To, že se různé moderní ideologie, od multikulturalismu přes gender po pseudoliberalismus, který silně připomíná totalitní myšlení, valí do hlav i dětem ve školách, je bohužel smutným faktem. Studenti jsou manipulováni tak, aby byli poslušní a příliš nepřemýšleli – rovnou se jim říká, co je správné a co si mají myslet. Asistují v tom i různé celebrity a neziskovky typu Člověka v tísni, jejichž úkolem by přitom mělo být pomáhat lidem v nouzi, nikoli provádět ideologická školení.

Přesto, že je trend zřejmý, konkrétní podoba tohoto neblahého přístupu člověka i tak může zarazit. Něco jiného je vědět, že se něco takového děje, a pak narazit na konkrétní projev této „výchovy budoucích kádrů“.

Regenračné centrum

V týdnu mi přišel e-mail od čtenářky se slovy „přeposílám a zuřím“. Syn této paní, říkejme jí třeba Nováková (redakce její skutečné jméno zná), navštěvuje Arcibiskupské gymnázium v Praze. Na začátku tohoto týdne ji čekalo nepříjemné překvapení. Vedení školy na pondělí 25. února domluvilo besedu s Manfredem Weberem, německým europoslancem a předsedou poslaneckého klubu Evropské lidové strany a kandidátem na předsedu Evropské komise, a jeho kolegyní, českou europoslankyní Michaelou Šojdrovou. To je ta paní, která v rámci své předvolební kampaně shání v uprchlických táborech sirotky a snaží se je dovézt do České republiky.

Regenračné centrum

To ale není ještě ta nejhorší zpráva, která paní Novákovou a další rodiče žáků Arcibiskupského gymnázia rozčílila. I když i to je samo o sobě na hraně etiky a hlavně zákona. Vedení školy se de facto podílí na volební kampani politické strany, přičemž zákon propagaci politických stran zakazuje. Debata je navíc určena jen pro studenty ve věku 18 a 19 let, tedy těch, kteří mohou volit. Záměr je tedy jasný. Nejpříšernější je ale na celé události email, který vedení školy rozeslalo všem pedagogům, a ti jej následně přeposlali svým studentům.

Stojí v něm nejen oznámení o besedě s organizačními pokyny a informacemi, ale i žádost, aby učitelé předem zajistili od žáků dotazy a instrukce, jak mají otázky vypadat. Jinými slovy, žákům je předem řečeno, na co se mají ptát, a není jim umožněno se ptát spontánně při debatě na to, co je bude případně zajímat.

Návrhy otázek jsou: práce europoslance a jak funguje Evropský parlament na příkladu nějakého aktuálního tématu, jaké možnosti nabízí EU speciálně mladým lidem a otázky na téma, jaký vidí studenti konkrétní přínos EU ve svém životě a co by na ní rádi zlepšili.

Takhle rafinovaní nebyli snad ani komunisti, kteří budovali vlast a posilovali mír. Celý týden tedy učitelé Arcibiskupského gymnázia sháněli povinně vhodné otázky pro paní Šojdrovou a její sirotky a pro kandidáta na šéfa EU (Evropská komise je právě ten orgán, který Evropě neomezeně vládne) ze země, která se nedávno spojila s Francií v jeden velký superstát, který má ještě více diktovat ostatním evropským národům.

To by bylo, aby z této snahy nevypadla nějaká záslužná otázka, třeba „Jak to ta Evropská unie dělá, že je tak skvělá, úspěšná a demokratická?“ Vedení školy asi dobře odhadlo, že kdyby ponechalo průběh akce náhodě, mohlo by nastat trapné ticho, protože by studenti nevěděli, na co se mají eurobyrokratů zeptat. Anebo, což je ještě nebezpečnější varianta, by mohli položit nějaký kritický dotaz v tom smyslu, co to v tom Bruselu předvádějí. Takhle dle instrukcí studenti dopředu vědí, na co se neptat. Tomu se říká výchova ke kritickému myšlení.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra