Sanders slibuje: „Zlomíme velké banky!“ Myslí to vážně?

V horkém žáru blížících se voleb dalšího prezidenta Spojených států, tedy jednoho z nejintenzivněji sledovaných postů ve světové politice, se nestíháme bavit, brečet a divit zároveň. Především kandidát Donald Trump nás denně zásobí kuriozitami a výrazně přispěl k tomu, že se z amerických voleb stala nejlepší reality show posledních let.

Co však v chaosu výroků Donalda Trumpa a Hillary Clintonové zůstává často v pozadí, jsou slova dalšího z kandidátů, mnohými označovaného za blázna, jménem Bernie Sanders. Ten vyjel do bitvy o americký trůn pod praporem proklamované morálky a demokratických reforem – bezplatné školství, lepší mzdy a také například zákaz marihuany. Nedávno se však nechal slyšet i o dalším tématu, což mu u mnohých přisoudilo titul blázna i mesiáše. Sanders totiž přislíbil, že si došlápne na velké banky a šedivé finanční eminence jako pojišťovací či ratingové agentury.

„Pokud mě dnes poslouchá někdo z Wall Street, dovolte mi to teď říct velice jasně,“ řekl Sanders. „Chamtivost není dobrá. Wall Street a korporátní chamtivost ničí základy naší země. A zde je novoroční předsevzetí, které dodržím: Pokud neukončíte svoji chamtivost, my ji ukončíme za vás.“

Regenračné centrum

Sanders přislíbil, že po zvolení prezidentem připraví seznam komerčních bank, „stinných“ bank a pojišťovacích společností, které bez vykoupení penězi daňových poplatníků představují katastrofické riziko (nejen) pro americkou ekonomiku.

„Několik ohromných finančních institucí má jednoduše příliš velkou ekonomickou a politickou moc nad touto zemí,“ řekl dále Sander, „pokud je banka příliš velká na to, aby padla, pak je ale v prvé řadě příliš velká na to, abychom ji nechali existovat… Co se týče reformy Wall Street, musí to být hlavní bod programu.“

To už jsme věděli v roce 2008. A slyšeli taky. Pamatujete? Jistý kandidát tehdy dramaticky proklamoval, jak zatočí s bankéři, kteří mu platili kampaň, a ti mezitím ještě posílili; pak povídal taky něco o zavření Guantánama a zklidnění amerických vojsk, načež se ukázalo, že má ještě větší válečný apetit než kritizovaný George W. Bush. Jako kdyby ani nezáleželo na tom, kdo je prezident, protože politika USA je stále stejná.

Bylo by proto překvapením, kdyby se v případě Sandersova nečekaného vítězství ukázala jeho slova něčím víc než jako jedno z řady čísel v letošním americkém kabaretu. A když podle očekávání nevyhraje, budeme si moct jako před čtyřmi lety a osmi lety v případě nevýhry Rona Paula říct něco jako: Byl to asi jen další americký sen.

Jan Petrák