Mediální svět nikdy nebyl tak zábavný jako dnes, a to pro svou narůstající absurditu. Parádní situaci teď zažil etablovaný prestižní deník Washington Post, a to doznáním, že jeho nedávný článek o přinášení falešných zpráv… byl založený na falešné zprávě. [sociallocker id=“94522″]

Washington Post se tak přiznal pod silným nátlakem veřejnosti. Ukázalo se, že článek vycházel z informací serveru PropOrNot, samozvaného bojovníka proti propagandě, a šlo o nepravdivé informace. Je úsměvné, že okolo 200 webových stránek kritizujících Hillary Clintonovou, Baracka Obamu a další elitáře, sami v článku novináři označovali za Putinovy (užitečné) idioty. Mezi takové „idioty“ ze seznamu, který poskytl zmíněný server PropOrNot, patří Zero Hedge, Drudge Report, Naked Capitalism a několik známých jmen, jako je bývalý kandidát na amerického prezidenta Ron Paul, nebo bývalý náměstek v Reaganově administrativě Paul Craig Roberts.

Povětšinou proběhl tento malý přešlap bez většího povšimnutí, snad krom respektovaného finančního blogu Naked Capitalism, který se jal Washington Postu vyhrožovat a požadovat stažení článku. Jiné servery a deníky též vystoupily proti a začaly otevřeně zpochybňovat metody a závěry serveru PropOrNot.

Z osobností se k seznamu vyjádřil bývalý prezidentský kandidát a vytrvalý kritik vrchní americké politiky Ron Paul, přesněji řečeno zveřejnil vlastní seznam, na němž se nacházejí různí žurnalisté od těch, kteří podporovali tažení proti Iráku s tím, že má zbraně hromadného ničení (nejen že to nebyla pravda, byla to úmyslná lež; zpráva od Iraq Survey Group potvrdila, že pro to neexistovaly žádné důkazy, a bývalý vysoký činitel CIA prohlásil v televizi CBS, že o tom agentura stihla tehdejšího prezidenta Bushe informovat ještě před invazí), až po ty, kteří vytrvale pochlebovali nedávné kandidátce na prezidentský úřad Hillary Clintonové. Tento seznam naleznete zde.

Napište, že Irák má zbraně hromadného ničení. Válku potřebujeme jako sůl... Foto Wikimedia Commons
Napište, že Irák má zbraně hromadného ničení. Válku potřebujeme jako sůl… Foto Wikimedia Commons

Paul Joseph Watson, jeden z autorů serveru Infowars, reagoval pro změnu s poznámkou, že na seznamu falešných zpráv by se měli jako první především objevit všichni z mainstreamových médií.  Svět ale není tak černobílý, jako ho vykresluje mainstream, ale ani s prohozenými barvami, jako mají občas ve zvyku menší a alternativní média. Dnes už mnoho lidí přinejmenším tuší, že mediální giganti a zejména jejich majitelé mají své vlastní zájmy a ty silně promítají do mediální agendy, a tak se zdráhá věřit všemu, co řeknou nebo napíší.

Smutné ale je, že někteří poté, co „procitnou“, spěchají na internet, kde narazí na extrémní protipól, a jako fakt přijímají kdejakou pochybnou zprávu nebo teorii z nějakého blogu či alternativního média, která je na tom s kvalitou rovněž na štíru. Některá alternativní média mají ve zvyku protiřečit mainstreamu za každou cenu anebo pro kliknutí a reklamu sdílet naprosto cokoliv, přičemž se dopouštějí překrucování či manipulování, pouze z druhé strany.

Nelze ovšem házet všechny do jednoho pytle – není server jako server a Putin, Soros ani Clintonová zřejmě nemají čas všechny uplácet. Kdyby šlo různým hlídačům pravdy a evropských hodnot opravdu o hodnoty a nešíření propagandy, nesměli by to dělat tak trapně a účelově, kdy všechno, co se jim hodí, je pravda, a to, co upozorňuje na jejich manipulace či cenzurování důležitých skutečností, je propaganda. Dobře to řekl ve svém vánočním projevu prezident Miloš Zeman, kde mimo jiné narážel na obskurní spolek Evropské hodnoty, který reprezentuje bývalý herec z gay porna Jakub Janda, i na nový odbor ministerstva vnitra, který má od 1. ledna 2017 bojovat proti dezinformacím, rozuměj informacím, které se současné multikulturní sociálněinženýrské evropské ideologii nehodí do krámu: „Vím, že v souvislosti s mezinárodním napětím se občas objevují pokusy cenzurovat internet. Jsem zásadně proti cenzuře s výjimkou pornografie a zejména dětské pornografie. Ale jinak ten, kdo zabraňuje druhým, aby vyslovovali svoje argumenty, jenom dokazuje, že sám dostatek argumentů nemá. A proto bych si nepřál, aby naše ministerstvo vnitra bylo jakýmsi novodobým Koniášem a nepřál bych si, aby jakýsi pornoherec už dnes sestavoval seznamy nepohodlných, nebo dokonce zakázáníhodných internetových serverů. Nepotřebujeme cenzuru, nepotřebujeme ideovou policii, nepotřebujeme nový úřad pro tisk a informace, pokud máme i nadále žít ve svobodné a demokratické společnosti.“

Ve výsledku vždy můžeme věřit jen vlastní intuici a úsudku, a tedy přistupovat ke všemu, co si přečteme, neutrálně, a spojovat různé detaily. Jedině tak může být člověk imunní propagandě, ať už se obává té ruské, jež je nařčena například z provozování online-propagandistického epicentra v Petrohradě, nebo té americké, jež pro změnu čelí kritice, že jde vždy ochotně na ruku establishmentu. Každý má svou agendu a snaží se jí v moderní informační době protlačit, jak jen to jde.

Mediální magnáti si začínají uvědomovat odliv svých čtenářů či diváků a někteří se snaží reputaci zpětně vylepšit. Například nejslavnější mainstreamový deník The New York Times poslal dopis svým předplatitelům se slibem, že se chystají začít dělat poctivou žurnalistiku. K tomu je nepřiměl nikdo jiný než čtenáři naštvaní kvůli vytrvalému propagování Hillary Clintonové během prezidentské volební jízdy a cenzuře nepohodlných informací.

Omluva Washington Postu za sdílení falešné zprávy přišla v podobě poznámky autora, jež zní takto: „Washington Post 24. listopadu publikoval článek o práci čtyř set výzkumníků, kteří zkoumali ruské propagandistické snahy podkopat americkou demokracii a zájmy. Jednoho z nich představuje PropOrNot, skupina, která se zakládá na veřejné anonymitě a která vydala seznam, identifikující více než 200 webových stránek, jež, dle jejich názoru, úmyslně nebo neúmyslně publikovaly nebo sdílely ruskou propagandu. Řada z těch webů proti svému zařazení do seznamu PropOrNot protestovala a některé z nich, stejně jako další, jež se na seznamu neobjevily, veřejně zpochybnily metodologii a závěry této skupiny. Washington Post, který nejmenoval žádné z těchto stránek, se nijak nezaručil za pravdivost zjištění skupiny PropOrNot týkající se jednotlivých mediálních skupin, ani k tomu jeho článek nesloužil. Od publikování tohoto článku PropOrNot některé stránky ze svého seznamu odebral.“

Nutno podotknout, že navzdory až citově zabarveným výrazům pro zmíněné „proruské“ weby, kam jsou zařazovány všechny, které nehodlají ohlupovat lidi poblázněnou ideologií a válečnou propagandou globalistů, je pozitivní, že se deník Washington Post alespoň částečně od „výzkumu“ distancoval, byť pouze pro zlepšení vlastní reputace. Není totiž nic hloupějšího, než když napadáte někoho kvůli falešným zprávám falešnou zprávou. [/sociallocker]

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího za skvělou cenu.

Stačí-li vám čtení našeho webového magazínu, můžete nás podpořit dobrovolným příspěvkem v libovolné výši. Moc nám to pomůže.

Jan Petrák, časopis Šifra