Na Davida Ickea jsem poprvé narazil v jednom dokumentárním filmu v době, kdy jsem pátral, jak (ne)funguje současný světový bankovní systém a proč připomíná ze všeho nejvíc lichvu, ze které není úniku, a proč je v příkrém rozporu to, co se ve světě děje, s tím, co o tom říká establishment. Tento čtyřiašedesátiletý Brit mi moje obavy rozhodně nevyvrátil, naopak, ale udělal na mě dojem především tím, že jako jeden z mála dokáže velice jednoduše popsat, jak snadno může „hrstka ovládat většinu“: „Vše, co pro to musíte udělat, je diktovat společnosti normy, určit, co je správné a co je špatné, morální a nemorální, dobré a zlé, rozumné a šílené, možné a nemožné a vybudovat to, čemu říkám bezkonfliktní zóna. Pokud žijete v této zóně, vše, co řeknete, lidé přejdou, protože jste normální. Jakmile ale takové místo opustíte a začnete vyjadřovat vlastní jedinečnost, zjistíte, že to, co ilumináti vytvořili, je celá lidská populace vězeňských dozorců, kteří jdou po těch, co opouštějí normy. A je zajímavé, že když se dostanete svými postoji na tuto hranici bezkonfliktní zóny, neřeknete si: Když to udělám, co tomu řekne vedení Světové banky? Ne, řeknete si: Co si pomyslí máma. Nebo lidi v práci. To, co ilumináti těmito normami způsobili, bylo vytvoření armády lidí, kteří pomocí nich hlídají sami sebe navzájem.“

Svými knihami a „kontroverzními“ názory si David Vaughan Icke, rodák z anglického Leicesteru, vysloužil nálepku nejnebezpečnějšího a nejšílenějšího konspiračního teoretika dneška, což je, jak vědí i čtenáři Šifry, obvyklá taktika napadání lidí, kteří se snaží druhé inspirovat k tomu, aby začali samostatně přemýšlet.

Profesionálně hrál fotbal, než ho v jednadvaceti zastavila artritida v levém koleni. Poté se stal respektovaným sportovním moderátorem v britské veřejnoprávní televizi BBC a lidé si s ním na ulici třásli rukou. Stačila ale jedna tisková konference a vystoupení v talk show Wogan v hlavním vysílacím čase, kde promluvil o vyšších vibracích, Kristově vědomí, nerovnováze na planetě a jejím brzkém zničení, a z hvězdného sporťáka se změnil v národního otloukánka číslo jedna.

     

Jak se zbavit škodlivých programů? Jaké jsou nástroje menšiny k ovládání většiny? Jaké ke Ickovo oblíbené rčení? A proč lidi nechtějí znát pravdu? Celý rozhovor s Davidem Ickem si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Šifra.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

Sdílejte článek na sociálních sítí:

Diskuze