Že Čína pronajímá své vzácné, ohrožené pandy po světě formou určité diplomacie, není novinkou, ale možná o tom někteří slyší poprvé. Ještě zajímavější je, že „pandí diplomacie“ se stala oficiálním pojmem, má více než stoletou historii a kromě neformální deklarace přátelství slouží i jako politická páka.

Regenračné centrum

Příběh začíná s návratem francouzského misionáře jménem Armand David z Číny, který s sebou přinesl pandí kožešinu. Jako první vyprávěl o tomto živočišném druhu a mluvil o něm jako o „černobílém medvědovi“. Místní lovec mu kožešinu prodal za vysokou cenu, ale zřejmě to stálo za to – suvenýr si později našel místo ve francouzském Národním muzeu.

Regenračné centrum

Během 20. století dobrodruzi podnikli řadu expedic, aby se o tomto zvířeti dozvěděli více. V prosinci 1936 si jakýsi americký módní návrhář přivezl tříměsíční mládě jménem Su Lin zpět do Ameriky a během cesty jej zaregistroval jako štěně.

Nicméně čínská vláda udělala ze svých nemotorných, leč prudce roztomilých medvědů prostředek diplomacie až v 50. letech. Mezi lety 1958 až 1982 rozdala po světě 23 pand, a to devíti zemím. Největší slávy se dočkaly dvě pandy darované prezidentu USA Richardu Nixonovi po oficiální návštěvě nově vzkvétající východní země. Pandám se ve Washingtonu dostalo přivítání ve formě ceremoniálu, a Nixon dokonce opětoval dar a do Číny poslal pižmoně severního.

Pandy se tak staly prostředkem otevření nových vztahů a brzy poté obvykle následovalo podepsání všelijakých dohod. Například když dorazily pandy do zoo v Edinburghu v roce 2011, vzápětí obě strany podepsaly obchodní dohodu týkající se lososů, obnovitelných zdrojů a vozidel Land Rover. Francie či Kanada pro změnu získaly své pandy společně s dohodou o uranu.

Stejně jako pandy má tato diplomacie kromě bílé i „černou“ část – ne vždy totiž slouží k započetí přátelství. Číňané také rádi své západní partnery diplomaticky trestají. Jednoduše tím, že vzniklé kontakty přeruší.

Stalo se tak například Norsku, jež o smlouvu přišlo po udělení Nobelovy ceny míru čínskému disidentovi Liou Siao-poovi. I americký prezident Obama se dočkal trestu, když se navzdory varování z Pekingu sešel s dalajlamou – ztratil hned dvě pandy.

Peking v současné době nabízí své „černobílé medvědy“ Izraeli. Jaký zajímavý kontrakt bude v případě přijetí následovat? Dokonce i Češi nyní usilují o vlastní pandí pronájem, čemuž vyjádřil podporu například Andrej Babiš. A ten má na korunu čuch! Můžeme tak po nákupu fotbalového klubu Slavia Praha a dalších zahřívacích čínských investicích zřejmě očekávat nějaký pořádný multimiliardový kontrakt.

Jan Petrák