačit a tlačit a tlačit…

Prezidentkou se tak mohla stát již podruhé osoba bez zkušeností s politikou. Vzhledem k prvařenosti politiků to sice někteří mohou považovat za výhodu, ale prezidentský úřad je přece jen nejvyšší ústavní funkce, a i když jde o funkci převážně reprezentativní, neznalost politické práce a potřebných procesů je těžkým handicapem. Faktem ale je, že co do reprezantivnosti vzhledu či chování se Zuzana Čaputová jeví velmi solidně. Bude to ale na tuto práci stačit?

Málo se též psalo a mluvilo o tom, že Zuzana Čaputová není tak nestrannou kandidátkou, jak se média snažila prezentovat. Paní Čaputová totiž 16 let pracovala v nevládní organizaci Via Iuris, kterou spolufinancovala například americká ambasáda v Bratislavě a též nechvalně proslulá nadace Open Society Foundation šedé geopolitické eminence George Sorose, jenž prosazuje globalistickou agendu, kterou samozřejmě Zuzana Čaputová do slova a do písmene šíří – protože koho chleba jíš, toho agendu zpívej.  I proto je nová prezidentka tvrdou liberálkou, která prosazuje jak „manželství“ homosexuálů, tak globální migrační pakt a podobné záležitosti. Naopak pozitivní body nabrala na lokální úrovni bojem za uzavření skládky v Pezinku, kde žije.

Bylo by zajímavé si představit, kterak by stejná média, jež paní Čaputovou podporovala a adorovala, reagovala, kdyby ve volbách na prezidenta kandidoval člověk, kterého platila ruská ambasáda. To by bylo sousto a řečí o ruských agentech. Ti američtí ale z nějakých důvodů nikomu nevadí. Otázka je proč – možná proto, že americká ambasáda platiila a platí opravdu hodně lidí a projektů a bylo by těžké najít ve vysokých funkcích lidé, kteří si taky „nelízli“.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojíhoMůžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra