To, co dokážou čeští umělci vyplodit, je někdy opravdu znepokojivé. Zvlášť oslavná politická píseň či filmová a seriálová tvorba má v této zemi dlouhou tradici. Za minulého režimu vznikaly oficiálně seriály jako Okres na severu či Třicet případů majora Zemana, případně Josef Laufer pěl ódu na agenta StB Minaříka, který chtěl zničit rádio Svobodná Evropa, slovy: „Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný, za vaši odvahu, rozum a sílu! Vy jste náš kapitán – oni jsou zbyteční! Přidal jste blankytu do křídel míru“. Zatímco tehdy spousta umělců či „umělců“ si s režimem zadala ve snaze zachovat či vylepšit si kariéru, aby nedopadli jako třeba Marta Kubišová, dnes se najdou jedinci, kteří provozují takzvaný rektální alpinismus zcela dobrovolně i v takzvaných svobodných poměrech. [sociallocker id=“94522″]

Stačí vzpomenout třeba Jana Vyčítala, jenž pěl (i s pomocí exministryně obrany Parkanové) příšerný song oslavující americkou válečnou mašinerii George W. Bushe, která v Česku chtěla vybudovat „mírový“ vojenský radar: „Dobrý den, radare, prostě welcome, tak jsme se konečně dočkali, dobrý den, radare, já ti tleskám…“ Brr… Jako odstrašující příklad přikládáme tento výtvor, vycházející z písně Dobrý den, majore Gagarine, který se zařadil mezi nejtrapnější okamžiky novodobých českých dějin, ke zhlédnutí. Na tohle i soudruzi byli krátcí.

Nedávno jsem ale ke svému překvapení narazil na výtvor, jenž se Vyčítalovi minimálně vyrovnal. Do té doby bych se vsadil, že něco takového je zcela nemožné.

Jde o píseň, kterou stvořil učitel českého jazyka, dějepisu a mediální výchovy (!) na základní škole v pražských Modřanech Marcel Černý. Ten zároveň vystupuje jako Quido MC coby YouTuber či písničkář a také jako Fanoušek, který kritizuje prezidenta Miloše Zemana. Svůj hudební styl Černý označuje jako „intoš pop“. V rozhovoru pro Opavský deník k počátkům své hudební dráhy řekl: „Usoudil jsem, že ať bych dělal jakýkoliv žánr, tak by se mi v něm patrně nepodařilo být nejlepší. Tak jsem se rozhodl, že založím žánr nový. Písničky skládám, aby byly melodické.“

Posledním hitem jeho „intoš popu“ se po songu z roku 2014 s názvem Ruský šváb stala „melodická písnička“ Goodbye, Andrew, kde lituje odchodu amerického velvyslance a Obamova přítele Andrewa Schapira a dojemně se s ním loučí.

Že jsi Andrew velkej pašák,
každej u nás ví,
má tě ráda spousta lidí,
i ti duhoví.
Goodbye, Andrew, goodbye and thank you…

Celé dílko si můžete pustit níže.

Existuje jistě mnoho lidí, kteří odchodu Andrewa Schapira, úzce spjatého s dosluhujícím prezidentem Obamou, litují. Americká ambasáda v Praze totiž pod vedením Schapira neváhá podpořit jakoukoli aktivitu či neziskovku, která pomáhá utužit silný americký vliv na našem území. Proto ho mají rádi i čeští umělci, intelektuálové či bohémové, často pejorativně označovaní jako pražská kavárna, kteří se neváhají ztrapnit tu peticí proti volající po občanském neklidu, když se jim nelíbí výsledky voleb, tu ochotně naskočí na šarádu se strýčkem Bradym či zahrají jakoukoli roli na obranu té jediné správné, liberálně demokratické a globalistické strany barikády. Jestli s nástupem Donalda Trumpa fondy vyschnou, bude po legraci…

Americká ambasáda štědře sponzoruje i projekty jako Prague Pride nebo Evropské hodnoty. Pokud EH ještě neznáte, vězte, že jde o spolek s honosným přízviskem think tank, ačkoli myšlení je to poslední, čeho jsou jeho členové v čele s Jakubem Jandou schopni. Oficiálně tento spolek bojuje proti ruské propagandě. Naneštěstí však pouze na papíře, neboť tvrdě vystupuje nejen proti ruské propagandě, nýbrž především proti jakýmkoli názorům a informacím, které nejsou po chuti jeho chlebodárcům, mezi něž kromě americké ambasády a Sorosovy Open Society Fund patří i česká vláda nebo Evropská komise. Jejich agendu tak po hříchu tvoří především šíření – placené – americké propagandy a europropagandy, překrucování faktů, lhaní a produkování cílených dezinformací. Evropské hodnoty dělají tedy přesný opak toho, co deklarují, ale protože je to v českých médiích postup zcela běžný, nikoho to už příliš nevzrušuje.

Ale zpět ke Quidovi MC, který učí v pracovní době nebohé české děti dějepravu a ve volnu se věnuje politickému agitování. Tento zvláštní muž potvrzuje, že Češi sice řiťolezí s obrovskou vervou, ale forma a vkus značně pokulhávají. Pokud to tedy celé, včetně rozhovorů pro Parlamentní listy, není od Quida satira. V tom případě bychom totiž museli před tímto majstrštykem smeknout a znamenalo by to, že se zrodil nový komediální génius. Vše ale bohužel nasvědčuje tomu, že to hujer Guido myslí zcela vážně. Anebo se tento „zasloužilý umělec“ jen řídí heslem „špatná reklama, taky reklama“? Každopádně Goodbye, Andrew… [/sociallocker]

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Stačí-li vám čtení našeho webového magazínu, můžete nás podpořit dobrovolným příspěvkem v libovolné výši. 

Milan Vidlák, časopis Šifra