Ostuda pro Norsko. Polsko udělilo azyl ženě, které chtěl Barnevernet ukrást již druhé dítě

V září 2017 jsem psal článek o tom, jak musela norská občanka Silje Garmová utéct před norskou sociální službou Barnevernet do Polska, kde požádala o azyl. Tamější katolický Nasz Dziennik informoval o tom, že se očekává, že bude takto zoufalých osob, které požádají polské úřady o ochranu kvůli Barnevernetu, přibývat.

Silji Garmové, rodilé Norce, byla nejprve odebrána starší dcera Frøya, které je dnes 13 let. Garmová byla Barnevernetem bez dalšího vyšetřování obviněna, že údajně nadužívala léky proti bolesti. Když se tomuto nařčení paní Garmová, kterou mimochodem udal otec dítěte (a tím připravil dcerce krásné zážitky s norskou úřední mašinérií), bránila, přišlo další účelové obvinění z „chaotického životního stylu“ a chronické únavy.

V Norsku je kradení dětí pod zcela absurdními záminkami naprosto běžnou praxí. Mezi podobně bizarní důvody, kdy si stát hraje na arbitra a kádruje rodiče, se v minulosti zařadily například případy, kdy bylo dítě odebráno proto, že psycholog vypozoroval, že matka neumí uvařit dostatečně nutričně hodnotnou omeletu a krájí dítěti chleba na příliš tlusté krajíce; dítě se na ulici usmívá na cizí lidi a navazuje s nimi oční kontakt, což podle psychologa svědčí o nedostatečném kontaktu s matkou; matka byla na vozíku a nemohla s dětmi běhat nebo je v zimě naučit lyžovat; nebo matka sama byla odebrána v dětství Barnevernetem a vychovávána v pěstounské rodině, a tudíž nechápe podstatu rodičovství. Šifra o tom informovala zde.

Byznys s dětmi, které pak skončí kdo ví u jakých cizích lidí a potenciálních zvrhlíků, se rozjel na plné obrátky. V listopadu 2018 například vyšlo najevo, že norský dětský psychiatr Jo Erik Broyn, který rozhodovoal o odebírání dětí, je pedofil. Tento „odborník“ se rozhodující mírou podílel i na ukradení dvou synů Češky Evy Michalákové, díky jejímuž statečnému boji jsme mohli norský systém „péče o děti“ lépe poznat.

Pětiletý Denis a dvouletý Michal byli umístěni do pěstounské péče a po sporadických návštěvách je od roku 2014 matka již nespatřila, a to přesto, že policie konstatovala, že se nic, z čeho rodinu Barnevernet podezříval (psychické a fyzické násilí), nestalo. Norský soud odmítl (!) syny vrátit, neboť si prý už „vybudovali vazby“ v norských rodinách, kam byli umístěni.

Pedofil Jo Erik Broyn přitom rozhodoval nejen o osudu Denise a Michala, ale i tisíců a tisíců dětí. V dubnu 2018 byl odsouzen za stahování obrovského množství té nejotřesnější dětské pornografie, jakou si dovedete představit. Policie u muže našla dvě stě tisíc fotografií a dvanáct tisíc videí například se záběry, na nichž dospělí muži znásilňují kojence. Ideální kvalifikace do Barnevernetu, jen co je pravda.

Regenračné centrum

Cizincům, kteří často neovládají norský jazyk, úřady děti kradou s velkou oblibou a lehkostí, ale byrokaratická zvůle se nevyhýbá ani norským občanům. Polská média nyní oznámila, krátce poté, co se Norsko rozhodlo vyhostit polského konzula v Oslo, který ostře kritizoval sociální službu Barnevernet za děti odebírané polským rodičům, že Úřad pro záležitosti cizinců oficiálně přiznal a potvrdil azyl Norce Silji Garmové. Varšava navíc v rámci odvety vyhostila norskou konzulku. „Úřad uznal, že rodinu ohrožuje porušování lidských práv v Norsku a že je v zájmu republiky udělit jí ochranu,“ napsal na Twitteru Jerzy Kwaśniewski z nevládní organizace, která Norce pomáhala.

Regenračné centrum

Kdyby Poláci Norce azyl neudělili, v rodné vlasti jí hrozilo, že jí státní úředníci odeberou i mladší dceru Eiru. Pod petici na podporu udělení azylu Norce se podepsaly tisíce Poláků. Proti udělení azylu se ale nejprve dvakrát postavilo polské ministerstvo zahraničí, jež argumentovalo, že právní situace žadatelky se mezitím změnila, protože její případ úřady v Norsku uzavřely a stáhly obvinění. Jenže jakmile si norské úřady vyhlédnou nějaké dítě a rozhodnou se, že ho seberou, nedají pokoj, dokud se jim to nepovede. Norka by tak nakonec přišla o obě dcery. Polské ministerstvo to naštěstí pochopilo a změnilo názor.

Jedna rodina tak byla zachráněna. Co ale ostatní?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra