Když jsem se dočetl o zprávě, že mezinárodně známý člověk, který zastupuje ještě známějšího Juliana Assange, muže, který začal jako pokoutný hacker hluboko na deep webu a posléze se vyšplhal až na světlo dostupného internetu, aby vypustil nespočet dokumentů, usvědčujících lidi i celé národy ze špatností, původně jsem chtěl začít článek hříčkou, která by odlehčila situaci. Vždyť kolik obhájců nepřátel států, korporací nebo příhodných dogmat si rozhodla vzít život, leckdy v předvečer klíčového výslechu či rozhovoru? Ale tentokrát jsem se rozhodl, že na vtípky není místo, protože co se Assange týče, jde skutečně do tuhého, a humor by jeho situaci pouze ponížil.
Jeden z nejrespektovanějších obhájců v Británii jménem John Jones byl nalezen mrtev. Zemřel v pondělí ráno, a to tak, že jej přejel vlak. Ženatý muž se dvěma dětmi, velice úspěšný (ve svém oboru uznávaný a kolegy popisovaný jako „gigant svého oboru“, jehož smrt je „monumentální ztrátou pro boj za mezinárodní spravedlnost a lidská práva“) se prý zčistajasna rozhodl ukončit svůj život, a to ještě velice násilně, skokem pod vlak.
Zajímavé na celém případu jsou dvě věci. To, že většina médií mlčí a nepovažují za příliš důležité řešit do hloubky, proč whistlebloweři, lidé s nimi spojení či jinak nepohodlní padají jako mouchy, už nelze považovat za nic výjimečného, neboť jde o nutnou samozřejmost.
Zaprvé, tragická událost se odehrála ani ne měsíc ode dne, kdy server WikiLeaks (jehož je Assange editorem a zakladatelem) vypustil první nadílku e-mailů Hillary Clintonové, která ji usvědčuje z podílení se na celé řadě mezinárodních zločinů, jako je rozklad Libye nebo boje v Kosovu. Assange dokonce prohlásil, že příští úniky dat zajistí, že Hillary skončí ve vězení.
Druhá zajímavá okolnost je reakce policie. Osmačtyřicetiletý významný právník byl po srážce s vlakem na místě prohlášen za mrtvého a britská transportní policie ve West Hampsteadu, kde se incident odehrál, prohlásila jeho smrt za jasnou sebevraždu a nepovažuje ji za nikterak podezřelou. S tím se případ kvapně uzavřel.
Nejtragičtější na celé záležitosti je, kolik mrtvých nebo uvězněných lidí se točí v kruzích těch „kriminálních“ živlů, kteří poruší zákon ve jménu odhalení mnohem horších zločinů. V dnešním světě ale zřejmě nezáleží na tom, jaké hrůzy hacker nebo whistleblower vypustí – vždy bude potrestán neposedný čertík, ale ďáblovi zůstane svatozář. Snowden by si s Assangem mohl vyprávět, tedy kdyby se jeden nemusel skrývat v Rusku a druhý za okny ekvádorské ambasády.
Jeden se samozřejmě nemůže divit, že jdou zločinci přes mrtvoly, aby zůstali na pozici moci. Čemu se ale nestačím divit každým dnem, kdy se dočtu o další záhadné sebevraždě, když si jde bývalý šéf CIA udělat výlet na kánoi a utopit se den předtím, než má svědčit, když skáčou úspěšní právníci pod vlak nebo když se někdo raději dvakrát střelí do hlavy, než aby sdělil světu důvěrné informace.
A ještě se najde dost lidí, kteří jdou tyhle darebáky, jako je paní Clintonová, volit, s tím, že přece nebudou volit Trumpa. To lze pochopit, Donald také není zrovna extra sympaťák (podívat se na skvělé video s jeho cynickou, ale geniální volební strategií, můžete zde). Nebylo by ale v tom případě lepší, kdyby prostě radši místo voleb zůstali doma a trochu se nad sebou i světem zamysleli?
