Že je Česká republika, která geograficky patří do středu Evropy, spíše východní kolonií Německa a bruselskou enklávou, se projevuje mnoha způsoby. Jedním z nich je třeba skutečnost, že navštíví-li našinec obchod s potravinami na Západě a pak doma, musí zaplakat. Nejenže je zboží u nás nesrovnatelně horší, ale ještě k tomu dražší.

Bylo mi to divné už zhruba před patnácti lety, kdy jsem se u příbuzných v Bavorsku napil Coca-Coly. Zdála se mi nějaká jiná, ale nenapadlo mě, že by si někdo dovolil pod stejným názvem do stejné lahve nalít něco jiného. Jak bláhová úvaha!

Dnes už ví téměř každý, že jsme pomyslným smetištěm Evropy a konzumujeme proti své vůli to, co by si na západ od našich hranic netroufali prodávat. Pro ty, co tomu dosud odmítali uvěřit, připravilo v červenci, zřejmě jako předvolební tahák, ministerstvo zemědělství pod vedením lidovce Jurečky srovnávací test potravin. V něm kromě mražené pizzy a prstů kapitána Igla, které by člověk s minimálním pudem sebezáchovy nejedl v žádné zemi, Vysoká škola chemicko-technologická zkoumala i oříškovou Nutellu či sýry. Výsledek? Firmy k nám evidentně vozí podřadné zboží druhé jakosti a prodávají jej za „značkové“ prachy.

Z jednadvaceti testovaných produktů byly stejné jen tři. „Potěšil“ třeba lančmít od dánské firmy Tulip, který byl v Německu vyroben z vepřového masa a v Česku z drůbežích zbytků, takzvaného separátu. Kromě potravin je ale lepší v Německu nebo Rakousku i prací prášek Persil, neboť má podle testu více účinné látky, a to zhruba o 20 procent. Na to pohotově zareagovala mluvčí firmy Henkel Zuzana Ozanová, která pro Český rozhlas uvedla, že její korporace rozhodně nepodvádí a důvod jiného složení v Německu a Česku je úplně jiný: Češi prý mají jiné složení skvrn…

Ještě dál ve srovnávání potravin došli bratři Slováci. Ti poprvé testovali kvalitu potravin prodávaných doma a na Západě v únoru a na začátku října zveřejnili výsledky druhého testu. Inspektoři zakoupili 33 výrobků prodávaných pod stejným názvem a stejnou značkou na Slovensku a v Rakousku. Stejných bylo jen šest. „Máme jednotný trh. Vytváříme občany druhé kategorie. Slovenská republika se zasazuje o to, aby takovýto občan neexistoval. Chceme, aby pod stejnou značkou byl stejný obsah,“ řekla slovenská ministryně zemědělství Gabriela Matečná. Chtít může… Dokud s tím neudělá něco vládce EU – Evropská komise – tak se nic nezmění. A ta s tím stoprocentně nic neudělá – aby chránila východní Evropu, od toho tam přece není.

V Rakousku byla lepší šunka, sýry, pepř a skoro všechno ostatní (jen pár věcí bylo stejných), kromě kešu ořechů – ty byly z nějakého záhadného důvodu lepší na Slovensku. Zřejmě někdo omylem přehodil šarže. Na východě se pančuje dokonce i čokoláda Merci – lišily se minimálně čtyři tyčinky. Výborná je věta z hodnocení: „Na Slovensku byla výraznější chuť aromatické látky, v Rakousku použité suroviny.“

Nechme ale korporátní značky být. Slováci otestovali i značky privátní. To jsou ty, které si nechávají řetězce vyrábět pro sebe a prodávají je pod vlastní značkou. A často jsou o dost lepší. Například privátní značky německého a českého Kauflandu se ale liší jako den a noc.

A když jsem si koupil před časem sýr v rakouském supermarketu M-Preis pod privátní značkou Jeden Tag, všechny ty „značkové“ strčil hravě do kapsy, i když byl levnější. Takový byste v Česku nebo na Slovensku hledali těžko.

V čerstvém testu se Slováci zaměřili i na privátní značky řetězce Lidl, o kterém si mnoho zákazníků myslelo, že prodává stejně kvalitní zboží jako v Německu nebo v Rakousku. Chyba lávky. I přesto, že je celkově solidní a na obou krabičkách jsou často nápisy v němčině, rozdíly by se našly.

Tak třeba sladká mletá paprika Mikado se lišila v barvě, vůni i chuti. Lišila se i slanina Dulano, strouhaný ementál Milbona nebo mražená zelenina Freshona (v rakouské bylo o 50 % víc hrášku). Podobně byl jiný sýr Gouda a sušená rajčata privátní značky Billa.

Ale abychom vše neházeli na Brusel a korporace. Koupíte-li si vlastenecky značkové české výrobky, ať už mléčné, nebo jiné, bude to stejná bída. Jednoho takového zemědělce si Češi právě vybrali za premiéra. Možná by se české firmy s těmi zahraničními shodly na tom, že mají Češi a Slováci „jiné chuťové preference“. Jistě, Němci mají rádi paštiku z masa a Češi z rozemletých kopýtek. A rádi si za to připlatí. Guten Appetit!

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra