Pokud pravidelně sledujete hlavní média v České republice, snadno můžete nabýt dojmu, že žijete v nějakém paralelním světě. Největší problém je Rusko, které chce zničit celý svět, Donald Trump, který chce zničit Ameriku, a svobodná alternativní média; ta pro změnu ničí tu křišťálově čistou pravdu, která se den co den line z České televize, jejímž redaktorům leží na srdci pouze vaše blaho a dnem i nocí myslí jen na to, jak přinést ty nejkvalitnější informace o tom, co se doma a ve světě děje.

Pak si pustíte internet a nestačíte žasnout, jakým tempem k vám proudí informace, které takzvaní seriózní novináři nestihli či opomněli zveřejnit. „Mámo, večer v televizi říkali, že v německém Chemnitzu, kde migranti ubodali člověka, protestují hajlující nacisti a radikálové proti uprchlíkům. Ale tady na Facebooku na videu vidím, že jsou v ulicích tisíce lidí, kteří vypadají úplně normálně. Pojď se podívat! To není možné, vždyť takhle nelhalo ani Rudé právo.“ Stačí pár minut, abyste za použití vlastního mozku pochopili, že tu něco nehraje a že je to všechno tak trochu naopak. A protože je to stále viditelnější a ověřitelnější, odráží se to i na průzkumech.

Stačí se podívat na průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, jenž zjišťuje důvěryhodnost veřejných institucí. Když s tím výzkumné oddělení Sociologického ústavu Akademie věd ČR v roce 1995 začalo, těšila se podle mediálního analytika Petra Žantovského média důvěře zhruba 75 % obyvatel. Od těch dob ale klesá neuvěřitelným tempem a úměrně s rostoucí propagandou masových sdělovacích prostředků dopadla až na úplné dno. Menší důvěře se těší už jen církve (25 %) a neziskové organizace (36 %). Tisku věří 39 % občanů, televizi 43 %; o něco lépe je na tom internet (46 %).

Podobné je to i v zahraničí. Už i Američané, kteří byli dlouhá léta zásobováni hrdinskými příběhy o tom, jak US Army zachraňuje demokracii ve světě a jejich země vzkvétá, přestali věřit médiím hlavního proudu. Podle známého mezinárodního výzkumného institutu Gallup považuje 62 procent Američanů zprávy za zaujaté a zkreslené a domnívají se, že zhruba třetinu zpráv tvoří úmyslné lži. A více než polovina lidí si nedokázala vzpomenout na jediné médium, které by poskytovalo objektivní zprávy. Astronomických 72 procent Američanů pak věří, že tradiční sdělovací prostředky publikují falešné nebo úmyslně zavádějící zprávy. To je pro média, která si hrají na seriózní, nejhorší výsledek v historii měření.

Zdá se, že tak dlouho vedl mainstream kampaň proti fake news, ve skutečnosti zprávám, které ohrožují jejich informační monopol, až si lidi všimli, že kdo dělá primárně fake news, tedy falešné nebo nepřesné informace vydávané za pravdivé, je ve velké míře samotný mainstream. Takhle to vypadá, když se někdo střelí do vlastní nohy.

Nedůvěra v hlavní média, jejichž největší selhání se projevuje především v tom, že o těch opravdu důležitých věcech neinformují, je zřejmá. Proto také vznikla řada médií alternativních. Kdyby nedělal mainstream svou práci tak tragicky a dalo se v něm pracovat svobodně, nebyl by důvod. Jen díky jiným médiím, než jsou ta klasická, se tak můžete dozvídat o věcech, které by byly jinak stoprocentně zametány pod koberec. Přesně to by se skupině, která měla dosud na propagandu, pardon informování obyvatelstva monopol, hodilo.

Vůbec to samozřejmě neznamená, že by měl čtenář či divák úlohu zjednodušenou tím, že by k němu na alternativních webech nebo Facebooku jen tak zčistajasna přiletěla pravda obalená mašličkou. Blbostí a šílenců je tam taky pořádná spousta a chce to mít rozum neustále na šťopkách. Náš nový seriál by vám měl orientaci v mediálním světě trochu usnadnit.

Debakl masmédií hlavního proudu s sebou nese typické znaky tonoucích, kteří se chytají různých stébel, a kopou kolem sebe jako zběsilí. Úplně stejně na tom jsou i političtí představitelé dosavadní evropsko-unijní politiky, která ztrácí pevnou půdu pod nohama a už pár let jenom šlape vodu. Oba tyto světy, eurounijně-americký a korporátně-mediální, jsou spolu úzce propojeny.

„Děje se to nejpozději od volby Donalda Trumpa. V zavedených euroatlantických strukturách, které jsou napojené na významné finanční a průmyslové zdroje, panuje obrovská nejistota a neklid. Nějak se tam plánovalo, nějak se alokovaly prostředky, nějak se alokovala výroba a nějak se geopoliticky myslelo. Kdybych šel ještě o kousek dál, zásadní ranou bylo v roce 2014 vyjádření generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna o tom, že už nehodlá OSN sama financovat vystěhovalecké tábory uprchlíků v Turecku či Libanonu. Vyzval Evropu a Turecko, ať se laskavě domluví a zaplatí si to samy. Teprve poté nám paní kancléřka Merkelová prohlásila tu krásnou větu Wir schaffen das, My to zvládneme, nebo jinými slovy: Pojďte všichni k nám, my se o vás postaráme a zaplatíme to. Merkelová podle mě na začátku neodhadla situaci a dlouho si věřila a možná i ti ostatní v této skupině rozhodujících činitelů, že to skutečně zvládnou a že sem přijde pár set tisíc uprchlíků, kteří budou pracovat a budou se chtít integrovat, jako se asimilovali Turci v 70. letech nebo Alžířani ve Francii v 60. letech. Jenže ono je to úplně jinak,“ myslí si Petr Žantovský, se kterým budeme v této rubrice pravidelně každý měsíc dění v médiích monitorovat.

Doba je divoká a nepřehledná a Petr Žantovský je jeden z mála lidí, kteří splňují dvě podmínky: a) v médiích se vyznají, b) nejsou v tradiční po ramenou se plácající novinářské partě, jež dovedla důvěru sdělovací prostředky až někam k bodu nula.

Společně se budeme snažit pomoci vám v tom, co se odehrává na stránkách a obrazovkách, ale i v zákulisí, orientovat a poukazovat na souvislosti, které by vám jinak zůstaly (úmyslně) skryty. Sami se pak budete moci lépe rozhodovat, jak je to vlastně s těmi „fake news“ a proč si tento termín tolik oblíbili zejména ti, kteří mají nejvíc másla na hlavě.

Právě na nezvládnuté migrační invazi se mediální manipulace odkrývá nejvíce a je tak moc nápadná, že si toho všímají už i lidé, kteří ještě donedávna věřili, že když je to v televizi, měla by to být pravda.

Ať už paní Merkelová kalkulovala s tím, že do Německa dorazí jaderní inženýři, fyzici, matematici či kvalitní řemeslníci, nebo ji vedly k vstřícné politice, která obrací Evropu vzhůru nohama, jiné důvody, na žádný velký úspěch to zatím nevypadá. A to přesto, že v srpnu Česká televize zveřejnila krásnou budovatelskou reportáž o tom, jak se německá učiliště plní práce chtivými migranty (v čistých montérkách), vše bezvadně funguje a německé řemeslo čeká div ne renesance. „Je to stejná idylka, jako když Němci ukazovali západním novinářům Terezín. Předtím vše uklidili, vyčistili, vězně oblékli do hezkých hadrů a učili je zpívat bojové písně… Vlastně jim v tom táboře bylo dobře. Stejný model, stejná Potěmkinova vesnice,“ domnívá se Petr Žantovský, který stejně jako většina obyvatel, označovaných aktivistickými novináři jako xenofobové či extremisti, není proti klasické migraci, nýbrž pouze proti té masově organizované, jíž jsme v posledních letech svědky.

Přes neutuchající snahu přikrýt skutečný stav se podle pana Žantovského věci postupně mění. „Už i paní Merkelová uvnitř Německa připouští, že situace není dobrá, i když na mezinárodních fórech ještě občas řekne nějakou líbivou větu ve smyslu, že to zvládneme, sama tomu už moc nevěří. Už prohlašuje, že ne všichni dostanou politický azyl, situace není dobrá a musíme s tím něco dělat. Evropské struktury jsou jako nahé v trní – v náručí jim zůstaly miliony migrantů, ekonomické těžkosti a dluhy, vnitřní problémy v jednotlivých zemích… Postupně vidíte, jak se karta obrací.“

Kdo tahá za nitky českých médií? Proč informují tak tendenčně a jednostranně? Věří jim ještě někdo? Narostou novinářům žábry? Kdo není s námi, je proti nám? A přijde i paní Dvořáková? 

Celé velké téma o tom, jak se kradou státy, si můžete přečíst v novém čísle Šifry (č. 9/2018)Digitální či tištěnou verzi objednávejte v našem e-shopu. Poštovné a balné je zdarma. Předplatné objednávejte zde.

Milan Vidlák, časopis Šifra