Ve Francii vychází nová kniha spisovatele Michela Houllebecqa, která opět míří do černého. Nikdo totiž neumí lépe vystihnout rysy doby a předvídat, kudy se náš svět bude ubírat.

Regenračné centrum

Před čtyřmi lety Houellebecq vzbudil senzaci románem Podvolení. Jeho hrdina, pětačtyřicetiletý Francois, trpí krizí středního věku a nic na světe jej netěší – nemá rodinu, přátele ani koníčky, a netěší ho už ani sex se studentkami.

Všechno se změní, když se k moci dostane Muslimská jednota, která zvítězí ve volbách. Do vlády ji pomohou socialisté i konzervativci, kteří se bojí, aby se náhodu nedostala k moci vlastenecká Národní fronta Marin LePenové. I on, stejně jako miliony jeho vyčpělých spoluobčanů a zkorumpovaných politiků, zradí; chytne druhý dech tím, že se podvolí a přidá k islámu.

Svoboda ve Francii, stejně jako dnes v celé Evropě, je krok za krokem oklešťována a posilovány jsou pozice islámu. Nejprve se musí upravit jídla ve školních kantýnách (žádné vepřové), ženy na univerzitě začnou nosit šátky a profesoři, kteří nedezertují, jsou vyhozeni. O tom, že se z Francie stane islámský stát, už nikdo soudný nepochybuje, Houellebecq ale skvěle vystihl absurdity dnešní Evropy i v podstatě nenásilný způsob, jakým se to stane. A učinil tak v době před migrační invazí, kdy si ještě někdo mohl naivně myslet, že přehání.

Nyní, po čtyřech letech od „skandálního“ Podvolení, vydal Michel Houellebecq novou knihu Serotonin. První ohlasy nasvědčují tomu, že půjde o stejnou senzaci jako tehdy. Recenzenti jsou nadšeni a autora iznačují jako vizionáře, který je schopen předjímat dění ve společnosti. Autor psal sice knihu o dost dřív, než přišly současné protesty, ale de facto přesně popsal, jak bude vypadat Hnutí žlutých vest. Protesty v knize jsou velmi autentické a téměř totožné.

Serotonin se na rozdíl od Podvolení odehrává na francouzském venkově, který ničí politika Evropské unie, až se nakonec sedláci spojí a vyrazí protestovat proti šílenému Bruselu. Houellebecqův hrdina je svědkem vylidňování venkova, propouštění dělníků a krachujících sedláků a zdravý rozum podle něj nemá šanci proti směrnicím EU. A glosuje rozvrat Francie a celého kontinentu: „Takhle umírá civilizace, bez velkého dramatu a krveprolití.“

Třešničkou na dortu je potom jeho genederově uvědomělá manželka, která mu uteče se ženou. Hrdina je tak zničený, že mu nepomoho ani antidepresiva plná serotoninu, jemuž se říká hormon štěstí.

V Česku by měl román vyjít v létě v nakladatelství Odeon. Kdyby jej napsal Michel Houellebecq před deseti patnácti lety, mohl by být označen za sci-fi. Teď to je to skoro realismus. I když cynický a vtipný.