Před téměř půlstoletím napsal Jean Raspail kultovní knihu, která jen těsně unikla cenzuře. Do písmene přesně zde předpovídá „migrační krizi“, která změní Evropu, a nekompromisně analyzuje příčiny francouzského a západního úpadku. Nyní vychází Tábor svatých v novém českém vydání.

Kdyby Jean Raspail, jenž právě oslavil čtyřiadevadesáté narozeniny, napsal Tábor svatých jen o několik měsíců později, skončil by román buď v šuplíku, nebo by se musel natolik změnit jeho obsah, že by pozbyl svůj smysl i naléhavost. Již tehdy totiž ve Francii a obecně v západní Evropě začala nabírat na obrátkách změna společenského klimatu směrem k fenoménu všeobjímající politické korektnosti a sebezničující humanity.

První antidiskriminační zákon začal platit ve Francii těsně po vydání románu v roce 1973 a naštěstí neměl zpětnou platnost. Stejně jako další zákony, které následovaly v letech 1990, 2001 a 2004. Díky tomu, že francouzský romanopisec doslova utekl cenzorovi z lopaty, se čtenáři po celém světě mohli stát svědky ojedinělého literárního fenoménu.

Pětačtyřicet let staré dílo totiž předpovědělo budoucnost s přesností Sybily a Nostradama dohromady, a navíc je napsáno velmi svižně a nadčasově. Jednak syrovým a vyčerpávajícím způsobem s předstihem popsalo současnost, a jednak nekompromisně analyzuje příčiny úpadku západní civilizace. Autor ostatně přiznává, že ani okolnosti vzniku díla nelze označit jako standardní a aura nadpřirozenosti se kolem něj vznáší zcela právem. „Tábor svatých jsem napsal v letech 1971 a 1972 v Boulouris ve vypůjčené monumentální vile z konce 19. století. Rekreační sídlo v anglickém stylu, velkoryse pojmenované La Castelet, stálo na břehu Středozemního moře, s úzkou pláží a skalnatým útesem. Pracoval jsem v knihovně, ze které bylo na 180 stupňů dokola vidět pouze moře a široký obzor. Když jsem se jednou ráno díval do dálky, napadlo mě: A co když připlují?“ napsal autor v předmluvě k vydání z roku 2011, která je stejně důležitá jako sama kniha.

Uvádí v ní totiž fakta, souvislosti a čísla, které se skrze masmediální mlhu neprostupné cenzury a vynechávání nehodících se skutečností běžně nedostanou na veřejnost. „K mému velkému překvapení se mé pero rozběhlo bez překážek po papíře, a tak to bylo až do konce psaní. Jestliže mi byla nějaká kniha vnuknuta, pak je to tato.“

V úvodu románu hledí starý profesor Calgues znepokojeně z terasy svého domu na Azurovém pobřeží k moři. Pochromované jachty, svalnatí lyžaři na vodních lyžích, opálené zlatokopky, těžké pupky rozvalené na palubách velikých klidných plachetnic – to všechno bylo najednou pryč. A na takovém vyprázdněném moři, asi padesát metrů od břehu, ztroskotala neuvěřitelná flotila lodí přijíždějící z opačné strany planety, čítající skoro milion migrantů.

Už v době svého vzniku byla kniha označena jako rasistická. Dovedete si tak asi představit, jakou fóbii vyvolává dnes. A to přesto, nebo právě proto, že jen předeslala to, co se dnes opravdu děje. Nenechte se ale zmást primitivními nálepkami. Není to pravda. Dobře to vystihl profesor a známý americký sloupkař Jeffrey Hart z univerzity v Princetonu, který napsal: „Raspail nepíše o rase, píše o civilizaci.“

Civilizaci, která si sama pod sebou podřezává větev. Nejen jasnozřivé vizionářství, kdy do písmene předpověděl, co se v Evropě stane, ale i přesný popis příčin tohoto jevu dělá z Tábora svatých fenomén srovnatelný s mistry oboru Aldousem Huxleym či Georgem Orwellem. A svou provokativností tak trochu připomíná i další slavný román, Houellebecqovo Podvolení.

Francie se změnila a s ní se mění i celá Evropa… Jean Raspail tento rozklad popsal již v roce 1973 v románu Tábor svatých. Foto Profimedia

 Dílo nemělo od počátku na růžích ustláno, neboť již v 70. letech v západní Evropě zapouštěla kořeny levicově liberální a multikulturní ideologie, které dnes dominují veřejné diskusi. To s sebou nese mimo jiné potlačování jakýchkoli odlišných názorů, zejména těch, které zavánějí konzervatismem či vlastenectvím. Postupem let se tento tlak stupňuje až k hysterii. Ačkoli Jean Raspail dlouhodobě přispíval do deníku Le Figaro, po vydání knihy se přístup k jeho osobě otočil jako mořský vítr. Noviny buď mlčely, nebo jej, pokud nevydržely s nervy, cupovaly. Nejčastější reakcí na knihu ale bylo ticho a umístění na černou listinu. Přesto si cestu k čtenářům jak díky svěžímu vypravěčskému stylu, tak aktuálnímu obsahu Tábor svatých našel i bez reklamy a postupně se stal kultovním dílem.

Úplný zlom nastal v roce 2011, kdy vyšlo nové vydání Tábora svatých a Jean Raspail připojil i předmluvu s názvem odkazujícím právě na Orwella – Big Other. Připomněl v ní, že pouze napsal pravdu a že ani po desítkách let v knize nezměnil ani čárku. Všechno mu tam pasuje jako hýždě na nočník. Snad jen s jedním drobným detailem, že v románu přijíždějí zpočátku migranti z Indie.

V eseji Big Other autor píše: „Všichni lidé, kteří se podíleli nebo podílejí na vládě v této zemi nebo na utváření veřejného mínění, praktikují dvojí jazyk: jeden je veřejný a proklamovaný, druhý je osobní a skrytý. Je to, jako by měli rozdvojené vědomí: jedno, které mají jako vlajku, a druhé, které se uchýlilo do bažin nepřístupných myšlenek. Ty se vyjadřují jen v úzké společnosti, mezi důvěryhodnými přáteli, a pojďme ještě dál… Já nechodím po kuloárech slávy a moci, ale stalo se mi, že jsem konverzoval o tématu s tím nebo oním ministrem nebo bývalým ministrem, s tím nebo oním poradcem toho nebo onoho prezidenta. Jejich jasné a čisté názory bez iluzí byly úplně v rozporu s jejich chováním na oficiálních postech, kde měli konat. (…) Připadá mi oprávněné uvést jako polehčující okolnost, že jestliže by se angažovali v protiproudu čelem k mediální show a businessové, umělecké, lidskoprávní, univerzální, učitelské, sociologické, literární, novinářské, právnické, vědecké, psychologické, militantně humanitární, politické, dobroserovské a nevím jaké smečce, podepsali by si tak v jedné minutě společenskou smrt.

Čtyřiadevadesátiletý spisovatel Jean Raspail za své celoživotní dílo obdržel Velkou cenu Francouzské akademie. Foto Profimedia

Naproti, v opačném táboře se totiž třese obávaný prst, který sice vzešel z lůna našeho vlastního národa, nicméně je celý zapojen z vlastní vůle do služby Jinému: Big Other. Big Other vás vidí, Big Other vás hlídá. Big Other má tisíce hlasů, má oči a uši všude kolem. Je to Jediný syn Totalitního myšlení, jako Kristus je Synem božím a předchází mu Svatý duch. Proniká do podvědomí. Vytváří armády dobroserů a vymytých mozků. Zasévá sémě pochybnosti do myslí těch nejmoudřejších. Nic mu neunikne. Nenechá nic projít. Disponuje, jako Lenin za jiných okolností, zástupem ,užitečných idiotů‘. Jeho řeč je nejvyšší mocí. A dobrý lid ho následuje; zhypnotizovaný, oblbnutý, vykrmovaný andělskými jistotami jako husa.“ Husa, která bude nakonec oškubaná…

Základní starostí Big Other bylo podle Jeana Raspaila zaškrtit „původní Francouze“, aby definitivně vyklidili území. Potřeboval na to určitý čas, ale „prácička se blíží ke konci“. V této souvislosti připomíná „poslední salvu“ ministra pro imigraci Erica Bessona, který v roce 2010 prohlásil, že Francie není ani lid, ani jazyk, ani území, ani náboženství, ale konglomerát lidí, kteří chtějí žít společně. A dodal: „Žádný původní Francouz neexistuje, Francie je jenom jedna, a to Francie diverzity a míšenectví.“ Deník Figaro též potvrdil, že „nic takového jako původem Francouz neexistuje“ a „my všichni jsme míšenci“. Trend se samozřejmě netýká jen Francie, ale celé Evropy.

To, že vysoce postavené „šajby“ slouží Big Other a nechtějí si kazit kariéru, Raspail chápe. Čemu ale nerozumí, je důvod, proč si takto do vlastních bot kálí i obyčejní Francouzi a kráčejí vstříc rozkladu. Tuto otázku klade jak v eseji, tak v románu, a pouští se s vervou do objasnění této záhady. Soudě dle úspěchu Tábora svatých, který se stal bestsellerem a i navzdory nepřízni a ostouzení médií se jej prodalo na 500 000 kusů, se mu to povedlo znamenitě.

Román Tábor svatých si můžete objednat objednat na eshop.casopis-sifra.cz/kategorie/knihy, na e-mailu redakce@casopis-sifra.cz nebo na tel. 702 417 540. Cena 300 Kč

Právě teď vyšel Tábor svatých i v novém českém překladu, včetně eseje Big Other. Vydala jej Češka žijící ve Francii, paní Zuzana Adamson Krupičková. Ta žije v zemi galského kohouta už třicet let a vzpomíná, v jakém šoku byla, když coby osmnáctiletá blondýna dorazila do Paříže. „Už tehdy se po ulicích producírovaly davy mladých přistěhovalců, kteří neměli co na práci, a tak otravovali ženy. Obtěžovali mě na ulici klidně za bílého dne. Když jsem šla domů, došli až skoro před můj byt. Bylo to velmi nepříjemné, ale od té doby se samozřejmě situace s nezvládnutou masovou migrací mnohonásobně zhoršila. I proto je kniha Jeana Raspaila ve Francii velmi oblíbená,“ říká vydavatelka a překladatelka.

Proč hlavní hrdina románu, profesor Calgues, zastřelí levicově pokrokového mladíka, který se raduje z toho, že s příjezdem migrantů zemře stará Francie a narodí se nová? Proč je cílem samolibého dobroserství zničení bílého světa? Proč vypukne po projevu francouzského prezidenta vzpoura migrantů? Jak skončí bílý muž? Celý článek vyšel v červencovém vydání časopisu Šifra č. 7/2019, který si můžete objednat v tištěné i digitální verzi v našem eshopu. Předplatné objednávejte zde. 

Román Tábor svatých si můžete objednat objednat na eshop.casopis-sifra.cz/kategorie/knihy, na e-mailu redakce@casopis-sifra.cz nebo na tel. 702 417 540. Cena 300 Kč