Každý, kdo má v hlavě špetku rozumu, si musel všimnout, že například letošní jaro neprobíhalo úplně tak, jak by si člověk jaro představoval. A kdyby jen jaro! Výkyvy počasí lze samozřejmě zastřešit všeobjímající agendou změny klimatu či globálního oteplování. Leč kdo někdy slyšel o geoinženýringu, může snadno pojmout podezření, že vítr fouká odjinud.

Již v roce 1996 si nechaly armádní špičky USA zpracovat studii, z níž cituje studie zpracovaná pro Belfort Group přednesená na mezinárodním vědeckém sympoziu, jež se konalo v belgickém Ghentu v květnu 2010. Dokument je znám pod názvem Case Orange (Oranžová kauza). Píše se v něm doslova toto: „Již v roce 2025 si budou moci ty velmoci, které mají funkční kosmický program, ,přivlastnit počasí´, pokud kapitalizují nové technologie a zaměří se na využití těchto technologií pro válečné účely. Podobná vybavenost pomáhá bojující straně měnit podobu bojiště způsoby dosud nemožnými… Současné demografické, ekonomické i environmentální trendy povedou k mnoha stresovým situacím, jež mnoho zemí či skupin motivují k tomu, aby se kontrola počasí stala z pouhé možnosti reálnou schopností. Ve Spojených státech se patrně stane modifikace počasí součástí národní bezpečnostní politiky, přičemž bude mít uplatnění jak na domácí, tak mezinárodní scéně. Naše vláda bude podobné politiky provádět podle svých rozličných zájmů na mnoha úrovních.“

Za vrtošivým počasím posledních let zlí jazykové mohou vidět jakýsi nejapný zájem někoho, kdo má klíč k počasí a zájem ovlivnit úrodu na vybraných místech planety. Proč? Odpověď může být snadná. Při nedostatku obilí stoupnou ceny chleba. To se na první pohled může zdát jako banální důsledek, opak je nicméně pravdou. Mnozí již zapomněli na takzvané arabské jaro v roce 2011. V Egyptě, tak jako v dalších arabských zemích, vyrazily masy nespokojených obyvatel do ulic. Důvodem byly právě zvýšené ceny této základní potraviny. V Egyptě například polovina z 85 milionů obyvatel závisí na dotovaném přídělu státem dotované mouky. Mezi lety 2006 a 2011 se ceny potraviny ztrojnásobily. Nutno dodat, že obilí vhodné pro nekvašený chléb, běžný v arabských zemích, produkuje především Rusko, které bylo v roce 2010 zasaženo rekordním suchem.

Kdo ale poroučí větru a dešti? Zdánlivě se odpověď na tuto otázku nachází v oblasti konspiračních teorií, ale byť se zde jedná o konspiraci, tak rozhodně nikoliv o pouhou teorii. Nejprve je nutné tázat se, co je tím klíčem k počasí. Jsou jím patenty Bernarda Eastlunda (1938 –2007) z Arco (později Advanced) Power Technologies Inc. (APTI), dceřiné společnosti Atlantic Ritchfield Corporation (ARCO), které popisují technologii ovlivňování počasí prostřednictvím ozařování horní vrstvy atmosféry, známé jako ionosféra, silným mikrovlnným paprskem. První tři patenty vedly ke konstrukci experimentálního zařízení známého pod názvem HAARP. A pak je tu čtvrtý, patent číslo US20070238252. V závěru patentového spisu je doslova uvedeno: „Navrženy jsou dva nové přístupy k modifikaci a kontrole počasí. První z nich je pro manipulaci řídicích větrů, které ovládají vývoj mezocyklón, nebo změnu směru tryskových proudů, které ovlivňují vývoj uragánů. Druhým je metoda pro ovlivňování rozložení elektrického náboje v povětrnostních vzorech, jako jsou mezocyklóny.“

Kdo konkrétně drží tento klíč, je také známo, i když ne zrovna obecně. Jsou to ty největší zbrojařské firmy na světě: British Aerospace Systems North America, které koupilo v únoru roku 2003 APTI za 27 milionů dolarů (konkrétně divize pro informační a elektronický boj – BAE SYSTEMS Information and Electronic Warfare Systems); Raytheon (které do té doby vlastnilo APTI skrze CIA zástěrku e-systems) a BP AMOCO (které koupilo ARCO).

Patent na modifikaci počasí tedy skutečně existuje a nalézá se v rukou zbrojního průmyslu. Motiv k modifikaci počasí také existuje a jeho plody lze nalézt všude tam, kde se násilně mění politický systém.

V případě, že by k hrátkám s počasím měl mít někdo výhrady, lze se vždy odkázat na deklarace mezinárodního společenství k boji proti globálnímu oteplování, nejpozději přijaté na klimatické konferenci OSN v Paříži koncem roku 2015, kdy zima začala teprve po podpisu úmluvy.

Více o změnách počasí a klimatických válkách si můžete přečíst v aktuálním čísle Šifry

Daniel Solis, politolog a spolupracovník Šifry