Ve volbách do Evropského parlamentu uspěly takzvané euroskeptické strany. Zvítězily totiž ve třech silných zemích z pěti. V Itálii triumfovala Liga severu Mattea Salviniho, ve Francii uspělo Národní sdružení Marine Le Penové a ve Velké Británii Strana pro Brexit lídra Nigela Farage.

Obzvláště Farageovo vítězství je paradoxní ve světle faktu, že Velká Británie už v Unii dávno neměla být, neboť si její občané odhlasovali vystoupení z EU. Jenže unijní tlak a europropaganda se snažily volbu lidu zvrátit a veřejnosti v Anglii i dalších zemích namluvit, že se Britové vlastně spletli a ve skutečnosti si přejí v EU zůstat.

Tak dlouho EU blokovala Brexit, až došlo na volby do Evropského parlamentu, a jelikož byla Británie stále v EU, padlo rozhodnutí o tom, že i zde proběhnou volby. Skutečně montypythonovské řešení. Někdo chce odejít, nechtějí ho pustit a ještě ho nechají volit zástupce této organizace. Nicméně s Nigelem Faragem bude v Bruselu alespoň nějaká legrace.

Dohromady strany kritické k současné podobě Evropské unie získaly v Bruselu dosud nejsilnější pozici. A to přesto, že se překvapivě do Bruselu nedostala Strana pro svobodu Geerta Wilderse. (Vypadá to, že Wildersovi odsála hlasy nová euroskeptická strana FvD (Fórum pro demokracii), jež získala necelých 11 procent hlasů a tři mandáty. Strana, kterou v roce 2016 založil novinář Thierry Baudet, se vymezuje proti nelegální migraci i euru a volá po vystoupení Nizozemska z Unie.) A dobře si nevedla ani německá AfD, která se dlouhodobě potýká s vnitřními problémy, ta získala aspoň 11 procent hlasů.

Dopadla jen o trochu lépe než česká SPD Tomia Okamury, jež od voličů obdržela 9,14 % hlasů, což znamená, že do Bruselu poputuje lídr MUDr. Ivan David a původně osmička kandidátky, generálmajor Ing. Hynek Blaško, jenž díky preferenčním hlasům dokonce poskočil na první místo.

Právě velmi zajímavá persona Hynka Blaška se stala terčem jednoho z nejodpornějších mediiálních výpadů a manipulací v dějinách české žurnalistiky, kde již tak seděla laťka velmi nízko. Nově zvolený europoslanec Hynek Blaško získal čtvrtý nejvyšší počet preferenčních hlasů z kandidátů ze všech politických uskupení a po svém zvolení řekl: „Tato důvěra je obrovsky zavazující. Pro mě je na prvním místě moje vlast, až poté je všechno ostatní.“

Článek s názvem Osud generála Blaška: velení armádě, rodinná tragédie, cesta do Bruselukterý zveřejnil server iDnes.cz 27. května 2019, ale také připomíná, že je generál v záloze a bývalý velitel Společných sil Armády České republiky též otcem, jehož potkala tragická událost, když pedofil zavraždil jeho devítiletého syna Jakuba. Na tom by ještě nebylo nic tak zlého, pokud by autorka článku nezneužila tuto rodinnou tragédii k nechutnému útoku. „Blaško prožil v armádě necelých čtyřicet let, vypracoval se až na velitele Společných sil armády České republiky. V té vydržel až do odchodu do důchodu. Jenže respektovaný voják a dřívější národní vojenský představitel Česka při NATO otočil. Na svých sociálních sítích kritizuje Severoatlantickou alianci, šíří dezinformace a před volbami ho podporovaly dezinformační weby,“ píše iDnes.cz, aniž by svá slova doložil nebo přinesl byť jediný argument pro svá tvrzení. Šíří opravdu generál dezinformace, nebo je dezinformací podle iDnes.cz pouze to, že kritizuje NATO, protože to se dnes nesmí? To nevíme, ale text pokračuje: „Změnu Blaškova smýšlení mohla podle lidí z jeho okolí, na které se odkazují Lidové noviny, podnítit rodinná tragédie. V roce 2008 jeho devítiletého syna Jakuba znásilnil a zabil Antonín Novák. Slovenský pedofil nakonec za svůj čin dostal doživotní trest. O pár měsíců později přišel Blaško i o svou partnerku a Jakubovu matku. Ve svém bytě se otrávila plynem.“

V českých médiích toho bylo napsáno již mnoho, ale něco tak podlého se jen tak nevidí. Takže, když někdo někomu zabije syna, znamená to, že se dotyčný odvrátí od USA a NATO a přikloní se k Rusku?

Možná kdyby se autorka generála Blaška zeptala, vysvětlil by jí, že právě skutečnost, že letech 2008–12 zastával nejvyšší post, zjistil, jak se věci mají a kudy se NATO ubírá, a tak si dovolil tuto organizaci kritizovat?

Větší svinstvo než vysvětlovat názory pana Blaška obratem po rodinné tragédii si lze jen těžko představit. Kam hlouběji může český mainstream ještě klesnout?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra