Vědci z Královské univerzity v Londýně vyhlásili do světa, že do roka dokážou přeměnit světlo v hmotu. Tato informace obletěla vědecké časopisy po celém světě a nepochybně vzbudila velká očekávání. Stalo se tak ale už v květnu 2014 a od té doby je ticho po pěšině. Od oznámení uběhly téměř dva roky a my se ptáme: Jak tento vzrušující výzkum pokročil?

Když jsem narazil na článek o výrobě hmoty ze světla, byl jsem nadšený a přemýšlel nad tím, co všechno by se díky tomu mohlo změnit. Nadšení ale pominulo v momentě, kdy jsem zjistil, že zdroj článku je už skoro dva roky starý a jen ho zrovna některý web oprášil, aniž by se podíval na datum.

Začal jsem se tedy pídit po informacích, našel spoustu článků, ale všechny byly z května 2014. V každém z nich bylo navíc uvedeno, že finální experiment bude proveden do 12 měsíců a všechno napovídalo tomu, že se tak opravdu mělo stát. Pojďme se tedy na zmiňovaný experiment podívat o něco blíže.

Celý projekt se zakládá na teorii, která je známa už od roku 1934. Přišlí s ní američtí vědci Gregory Breit a John Wheeler a je založená na slavné rovnici Alberta Einsteina E=mc². Rovnice říká, že hmota a energie jsou propojené, a proto je možné měnit hmotu na energii, nebo naopak energii na hmotu. Ono světlo je ve své podstatě určitou formou energie, proč by z něj tedy nešla vyrobit hmota?

Na tuto otázku se američtí vědci pokusili odpovědět a vedoucí současného výzkumu z Královské univerzity v Londýně Oliver Pike označil jejich teorii jako jednu z nejelegantnějších demonstrací Einsteinovy rovnice. Breit s Wheelerem byli přesvědčeni, že světlo se dá přeměnit na hmotu, a měli jasnou představu o tom, jakým způsobem toho lze dosáhnout. Podle jejich teorie stačí zkombinovat dvě částice fotonů (částice světla), z čehož má vzejít jeden elektron a pozitron (hmota).

Dvojice výzkumníků však pravděpodobně ani nedoufala, že se jejich teorie někdy prokáže, ba dokonce že se o to někdo vůbec pokusí. Vyplývá to i z jejich dochované studie, kde se píše, že vyhlídky na úspěšný experiment v laboratoři jsou beznadějné.  Před více než osmdesáti lety totiž výzkumníkům chyběla vyspělá technika, a nezbylo jim proto nic jiného než zůstat u teorie.

Pouhý záblesk

Technika však za dlouhých 82 let udělala velký skok kupředu a představa, že se teorie Gregoryho Breita a Johna Wheelera prokáže i praktickým experimentem v laboratoři, už v současnosti není zdaleka tak nereálná. V květnu 2014, kdy se rozšířila zpráva o plánovaném experimentu vědců z Královské univerzity v Londýně, to vypadalo, že už je to velmi blízko. Ve zprávách z této doby se můžeme dočíst, že vědci budou schopni doložit pravdivost teorie díky vysoce výkonným laserům. Postup měl být následující. Nejdříve se vystřelí elektrony na zlatou desku, čímž vznikne paprsek silně nabitých fotonů. Potom se za použití laserového paprsku a malého zlatého válečku (hohlraumu) vytvoří světlo srovnatelné s tím, které vychází přímo z vesmírných hvězd. Následně co se tyto dva světelné proudy střetnou, fotony kolidují a vznikne hmota. Vědci odhadovali, že experiment proběhne nejpozději do 12 měsíců a podaří se prokázat, že hmota a světlo jsou zaměnitelné.

Jak už ale bylo zmíněno, měsíců uběhlo 21 a pořád nic. Možná se výzkum jen protáhl, ale i o tom by se snad patřilo informovat, nebo snad ne? Tento otazník v mojí mysli okamžitě vyvolal řadu dalších. Proč o experimentu vůbec nic nevíme? Vyskytl se snad ve vědeckém výzkumu nějaký problém, jehož řešení si žádá „více času“? Selhal? Nebo byl úspěšný a jen se o něm mlčí? Anebo šlo jen o nějaké cynické PR?

Při takových úvahách je třeba si uvědomit, co by takový experiment mohl pro lidstvo znamenat. Někoho by mohlo napadnout, že je to cesta k zařízení, které dokáže vyrábět běžně používané materiály z pouhého světla, tak to ale není. Hmota, kterou se výzkumníci snaží vyrobit, by měla být z subatomických částic, nelze ji tedy ani zpozorovat pouhým okem. To ovšem neznamená, že se jedná „jen“ o záležitost, která možná přepíše učebnice fyziky, ale do životů obyčejných lidí se nikterak nepromítne. Důležitost celé věci spočívá v možné změně chápání fyzikálních zákonů, a s těmi se potýkají všichni lidé na zemi.

Jaké by se z tohoto „tajemného“ experimentu tedy daly vyvodit závěry? Odpověď naznačil ředitel Institutu Johna Adamse na Oxfordské univerzitě: „Bylo by to dechberoucí zjištění, že věci, o kterých jsme si mysleli, že jsou neslučitelné, se ve skutečnosti mohou navzájem transformovat. Budeme snad v budoucnu schopni měnit energii na čas a opačně?“

Lukáš Marek

Zdroj