Rouškoví fetišisté, mezi něž v Česku patří především tváře covidové blamáže Roman Prymula či Rastislav Maďar, mají tendence nutit lidem látku či jiný materiál přes obličej na některých místech i v letních vedrech. Zřejmě je to nějakým zvláštním způsobem, který si ani nechci představovat, vzrušuje. Navíc neustále vyhrožují, že se na podzim chystá jejich další plošné nošení. Je však stále zřetelněji vidět, že účel tohoto opatření nespočívá ani tak v ochraně obyvatel, na lidech ostatně nikdy příliš nezáleželo.
Od začátku nesmyslnost nošení roušek ze zdravotního hlediska připouštěla i Světová zdravotnická organizace a postupně se přidávali další a další lékaři, kteří uváděli na pravou míru, jak se věci mají. Nedávno se například slavný chirurg Pavel Pafko v jednom rozhovoru smál, že když brázdil Vltavu na kajaku, viděl na břehu osamělého rybáře s rouškou na ústech. Jít s rouškou na virus je podobně moudré jako chtít zachytávat komáry na chatě do zahradního pletiva.
Pravý smysl roušek je tak třeba hledat v něčem jiném. Jejich nošení má totiž především mocný psychologický efekt. Pokud je vidíte všude kolem sebe, má to vzbudit zdání, že se něco děje. A především obavy.
Jde také o jakýsi symbolický akt a demonstraci moci. Mnozí lidé od začátku vidí látku přes obličej jako náhubek, který má držet lidi ve strachu a poslušnosti. Jako kdyby měla rouška lidem podvědomě sdělit, že celý ten cirkus, který se kolem nás v posledních měsících odehrává, má nějaké medicínské opodstatnění, a zakrýt jeho pravou podstatu, kterou je řízené ochlazení světové ekonomiky. Roušky se také jeví jako vhodný nástroj, který má lidi držet zpátky a ztížit jim uvědomění toho, co a proč se opravdu stalo. Velká část lidí v Česku i ve světě masivní mediální propagandě podlehla a stali se z nich rouškofilové, kteří by s poprskaným náhubkem nejraději vstávali i usínali, a i díky tomu může celá „akce Covid-19“ probíhat víceméně v poklidu. I když dochází k nepokojům a část lidí, kteří to pochopili, se bouří – V Německu, Izraeli či USA –, není to většina, a tak se vládám daří situaci jakžtakž zvládat. A to je určitě lepší, než kdyby se vše zvrhlo v občanské války a krvavější nepokoje.
Tím, že se lidé, kteří covidové masírce podlehli, dostali do stavu jakési zvláštní psychózy a jednají pod vlivem strachu a jiných emocí, a neplatí na ně žádné racionální informace a argumenty, se již v médiích mohou objevovat články, které by na začátku „pandemie“, kdy ještě nebyl lid tak zpracován, nemohly vyjít. Teď již mohou, protože rouškofily už nic nepřesvědčí a rouškofobové už to buď dávno věděli, nebo aspoň tušili, a byla jen otázka času, kdy jim to docvakne. Restart světové ekonomiky, jehož důsledky se v příštích měsících budou stále zřetelněji projevovat, už byl ale dokonán, a na tom už nikdo a nic nezmění. Z hlediska psychologického byla tedy celá „akce Covid-19“ zvládnuta na jedničku s hvězdičkou. Za to si autoři tohoto nápadu a organizátoři „projektu“, tedy skuteční vládci tohoto světa, zaslouží obdiv. Na jejich fantastickém výkonu nemění nic ani skutečnost, že jim to lidé svou důvěřivostí vůči autoritám a nechápavostí notně ulehčili.
Pokud si člověk uchová nadhled i přes neuvěřitelnou mediální masáž, která se vám do hlavy snaží nacpat, že černá je bílá a bílá černá, zjistit, jak se věci mají, je až překvapivě jednoduché. Jinými slovy, pravda není ukrývána, ale producíruje se přímo před našima očima. Záleží jen na tom, zda se nacházíme ve stavu, kdy jsme schopni ji vidět a dát si jedna a jedna dohromady, či zda ji vůbec vidět chceme.
Nejvtipnější na tom všem je, že pokud by se nezačal zničehonic testovat zrovna koronavirus a nedal se mu skvělý marketingový název, nikdo by ani nepoznal, že nemá obyčejnou virózu, které obvykle říkáme chřipka.
To již v březnu, v době vrcholící paniky, potvrdili například profesoři Ladislav Machala a Jiří Beneš z Kliniky infekčních nemocí 3. LF UK Nemocnice Na Bulovce v textu určenému směrem k veřejnosti.
Profesoři v něm napsali: „Nemoc COVID-19 nemá typické klinické projevy, podle nichž by bylo možné ji aspoň přibližně odlišit od běžných virových infekcí, které jsou v tomto ročním období časté. V oficiálních materiálech evropských i světových autorit (ECDC, WHO) se stále píše, že nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou, suchým kašlem, dušností, slabostí a bolestmi ve svalech. My zdravotníci ale vidíme, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu známky zánětu nosohltanu čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením.“
Zde je krásně vidět, že když máte v zádech korporátní média, dokážete udělat „zabijáka“ i z obyčejné rýmy.
Pokud by to někomu nestačilo, Jiří Beneš nyní vydal nový koronavirový manuál, ve kterém je nalito vína tak průzračně čistého, po kterém už to musí pochopit každý, kdo není ducha zcela mdlého: slavný covid-19 není nic jiného než obyčejná viróza s propracovaným marketingem a vznešeným názvem. Z čehož jasně vyplývá, že uzavřela-li se na několik měsíců světová ekonomika, bylo to kvůli něčemu úplně jinému a virus posloužil jen jako vhodná záminka.
„Většina infekcí probíhá buď asymptomaticky (bezpříznakově), nebo jako lehké samoúzdravné onemocnění, podobné jiným nespecifickým virovým onemocněním. Typické obtíže zahrnují rýmu, zvýšenou teplotu, slabost, bolesti v kloubech a ve svalech, ztrátu čichu apod. Tyto obtíže zpravidla trvají 1 až 5 dní, pak odezní,“ píše Jiří Beneš v novém manuálu. Pokud je někdo vážně nemocný nebo tělo zareaguje na výjimečně velkou dávku viru, může mít nákaza těžší průběh. Tak, jako u každé chřipky. Pouze ve výjimečných případech, kdy se jedná o velmi staré, celkově sešlé nebo dlouhodobě velmi nemocné pacienty, si situace žádá pobyt na jednotce intenzivní péče. Například v celé Praze ležel na jednotce intenzivní péče na konci července jeden jediný člověk. Jinými slovy, mediální zkazky o kolabujícím zdravotnictví pod náporem nakažených covidem byly od počátku fake news jako vyšité. Viz situace v Itálii, kterou odkryla přední viroložka Maria Rita Gismondová a o níž jsme informovali zde.
Profesor Beneš logicky i argumentačně neprůstřelně vyvrátil prymulovsko-maďarovskou posedlost zavřít všechny zdravé lidi doma, nasadit jim na hubu roušku nebo jim zakázat chodit na určitá místa. „Hlavní cestou vylučování koronaviru z nemocného organismu jsou sekrety z dýchacích cest. Vysokou nakažlivostí se tedy vyznačují jedinci, kteří mají typické projevy respirační infekce: horečku, kašel nebo rýmu. U osob bez těchto projevů je nakažlivost onemocnění podstatně nižší, přičemž není příliš důležité, jestli jejich celkový zdravotní stav je dobrý, nebo ne,“ vysvětluje profesor Beneš. Každý, kdo kýchá nebo smrká, stejně obvykle na pár dní zůstává doma, takže by úplně stačilo upozornit nachlazené lidi, ať leží doma a nechodí ven mezi lidi.
Nesmyslné je i opakované tvrzení o větší nebezpečnosti či závažnosti covidu-19 oproti jiným infekčním chorobám. Právě údajná výjimečnost nemoci přitom posloužila jako záminka pro zavření lidí doma, aby nechodili do práce a nenakupovali, a ochladila se tak ekonomika. „V médiích se objevily alarmující zprávy o tom, že onemocnění zanechává závažné nebo nevratné poškození plic, srdce a dalších orgánů. Všechna tato pozorování však byla zjištěna na velmi malých souborech nemocných anebo u osob, které na koronavirovou infekci zemřely. Od statisíců lidí, které se dosud ve světě touto infekcí nakazily, nepřicházejí žádné podobné zprávy. Komu tato argumentace nestačí, mohu posoužit podrobnějším rozborem. U naprosté většiny nakažených osob se infekce odehrává na úrovni dýchacích cest, virus tedy nenapadá žádné vnitřní orgány,“ píše Jiří Beneš.
Co tam máme dál? Co třeba dennodenní kecy o tom, jak „rekordně“ přibývá nakažených, kterak dramaticky opakují korporátní média? „Samotný počet nakažených, i když má narůstající tendenci, není alarmující. Jestliže naprostá většina pozitivně testovaných osob má jen mírné nebo dokonce žádné příznaky nemoci, je zřejmé, že virus sice prochází populací, ale škody na zdraví jsou relativně malé. (…) V současnosti je možné epidemiologickou situaci v ČR stále hodnotit jako klidnou, i když počet pozitivně testovaných osob mírně přibývá. Vždy je potřeba brát v úvahu, kolik lidí bylo testováno, protože čím víc budeme testovat, tím víc pozitivních případů se objeví.
To ale samo o sobě není důvodem k obavám. Kdybychom v době podzimních plískanic vyšetřovali populaci na přítomnost virů způsobujících rýmu a nachlazení, pravděpodobně bychom získali údaje o vysokém počtu nakažených – a přitom společnost funguje dál.“
Ještě něco ke koronaviru? „Úplně nejdůležitější je zachovat si chladnou hlavu, chovat se zodpovědně a nepanikařit. Covid-19 není středověký mor, je to respirační virová infekce.“
Kontrolní otázka: Co by asi tak dělala média, kdyby se mezi lidmi opravdu šířila nebezpečná nákaza, při které by lidé padali jako hrušky? Správně, mlčela by či tvrdila, že o nic velkého nejde, aby mezi veřejností nevyvolala ještě větší paniku. Pokud je ale cílem naopak vyvolání paniky za určitým účelem (v tomto případě řízeného ochlazení přehřáté ekonomiky), vypadá to přesně tak, jako když si dneska nebo zítra pustíte televizi.
