Všichni to známe, když se například málo oblékneme nebo se do nás třeba jen opře silný studený vítr. Pocit, že venku je prostě nelidská zima. Ve srovnání s nejchladnějším obydleným místem na světě jsou však naše zimní mrazíky docela směšné. V sibiřské vesnici Ojmjakon se průměrné zimní teploty pohybují kolem 50 stupňů Celsia pod bodem mrazu. I přes velmi nehostinné podmínky zde ale celkem spokojeně žije asi 500 obyvatel. Za nejchladnější lidmi obývané místo na zemi je Ojmjakon považován především kvůli teplotnímu rekordu z roku 1926, kdy zde naměřili neuvěřitelných -71 °C. [sociallocker id=“94522″]

Pozorovat a dokumentovat každodenní život zdejších lidí se vydal novozélandský fotograf Amos Chapple, a ten si kromě krásných snímků ze Sibiře dovezl i nejeden zajímavý postřeh. Novozélandský fotograf a dobrodruh se nejprve vydal do města Jakutsk, které se díky populaci téměř 270 000 obyvatel a nízkým teplotám těší titulu „nejchladnější město světa“. V zimě jsou tu běžné 30stupňové mrazy a zdejší obyvatelé se zimě brání především tradičním teplým oblečením a také nápojem zvaným Russki chaj, což je však jen místní název pro vodku.

Ani odplivnout si v Ojmjakonu nemůžete… Foto Wikimedia Commons

Skutečně extrémní podmínky ale Amos Chapple okusil až ve dva dny cesty vzdáleném Ojmjakonu, a přestože s mrazem počítal, některé věci ho i tak zaskočily. „Občas se mi stalo, že mi na rtech zmrzla vlastní slina,“ sdělil fotograf webu weather.com. Rychlé přimrzání čehokoliv se v této oblasti silně dotýká běžného života. Lidé zde například ani nemohou nosit brýle, protože by jim, jak už asi tušíte, prostě přimrzaly k nosu. V Ojmjakonu například rovněž v zimě nelze jen tak zaparkovat auto na ulici. Přesněji řečeno, zaparkovat ho sice můžete, ale už ho nenastartujete. Kvůli třeskutým mrazům zde proto místní majitelé automobilů mají vytápěné garáže.

Ulice v této nejchladnější vesnici jsou v zimě velmi pusté, protože pobyt venku je i přes to nejteplejší oblečení velmi nepříjemný, a pokud si nedáte pozor, můžete snadno přijít k omrzlinám. Fotograf vzpomíná, že venku zahlédl lidi pouze v případě, že přecházeli z domu do domu, nebo byli opilí. Fotografování v takové zimě také nebyla zrovna procházka růžovým sadem – nejhorší prý byla mlha, která se při každém výdechu valí z úst.

Amos Chapple tvrdí, že byla hustá jako kouř od cigarety, a musel proto před každým snímkem zadržovat dech. Asi největším problémem je však v Ojmjakonu zamrzlá půda. I když je zde v létě poměrně teplo, půda za velmi krátké letní období nemá šanci stihnout rozmrznout, a tak se zde například nedá vůbec nic vypěstovat, těžko se pokládá potrubí nebo kopou hroby. Když zde chce třeba hrobník vykopat hrob, musí nejprve na určeném místě rozdělat velký oheň a počkat, až země rozmrzne.

Jelikož zde nelze pěstovat žádné zemědělské plodiny, tvoří základ místního jídelníčku především maso. Oblíbené jsou hlavně masové polévky, zmražené syrové rybí maso nebo konina. Život zde jinak podle Amose Chapplea plyne podobně jako kdekoliv jinde na světě, ovšem s tou výjimkou, že lidé z vesnice jsou zvyklí mít celý den na očích teploměr a v momentě, kdy teplota klesne pod -50 stupňů Celsia, je třeba všeho nechat a jít někam ohřát. [/sociallocker]

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího za skvělou cenu.

Stačí-li vám čtení našeho webového magazínu, můžete nás podpořit dobrovolným příspěvkem v libovolné výši. Moc nám to pomůže.

Lukáš Marek, časopis Šifra

Zdroje: https://weather.com/travel/news/breathtaking-photos-coldest-city-world-20140128http://www.sciencealert.com/21-amazing-photos-that-show-what-life-is-like-in-the-coldest-inhabited-town-on-earth