Experiment na Yaleově univerzitě zní jako z béčkového sci-fi filmu: cílem bylo oživit mozek poražených prasat. Určité nečekané úspěchy, jichž univerzita docílila, neodvratně vedou k morálním a dalším otázkám. Prováděli bychom stejnou proceduru na lidech?
Slovy Benjamina Curtise, který na Nottingham Trent University zkoumá etiku, život ve formě oživeného mozku by byl „živoucím peklem“. Existovat bez jakéhokoliv kontaktu s okolní realitou by byl „osud horší než smrt“. Nicméně zpět k experimentu. Vedl jej neurovědec Nenad Sestan na Yaleově univerzitě a k experimentu využil mozky předtím poražených prasat.
Curtis se nechal slyšet, že mozek je do obrovské míry propojený se zbytkem těla, neustále komunikuje a vyměňuje si elektrochemické signály, a jelikož jeho fungování ještě zcela nerozumíme, to, co o něm víme, projevuje právě v těchto podmínkách. Jinými slovy, nemáme ponětí, jak by se choval, co by si myslel či co by prožíval mozek bez těla a kontaktu s okolním světem. Nelze si to představit ani jako kóma, neboť z toho co víme, lidé v komatu prožívají sny a vidiny na základě svého fyzického okolí a vzpomínek.
Ačkoliv mozky se nepodařilo zcela oživit, prasata nenabyla vědomí, akademické kruhy na experiment reagují rychle a z dobrého důvodu. Doktor Evan Thompson, pro změnu profesor filozofie z univerzity v Britské Kolumbii, sdílí názor a vizi s profesorem etiky s tím rozdílem, že Thompson ke své prognóze přidal i neodvratné šílenství. Bez neustálého kontaktu s okolím, či dokonce svým tělem, asi znovuoživené vědomí nic jiného nečeká, pokud je to vůbec možné. Některé teorie o existenci vědomí se opírají o princip, v němž vědomí vzniká na základě reakce na vnější a vnitřní vjemy. Bez vjemů tedy neexistuje vědomí, jež by na ně reagovalo.
Od scénářů, kdy bude potřeba mít na takové otázky odpověď, jsme (snad) naštěstí ještě daleko. Curtis měl k dispozici 200 prasečích hlav, do nichž vehnal čerstvou krev pomocí sítě umělých trubiček a také je zahřál na přirozenou teplotu. Cirkulaci krve udržoval po dobu 36 hodin. Ačkoliv neexistuje žádný důkaz, že by mozky nabraly vědomí, a tedy předpokládejme, že k tomu nedošlo, Curtis učinil i něco významného. S nadšením prohlásil velké množství mozkových buněk plně fungujících a schopných běžné činnosti.
Přestože to neznamená, že začneme přivádět lidi k životu, nabízí se řada lékařských využití, o nichž by bylo zřejmě předčasné a příliš odvážné fantazírovat. Bylo by asi vhodné nadále pozorovat, co se na Yaleově univerzitě děje… Proč ale vlastně chceme řešit otázky nesmrtelnosti, když máme takové problémy fungovat i během našich časem limitovaných životů?
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
Zdroje: https://www.sciencealert.com/scientists-have-reanimated-disembodied-pigs-brains-but-for-a-human-mind-it-could-be-a-living-hell https://www.telegraph.co.uk/science/2018/05/06/yale-experiment-reanimate-dead-brains-promises-living-humans/ https://www.rt.com/news/426243-human-reanimation-yale-experiment/
