Svoboda slova a právo občana na pravdu. Ne, nejde o název žád­ného sci-fi seriálu, ale semináře, který se konal 10. září na půdě Poslanecké sněmovny České republiky. Do říše fikce a fantasy toto téma ale v dnešní Evropě, a tedy i v České repub­liky, bohužel začíná patřit stále více, ne­boť už to není ani komedie. Již samotný paradox, že se takový seminář na půdě parlamentu vůbec koná, naznačuje mnohé.

Je mi jasné, co se teď stane. Každý od­půrce svobody slova či liberální demo­krat, je-li v tom ještě dnes vůbec nějaký rozdíl, mě napadne, že když můžu žva­nit kacířsky i já, tak co to tady povídám o cenzuře či nesvobodě. Tak jako to udě­lal komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk ve svém komentáři z 12. září: „Říká se tomu ironie osudu. Dopo­ledne poslanec SPD Jiří Kobza pořádal v Poslanecké sněmovně seminář s ná­zvem Svoboda projevu a právo občana na pravdu, na kterém si skupina spříz­něnců (Tomio Okamura, Václav Klaus ml., Ladislav Jakl a Petr Žantovský) no­tovala, jak jsou umlčovaní, cenzurovaní a jak je jim bráněno zjevovat lidu skuteč­nou pravdu. (…) Vypadá to jako pouhá životem napsaná anekdota, ale vede ke dvěma podstatným otázkám. Zapr­vé: co si vlastně jmenovaní představují pod výrazem pravda? A pak zadruhé: proč potřebují vypadat jako utlačovaní, cenzurovaní, nesvobodní, i když to tak evidentně není?“ Pan Honzejk by samo­zřejmě jako novinář měl odpovědi na obě otázky znát, ale pokud by náhodou zapomněl nebo mu vzpomenout si zaká­zal jeho šéf, jistý Zdeněk Bakala, milerád mu to připomenu.

Pan Bakala, jak asi všichni vědí, je český oligarcha s nepříliš dobrou repu­tací. Přesto, že provozovatel Knihovny Václava Havla patří mezi velké obhájce pravdy, lásky, svobody a jiných vzneše­ných hodnot, a sám sebe považuje do­konce za filantropa, v byznyse se řídí principy jako „po mně potopa“ či „levně koupit, vysát a zmizet“. Obzvláště oblí­bený je na severní Moravě, kde stylem KO položil Ostravsko-karvinské doly, ze kterých místo uhlí vytěžil desítky mili­ard korun a k tomu „zprivatizoval“ přes 40 000 hornických bytů.

No a zrovna tento výsostný demokrat, jeden z největších, jaké kdy tato země nosila, se pro všeobecné blaho rozhodl čistit mailové schránky centrum.cz, vol­ny.cz či atlas.cz, které provozuje, a ma­zat z nich „závadné“ maily od subjektů a osob, jež si zařadil na seznam „nežá­doucích“ osob. V praxi to probíhá tak, že tyto mailové schránky úmyslně mažou lidem maily, které jim přijdou z domén alternativních serverů, aniž by o tom vůbec věděli. Objednáte si například předplatné Šifry, ale potvrzení objed­návky pan Bakala nechá smazat, a tak vám vůbec nedorazí.

Poté, co se v tématu angažoval pře­devším bývalý policejní prezident a di­sident Stanislav Novotný, který téma dotlačil do Poslanecké sněmovny (i když „jen“ do podvýboru pro svobodu slova a média), nás pan Bakala hází už „pouze“ do spamu. Je to sice nezákonné, ale to je v této republice jen takový detail, který liberální demokrat dokáže velkoryse přejít, když se netýká jeho.

To ale není jediná nepravda a demago­gie, které se pan Honzejk v těch něko­lika větách dopustil. Stačí si jen ujasnit pojmy. „Podle OSN a mezinárodních dokumentů není svoboda slova jen to, že si můžete říkat, co chcete, ale máte právo se dozvídat informace ze všech zdrojů a bez ohledu na hranice, a to vše­mi způsoby, nejen internetem, rádiem a novinami, abyste se mohl svobodně rozhodovat. Dnes se u nás nedodržuje ani jedno, ani druhé. Předložil jsem na semináři všechny ty mezinárodní doku­menty, ke kterým jsme se upsali, že je budeme dodržovat, ale nedodržujeme,“ vysvětluje publicista, mediální analytik a spolupracovník Šifry Petr Žantovský, který se semináře coby jeden z vystu­pujících účastnil. Toho nemají mainst­reamoví novináři rádi především proto, že nepatří do jejich party a představuje jeden z mála viditelných, slyšitelných a vlivných protihlasů – takových, jaké by nejraději umlčeli.

Seminář pořádal Jiří Kobza z SPD, přírodovědec a dlouholetý český di­plomat na Blízkém východě, který má podle Petra Žantovského „racionální pohled na svět“, není to žádný „stře­lec a extremista“, ale „člověk, který respektuje argumentaci oponentů“ a „nenechá se vyprovokovat“. I přesto, že pan Kobza pořádal ve sněmovně již třetí podobnou konferenci – první byla o sociální politice a druhá o ekonomice –, novináři si všimli až té, která se jich přímo týkala.

Není divu, že se akce zalíbila i Jindři­chu Šídlovi ze Seznam Zprávy, který byl v roce 2016 nejzvanějším hostem v Čes­ké televizi. Teď si ve svém satirickém po­řadu Šťastné pondělí utahoval z toho, že je Tomio Okamura nejzvanějším hostem v TV Barrandov. Faktem je, že kdyby se sečetla mediální aktivita pana Okamu­ry, byl by zřejmě bezkonkurenční mistr republiky.

Pan Šídlo je prominentním žurna­listou liberálně-demokratického prou­du, kterému v budovatelském nadšení světlých evropských zítřků nepřekážejí ani války, ani cenzura, protože si myslí, že je na té „správné“ straně. A tak tuhle selektivní demokracii rozdávají plnými doušky už skoro 30 let a ne a ne se jí nabažit. Moderátor Šťastného pondě­lí označil seminář za „nejšílenější akci uplynulého týdne“ a obzvlášť se otřel o Petra Žantovského, který mu onu sta­tistiku o tom, že byl nejčastěji zvaným hostem ČT, před časem poslal mailem. „Nemohli chybět ani Václav Klaus mlad­ší, což je takový mladší Václav Klaus, nebo Petr Žantovský, který by chtěl být jako Václav Klaus, ale je to jenom Žantovský, oživlá definice bezpáteřní zbytečnosti a samozřejmě nositel stát­ního vyznamenání z rukou prezidenta Zemana,“ píchal Šídlo s nesatirickým dodatkem, že se akce účastnili samí „xenofobní zmetkové“. Tak jestli se tomu, v čem žijeme, říká svoboda a de­mokracie, xenofobní zmetek očima Jin­dřicha Šídla (který si svou páteř musel zlomit hned na začátku, až má zřejmě pocit, že je rovná) se nemusí jevit jako nadávka …

„Mimochodem, je v očích Šídla nebo jiného podobného zbytečného novináře xenofobním zmetkem profesor Jan Jirák, klasik české mediální teorie? Přítomen byl a příspěvek měl i rektor Vysoké školy aplikované psychologie Štefan Medzihorský či politolog Pavel Hynčica z ústecké univerzity, shodou okolností z katedry vedené Danielem Kroupou. To všechno jsou ,xenofobní zmetci‘? A proč je Šídlo, Honzejk a další opomněli jmenovat, když už měli potřebu o semináři, na němž možná ani nebyli osobně, pokud jsem se nedíval špatně, s despektem referovat?“ ptá se Žantovský.

Proč se liberálové pořád strefují do lidí s jiným názorem? Proč vytvářejí seznamy nepohodlných? Proč můžete přemluvit bábu, ale ne cikána? Kolik druhú cenzury u nás vlastně máme? A proč je v tomto ohledu unikátní? A co na to Česká televize?

Celý velký článek o bojovníkům proti svobodě si můžete přečíst v novém čísle Šifry (č. 10/2018)Digitální či tištěnou verzi objednávejte v našem e-shopu. Poštovné a balné je zdarma. Předplatné objednávejte zde.

Milan Vidlák, časopis Šifra