Marně jsem si lámal hlavu tím, jak mohla česká Bezpečnostní informační služba předvést tak bizarní úlet, jaký se jí povedl v poslední výroční zprávě. Tam se navzdory svým kompetencím, svému zaměření a poslání pustila do kritiky českého vzdělávání. Je to podobné, jako kdyby ministerstvo školství plánovalo vojenskou strategii a nákup Gripenů.

V době, kdy je pro státy NATO včetně České republiky hlavním geopolitickým nepřítelem Rusko, takže se na nás denně valí protiruská propaganda s kadencí, jako se za komunismu valila kritika na americké imperialisty, agenti BIS prohlásili, že podle nich je ve školních osnovách patrný silný vliv Ruska a Číny.

„Z židovské obce žádali, aby bylo u jména Sigmunda Freuda připomenuto, že byl židovského původu. Z Muzea romské kultury si stěžovali, že se v učebnici o Romech nepíše, spory byly i s evangelíky o to, kolik lidí se přihlásilo po vyhlášení tolerančního patentu k protestantské církvi,“ vzpomínal v Mladé frontě Dnes historik Milan Hlavačka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který sepsal jednu z nejoblíbenějších učebnic dějepisu na dnešních školách s názvem Novověk. Ale aby si někdo stěžoval, že je proruská? To autor učebnice jednoznačně odmítá.

A v anketě, kterou deník udělal pro 30 učitelů a ředitelů základních a středních škol po celém Česku, s tímto tvrzením nesouhlasí ani jeden z nich. Kdo asi takovou hovadinu vymyslel, říkal jsem si, přece to agenty BIS nemohlo napadnout zničehonic.

Možnou odpověď na otázku, odkud vítr fouká, nebo spíše větry foukají, nabídl dnešní článek na Lidovky.cz. Server informoval o tom, že ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka na počátku března při společné návštěvě USA s premiérem Andrejem Babišem obdržel v sídle americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) „ocenění za zahraniční spolupráci“. Bez kamer a v přísném utajení. Naštěstí nám to teď prozradil sám premiér.

Kdyby Babiš nevlastnil Lidové noviny, ani bychom se to zřejmě nedozvěděli, ale takto můžeme být vděčni, že to svým novinářům premiér řekl a dovolil napsat. Kdyby to neudělal, mohli bychom o tom, co teď víme zcela jistě, pouze spekulovat…

„BIS dostala od CIA cenu George Teneta, nejvyšší ocenění za zahraniční spolupráci udělované jednou za rok,“ řekl v Lidovkách Andrej Babiš. „Toto nejvýznamnější ocenění, které CIA dává, beru nejen jako ocenění své práce, ale především jako ocenění práce BIS,“ přisadil Koudelka a tím tomu dal korunu.

CIA je dlouhodobě známá tím, že se chová dobře jenom k těm, kteří jí jdou na ruku a dobře slouží. Ti, kteří jsou nezávislí a dělají svoji politiku, ať už je jakákoli, bývají po celém světě spíše svrháváni – od Iráku přes Ukrajinu po Libyi. Pokud tedy dostal šéf české zpravodajské služby dokonce medaili, musíme se obávat nejhoršího, a sice že nám buď a) Koudelku naverbovali a bude plnit americké zájmy ještě oddaněji než dosud, b) už ho naverbovali dávno, a jelikož si vedl z pohledu cizí mocnosti skvěle, dostal za to cenu.

Člověka jen jímá hrůza z toho, v čem všem čeští politici, zpravodajci a policajti jedou a jeli. Stačí vzpomenout na takové bizarní akce jako zásah na Úřadu vlády v roce 2013, během nějž byla s velkou pompou a obviněními svržena vláda Petra Nečase, načež se ukázalo, že zcela bezdůvodně. Spekulovalo se tehdy o tom, že to mělo co dělat s dostavbou jaderné elektrárny Temelín a Nečasovou neochotou přiklepnout zakázku právě Američanům.

Ať už to tak bylo, či nikoli, že šlo o nějakou zpravodajskou akci, se jeví více než pravděpodobně.

V souvislosti s Koudelkovou medailí, díky níž leckteré věci začínají dávat smysl, jsem si bůhvíproč vybavil jeden starý komunistický vtip o tom, jak se ztratil sovětský vůdce Brežněv v lese a vydali se ho hledat. Potkali králíka a ptají se ho, jestli soudruha Brežněva neviděl. „Ne,” povídá králíček. „Nikoho takového jsem tu neviděl.” Potkají lišku a taky se jí ptají. „Ne, taky jsem nikoho neviděla,” odpoví liška. „Ale běžte se zeptat medvěda. Určitě ho najdete doma, protože zrovna marodí. Už týden se*e medaile!” Koudelko, Koudelko…

Pokud se Vám moje práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojíhoMůžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra