Megalitické stavby jsou i přes léta usilovného bádání vědců stále opředeny ne jedním tajemstvím. Tyto kamenné stavby jsou rozesety po celém světě a nikdo dost dobře neví, jak a proč je lidé v období neolitu stavěli. Britští výzkumníci ale přichází s teorií, která tvrdí, že tyto některé z těchto staveb mohly sloužit jako jakési vesmírné teleskopy.

Důmyslně sestavené objekty z obřích kamenů dodnes nepřestávají fascinovat archeology i přesto, že o jejich existenci víme už hodně dávno. Megalitické stavby můžeme považovat za jedno z nejvýznamnějších svědectví o životě lidí v době od neolitu až po dobu bronzovou, nutno dodat, že mnoho toho o nich ale s jistotou nevíme. Člověka jistě napadne, že manipulace s často několikatunovými kameny si jistě žádala velké úsilí a vědomosti, ale je tu ještě něco. Velmi zajímavý je například fakt, že tyto stavby lze najít napříč celým světem, což znamená, že ve své době byly součástí jakési globální megalitické kultury. Nejvíce jich můžeme najít v Anglii a ve Skotsku, ale megalitické stavby dodnes stojí například i v Indii, v Africe nebo i v Jižní a Severní Americe. Jednotlivé kultury tyto stavby stavěly, aniž by navzájem někdy přišly do kontaktu. Jaký proto měly důvod? O tom se archeologové dohadují už celá léta a výsledkem je jen pytel méně či více důvěryhodných hypotéz.

Regenračné centrum

Nejčastějším názorem ohledně účelu megalitických staveb je, že sloužily k pohřebním, náboženským či jiným rituálním praktikám. Někteří vědci zase tvrdí, že tyto stavby sloužily jako záchytné body pro orientaci lidí v krajině nebo pro vymezení teritoria jednotlivých kmenů či tlup. Další zajímavou myšlenkou je možná propojenost polohy staveb s postavením hvězd na noční obloze. Právě k této teorii se přiklání i výzkumníci ze dvou britských univerzit (Nottingham Trent University a University of Wales Trinity Saint David) a mají k tomu i dost dobrý důvod.

Vchod stavby je namířen na hvězdu Aldebaran, což je nejjasnější hvězda v souhvězdí Býka. Foto: University of Wales Trinity Saint David/Nottingham Trent University

Vědci prozkoumali 13 megalitických hrobek, které se nacházejí ve středním Portugalsku a jejich stáří se odhaduje na 6000 let. Tým zjistil, že vchody staveb jsou namířené na hvězdu Aldebaran, což je nejjasnější hvězda v souhvězdí Býka. A to není zdaleka všechno. O čerstvém objevu informoval před týdnem deník
The Guardian
a novináři se nebáli hrobky nazvat prastarými teleskopy. Jeden z členů vědeckého týmu astronom Fabio Silva Guardianu vysvětlil, že podlouhlé hrobky fungují jako teleskop bez objektivu. Zjednodušeně řečeno jsou to dlouhé tunely, ze kterých lze pozorovat konkrétní místo na noční obloze bez okolního rušivého světla, což umožňuje spatřit objekty, které jsou jinak pouhým okem nepostřehnutelné.

Regenračné centrum

Tým výzkumníků si však musel položit ještě jednu zapeklitou otázku, a sice k čemu bylo lidem před 6000 lety zařízení, které umožňovalo spatřit na noční obloze jednu konkrétní hvězdu? Opět se nabízí jistá spirituální spojitost. O tom, že hvězdy vzbuzovaly pozornost starověkých i pravěkých kultur, není pochyb, jako skvělý příklad lze uvést africké Dogony, kteří byli přímo experti na pozorování hvězd. Světu nedávají spát jejich jeskynní malby a ostatní důkazy o jejich neuvěřitelných vědomostech v oblasti astronomie. Jejich minimálně 400 let staré malby zobrazují i hvězdy, které nelze spatřit pouhým okem a které byly západní vědou objeveny až v 19. století díky technologickému vývoji v oblasti teleskopů. Jak Dogoni došli svých poznatků, nikdo neví. Že by používali nějaké podobné zařízení, jako jsou podlouhlé hrobky v Portugalsku? Těžko říct. Dogoni měli navíc například i poměrně přesné údaje o hmotnosti hvězd a jejich složení, a to pochopitelně jen tak vykoukat na obloze nemohli, takže v tom bude spíš něco víc. Nemohly na Zemi například žít ještě mnohem starší civilizace, jak v pozoruhodném rozhovoru pro Šifru naznačuje objevitel megalitického Adamova kalendáře v Jižní Africe Michael Tellinger?

Portugalský objev ale na rozdíl od Dogonů nemusí být až tak záhadný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vědecký tým nakonec přišel s celkem logickým vysvětlením, proč mohla být nejzářivější hvězda souhvězdí Býka pro tehdejší lidi tak důležitá. Před 6000 lety se tato hvězda totiž na noční obloze poprvé objevovala na rozhraní dubna a května, což znamená, že mohla sloužit jako signál pro přesun do oblastí letních plodin. Tyto kamenné stavby bychom tedy teoreticky mohli považovat za jakési velké kalendáře, které pomáhaly lidem s orientací ve změnách ročních období. I když se nejedná zdaleka o první objev megalitických staveb, které mají takovou souvislost s noční oblohou, Sluncem či jinými vesmírnými tělesy, je třeba si ale přiznat, že účel či důvod, proč lidé po celém světě megality stavěly, je stále vědcům neznámý. Tento nový objev tak lze při troše štěstí považovat za pouhou jednu částečku z obrovské mozaiky.

Lukáš Marek

Zdroj: https://www.theguardian.com/science/2016/jun/30/the-prehistoric-tombs-that-may-have-been-used-as-telescopes