Některým prezidentským kandidátům v České republice hrozí, že se nakonec volby nebudou moci zúčastnit. Někteří ústavní právníci totiž přišli se stanoviskem, že poslanec a senátor nemůže na kandidáta navrhnout více lidí než jednoho. Jenže přesně to se stalo – díky podpisům těch samých poslanců či senátorů podmínku 10 podpisů zákonodárců pod svou kandidaturou splnilo hned několik kandidátů. Například Mirku Topolánkovi, který kandidaturu ohlásil na poslední chvíli, prý hrozí, že soud jeho kandidaturu zruší.

Kandidáti se totiž až doteď drželi výkladu zákona, podle kterého jim stačilo nasbírat pro postup do voleb 20 podpisů poslanců či 10 podpisů senátorů, aniž by vadilo, že se titíž zákonodárci podepsali také některému z protikandidátů.

Mladá fronta Dnes ale po oslovení ústavních právníků přišla s tím, že takový výklad je nesmyslný. Podle nich ze zákona plyne přesný opak: jeden zákonodárce může věnovat podpis pouze jednomu kandidátovi. Přihlášky však museli všichni zájemci o úřad prezidenta odevzdat do úterních 16 hodin, tudíž na jakoukoli změnu je pozdě. Proč to ale někdo neřekl dřív?

„Pokud někdo podá kandidátku, která obsahuje podpisy zčásti stejných zákonodárců jako jiný kandidát, taková kandidátka by nemohla být předmětem hlasování,“ řekl pro MF Dnes odborník na ústavní právo Václav Pavlíček.

„Už když jsem stanovisko ministerstva viděla, pomyslela jsem si, že se nejspíše někdo zbláznil a může někoho udělat hodně nešťastným. Není pochyb o tom, že každý zákonodárce má pouze jeden podpis,“ reagovala pro MF Dnes někdejší ústavní soudkyně a senátorka a Eliška Wagnerová.

Kvůli podpisům opakujících se poslanců či senátorů podmínky kandidatury splnilo hned několik lidí. Takový Mirek Topolánek se do prezidentské volby přihlásil s podpisy deseti senátorů, tři z nich zároveň posvětili i přihlášky dalším kandidátům. Hlasy sedmi ostatních by mu nestačily. Podobně jako jeho podpisy zákonodárců dostaly do volebního souboje i další lidi. Hudebník Petr Hannig, zbrojař Jiří Hynek či manažer Vratislav Kulhánek. Otázka je, kolik poslanců a senátorů se celkem kryje, to v tuto chvíli není jasné.

O tom, koho do volby přijme, nyní rozhoduje ministerstvo vnitra, které ale nemá se souběhem podpisů problém. Nakonec by tedy mohl rozhodovat až soud. A všichni víme, jak to se soudy u nás je…

Jak to tedy ve skutečnosti je? Podle Ústavy prezidenta může navrhnout občan ČR, jestliže jeho návrh podpoří 50 tis občanů, kteří mohou volit; prezidenta též může navrhnout 20 poslanců či 10 senátorů. Jenže je tu ještě zákon. Paragraf 21 zákona 275/2012 zní: (1) Kandidátní listinu může podat nejméně dvacet poslanců (dále jen „navrhující poslanci“) nebo nejméně deset senátorů (dále jen „navrhující senátoři“), anebo občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50000 občany oprávněnými volit prezidenta republiky (dále jen „navrhující občan“).

(2) Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině.

Zase tak jednoznačně, jak tvrdí Mf Dnes oslovení právníci, to věru nevypadá. Logika by velela, že navrhující poslanec či senátor bude mít jeden hlas – aby mohl svým podpisem podpořit pouze jednoho kandidáta. Jenže logika a zákon jsou něco zcela odlišného.

Předpokládat zákon může leccos, ale jednoznačně napsán rozhodně není. Z uvedených paragrafů vyplývá pouze to, že skupina navrhujících poslanců může navrhnout jen jednoho kandidáta. Jenže pokud navrhne jiná skupina jiného kandidáta, nikde není psáno, že v té skupině nemohou být i zákonodárci, kteří byli ve skupině předchozí. Jinými slovy, není-li složení obou skupin zcela totožné, jedná se o jiné skupiny. Kdyby se například z dvacetičlenné skupiny lišilo sedmnáct poslanců, je to prostě jiná skupina.

Kdyby nebylo v zákoně napsáno, že skupina navrhujících poslanců či senátorů může navrhnout pouze jednoho kandidáta, ale že poslanec či senátor se může podepsat pouze pod jeden návrh, pak by to bylo jednoznačně tak, jak říkají právníci oslovení MF Dnes.

Češi jsou známí kreativním vykládáním zákonů a Ústavy a konečné slovo má vždy soud. Může to být tedy ještě zajímavé.

Šifru ještě napadá pár otázek a úvah: Pokud by to bylo tak, jak píše MF Dnes, jak má kandidát, ať už Topolánek nebo kdokoli jiný, vědět, zda se poslanec či senátor podepsal ještě někomu jinému? Kromě toho, že ani čeští zákonodárci často sami neznají zákony (viz kandidát ANO do letošních volbách do Poslanecké sněmovny Hlavatý, který coby senátor netušil, že mu po zvolení poslancem zanikne mandát senátora, a pak se vztekal na občany, že ho zvolili) a soudci si je vykládají, jak se jim zrovna hodí, by to mohla být skvělá sabotáž. Jelikož není v zákoně stanoven postih, mohl by takový poslanec či senátor podepsat jednoho nicnetušícího kandidáta a poté úmyslně podškrábnout jinému, čímž by prvního odstřelil…

Nemluvě o tom, že článek přinesla zrovna teď Mladá fronta Dnes, kterou vlastní Andrej Babiš. Právě Babiš má přitom eminentní zájem na tom, aby se prezidentem stal jeho spojenec Miloš Zeman, nikoli třeba Topolánek. Že by náhoda?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Śifra

Diskuze
Sdílejte článek na sociálních sítí: