Dokud byl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí ještě naživu, jeho velkou chloubou byl takzvaný Saharský vodovod nebo také Velká umělá řeka (na titulním snímku; Foto Profimedia). Nejdelší zavlažovací systém na světě, zapsaný v roce 2008 do Guinessovy knihy rekordů, do pouštní země potrubím v neskutečné délce 3000 kilometrů přiváděl přes 3 miliony kubíků vody denně z takzvané nubijské pískovcové zvodně na Sahaře, kde byly nalezeny zásoby fosilní vody z doby ledové, které by při této spotřebě vydržely nejmíň tisíc let.

Sám Kaddáfí o projektu v ceně přes 30 miliard dolarů, jejž Libye zvládla sama financovat – bez nadnárodních bankovních kartelů a fondů –, hovořil jako o osmém divu světa. Dnes je bohužel kvůli neutuchající válce, ve které mezi sebou bojují ozbrojené milice a skupiny, zcela v troskách. Během takzvané bezletové zóny letectvo NATO rozbombardovalo jednu ze dvou továren vyrábějících speciální roury pro projekt. Dnes jsou dokonce trvale „hacknuté“ a nedostupné jeho oficiální webové stránky.

Není divu, že se objevují i teorie, že Libye nebyla napadena jen kvůli ropě, jak bývá obvyklé, ale právě i kvůli Velké umělé řece. Kaddáfí totiž nabídl vodu i svým sousedům a byl přesvědčen, že jednou bude Libye moci exportovat ječmen, oves, pšenici a kukuřici. Kdyby se projekt podařilo dokončit, změnila by se (nejen) Libye v úrodnou část světa a Afrika by se mohla stát z odběratele dodavatelem. Podle plánu mělo být celé velkolepé vodní dílo zcela dokončeno za 25 let, kvůli zásahu NATO, zavraždění Kaddáfího a totálním rozvratu prosperující Libye je to ale samozřejmě passé.

Kdo sleduje podrobněji a dlouhodobě izraelskou okupační politiku, všimne si, že se nesoustředí jenom na osidlování, ale i na využívání vodních zdrojů – víc než třetinu z celkové spotřeby vody v Izraeli pokrývají právě vodní zdroje z dobytých území. Největším a nejdůležitějším zdrojem pitné vody je pro židovský stát Galilejské jezero. Voda do něj přitéká z řeky Jordán a jeho kapacita závisí i na hospodaření na Golanských výšinách. Konflikt o řeku Jordán se stal důležitým faktorem šestidenní války v roce 1967.

 

Blue Sea of ​​Galilee against the background of the Golan Heights in Israel
Galilejské jezero je pro Izrael nejdůležitějším zdrojem pité vody. A tak kvůli němu neváhá pustit se třeba do války… Foto One Dollar Photoclub

 

Sýrie se tehdy spolu s Libanonem a Jordánskem pokusila odklonit její tok. Tato snaha však byla velmi rychle vojensky zastavena a Izrael i nadále blokoval jakékoli pokusy o úpravy toku řeky tak, aby z něj měly větší prospěch i okolní státy. V roce 1988 odmítl Izrael ratifikovat syrsko-jordánský plán na rozvoj přítoku Jarmúk a Světová banka následně odstoupila od financování.

Po šestidenní válce Izrael využil přítoku Jarmúk ke zvýšení své spotřeby vody, a navíc získal kontrolu nad Galilejským jezerem. Původně měl přitom Izrael čerpat z Galilejského jezera 25 milionů m3 za rok, na začátku 90. let však Izrael čerpal kolem 70 až 90 milionů ročně.

V rámci izraelsko-jordánské mírové smlouvy z roku 1994 se Izrael zavázal, že bude každoročně Jordánsku odvádět 50 milionů m3 vody. Jenže v roce 1999 posloužilo sucho v Izraeli jako záminka pro krácení dodávek – snažil se vyvolat i diplomatickou roztržku a přehodnotit smlouvu o dodávkách vody ještě víc ve svůj prospěch.

A jak je na tom pásmo Gazy? To už nemá ani svoji vlastní sladkou vodu, a Palestina tak plně závisí na dovozu vody z Izraele. Pokud tedy nepočítáme nelegální tunely, které byly při loňské vojenské operaci izraelské armády pod názvem Ochranné ostří údajně všechny zničeny.

Regenračné centrum

Voda se stala rozbuškou občanské války rovněž v Súdánu…

Celý článek o vodě, který je hlavním tématem Šifry č. 7/2015, si můžete přečíst v tištěné či elektronické verzi. Aktuální číslo je skvělými tématy a zajímavostmi nabité od začátku do konce. Po zakoupení vám přijde tištěná verze bez placení poštovného a dopravy, tedy za skvělých 59 Kč (nebo 2,40 EUR), až domů do schránky, v Česku i na Slovensku, elektronickou, která je oproti tištěné ještě levnější a stojí pouhých 44 Kč (nebo 1,80 EUR), můžete číst ihned po zaplacení přes platební bránu GoPay na svém PC, mobilu či tabletu kdekoli. Zakoupením či objednáním tištěného či elektronického předplatného přispějete jak na vydávání jedinečného časopisu, který píše o věcech, které hlavní média zásadně nezveřejňují, tak i na provoz tohoto webu.

Regenračné centrum

 

Anton Smataník, slovenský publicista a spolupracovník Šifry