Článkem s názvem George W. Bush zachránil miliony životů, ale nemluví se o tom otevřel silvestrovský den publicista Jan Jandourek na webu Reflex.cz. Žádnou silvestrovskou srandičku v tom ale nehledejte – myslel to podle všeho úplně vážně.

 

Svoji ideu opřel autor o text v magazínu Foreign Policy, který se před dvěma lety ptal, který prezident vstoupí do dějin jako největší humanista. Autor článku z roku 2013 Christian Charyl navrhuje, aby tento titul největšího humanisty měl prezident George W. Bush – pro svůj „program potírání AIDS“. Odpůrci i příznivci se prý na Bushe dívají perspektivou „boje proti teroru“, ale málokdo slyšel o programu PEPFAR (The U.S. President’s Emergency Plan for AIDS Relief). Ten Bush vyhlásil v projevu o stavu Unie v roce 2003.

V onom proslovu vyzval Bush Kongres, aby sponzoroval ambiciózní program na podporu antivirových léků a další léčby trpících HIV v Africe. Od té doby vláda USA vydala 44 miliard dolarů, což je částka, která v sobě zahrnuje i 7 miliard pro Globální fond boje proti AIDS, tuberkulóze a malárii. Pro srovnání autor uvádí, že nejnovější americká letadlová loď stojí 26,8 miliardy dolarů.

„Není možné přesně říci, kolik životů tento program zachránil, současný ministr zahraničí John Kerry ale uvádí, že to může být kolem pěti milionů lidí. V každém případě platí, že počet nemocných AIDS posledních několik let klesá,“ píše pan Jandourek. Sice pro to nemáme žádné relevantní údaje, ale když něco říká John Kerry, určitě mu můžeme věřit. Tak jako třeba ve věcech amerického válčení v Sýrii, na Ukrajině, v Libyi a jinde. A dodává (Jandourek, ne Kerry): „Vlastně by někdo mohl navrhnout Bushe na Nobelovu cenu míru. Obama ji dostal za nic a mezitím se svět i jeho vinou dost rozpadl, tak by to nebylo tak absurdní, ne?“

To by tedy podle mého názoru bylo. Stejně jako celá autorova úvaha. Především je zajímavá snaha ignorovat souvislost mezi Bushovou politikou a rozpadem světa, který začal již událostmi 11. září 2001 a šíleným tažením, které se po útoku na USA rozpoutalo a dodnes neskončilo. To vše pod záminkou „boje proti terorismu“.

Tam, kde tráva neroste

Už samotná role Bushovy administrativy v útocích z 11. září by stála za hlubší analýzu, nebo spíš kriminální vyšetřování. Oficiální historka, kterak devatenáct sebevražedných útočníků s nožíky na otevírání krabic tehdy údajně uneslo čtyři letadla komerčních společností American Airlines a United Airlines, všem se povedlo přemoci posádku, bez povšimnutí létat nad Amerikou, přelstít celou leteckou obranu USA a narazit do dvou mrakodrapů v New Yorku i nejstřeženější budovy světa Pentagonu, sídla amerického ministerstva obrany ve Washington, už dnes nemůže obstát.

Čtrnáct let po útocích je oficiální verze tehdejších událostí plná děr a protimluvů natolik zjevných, že stále více Američanů požaduje vysvětlení. Vzniklo například Hnutí za pravdu o 11. září, jež sdružuje pozůstalé po obětech útoků s odborníky – architekty, inženýry, demoličními experty, fyziky, statiky, hasiči, piloty a dalšími – a volá po novém vyšetřování. Podle průzkumu deníku New York Times a americké televize CBS už v roce 2006 věřilo této verzi událostí pouze 16 procent Američanů. Z těch 84 procent, kteří si myslí, že jim vláda ohledně útoků z 11. 9. lže, je 36 procent přesvědčeno, že šlo o takzvaný „inside job“ – tedy že v útocích byla zapojena samotná americká vláda a mocní lidé v jejím pozadí.

Důvodů pro to mají víc než dost. Některé z pádných argumentů shrnujeme v článku Lež jako dvě věže a celém obsáhlém seriálu, který tento významný předěl v moderních dějinách mapuje.

Po válce v Afghánistánu, kam se Bushova vláda jala údajně hledat domnělého viníka Usámu bin Ládina, a přesto, že tam vůbec nebyl, Američané v Afghánistánu válčí už 14 let. O tom, že s útoky neměl nic společného ani Irák, který Američané zničili o pár let později a kde zemřelo víc než milion lidí, je dnes skoro zbytečné mluvit – vyfabrikovaná záminka s chemickými zbraněmi by sama o sobě musela stačit na dlouhá léta žaláře minimálně pro některé členy Bushovy administrativy, namátkou Donalda Rumsfelda či Dicka Cheneyho. A tak by se dalo pokračovat. Obama jen navázal na Bushovu dobře rozdělanou práci…

Autor ve své silvestrovské ódě na George W. Bushe dále píše, že „zatímco ve světě Bushova popularita značně klesla, především kvůli invazi do Iráku, v Africe patří k oblíbeným politikům“. O tom by se dalo rovněž s úspěchem pochybovat. Stejně jako jinde ve světě, Američané se v Africe mocně angažují ve svrhávání režimů, revolucích, drancování a zástupných válkách. Včetně těch nejznámějších v Kongu či ve Rwandě.

Současný rwandský prezident Paul Kagame, hlava státu od roku 2000, prezentovaný oficiální západní propagandou jako velký hrdina, jenž ukončil v zemi genocidu, velel jednotkám tutsiovské Rwandské vlastenecké fronty (RPF). Absolvoval výcvik na vojenské akademii US Army Command and General Staff College na základně Fort Leavenworth v Kansasu, kam se dostal jako ředitel vojenských zpravodajských služeb ugandského diktátora Yoweriho Museveniho. Ten mu poskytl výcvikové tábory pro Tutsie v Ugandě a dodával americké zbraně. Kagameho ozbrojené oddíly z Rwandské vlastenecké fronty (RPF) v říjnu 1990 (kdy byl ironií osudu prezidentem George Bush starší) překročily z Ugandy hranice s Rwandou a taktikou guerillové války chtěly porazit rwandskou armádu a navrátit vládu Tutsiům, kterou ztratili po vyhlášení nezávislosti na Belgii v roce 1962. Šlo o ilegální agresi s podporou vlád USA a Velké Británie – na jedné straně stál anglofonní tábor, podporovaný i Belgičany, na opačné straně Francie zásobující Hutuy.

Foto TomDispatch.com
Mapa nepřiznaných válečných operací USA v Africe v letech 2012-2013 z článku The War in Africa the U.S. Military Won’t Admit It’s Fighting na Huffington Post…

Kanadský novinář Robin Philpot v knize Takhle se to v Kigali nestalo aneb Nedotknutelní napsal: „Invaze RPF v roce 1990 byla stoprocentně podporována Spojenými státy. RPF závisela na programech ministerstva zahraničních věcí USA. Jeden z programů sloužil výcviku rwandských vojáků k budoucím invazím do východního Konga, které leží na hranicích s Rwandou a kde jsou jedny z největších zásob nerostných surovin, včetně pověstného coltanu a diamantů. Anglosaský plán k vytlačení Francie z této bohaté oblasti byl postaven na podpoře diktátora Ugandy Museveniho a převzetí kontroly nad Rwandou přes vojenskou spolupráci s další diktátorem, generálem Paulem Kagamem. Mezi lety 1989 a 1992 Uganda inkasovala od USA 183 milionů dolarů ve formě tzv. nevojenské pomoci.“

To, že Afričané mají rádi kohokoli z rodiny Bushů či Američany obecně, je podle toho, co se v Africe dlouhá léta dělo a děje, dosti optimistické tvrzení. Kam totiž USA vstoupí, ať už prostřednictvím své armády nebo podpory „svých“ povstalců a jiných skupin v zástupných válkách, tam tráva sto let neroste. A dotčení obyvatelé od Iráku přes Libyi po Sýrii to na rozdíl od korporátních médií vědí.

Regenračné centrum

Američtí netopýři

Vraťme se ale k Bushovi a jeho návrhu na Nobelovku za boj proti jedné z nejzákeřnějších známých nemocí.

„AIDS vznikl v Africe mezi opicemi, z nichž se přenesl na několik haitských profesorů, kteří jej dále přenesli na prostitutky a homosexuály na Haiti, a ti pak zase na okruh takových osob v Americe.“ Tak lze v kostce shrnout oficiální stanovisko ke vzniku této choroby, které v 80. letech světu představil doktor Robert Gallo, jenž rok nato navíc izoloval i virus HIV. Není proto divu, že se vyrojily i jiné konspirační teorie, než byla ta oficiální.

Do rukou se mi kdysi dostala i pozoruhodná kniha Secret & Suppressed. Banned Ideas & Hidden Story, kde G. J. Krupey píše o tom, že AIDS, další pohroma, která ničí Afriku, vznikl uměle v New Yorku a do Afriky byl zavlečen v rámci série očkovacích akcí WHO proti neštovicím, o čemž psaly 11. května 1987 i London Times či indické a africké noviny.

Map-of-HIV-Prevalance-in-Africa
Epidemie AIDS v afrických zemích je podobně znepokojivá. Mapka zachycuje nemocnost mezi lidmi ve věku 15-49 let v jednotlivých zemích. Foto Wikipedia

Loni kosila Afričany ve velkém ebola. Za tu prý zase můžou afričtí netopýři. Místní ale kupodivu obviňovali znovu Američany – podle agentury Bloomberg po vypuknutí epidemie házeli kameny na nemocnici financovanou Georgem Sorosem a Billem Gatesem, která sídlí v epicentru nemoci a zahrnuje i laboratoř pro výzkum biologických zbraní se stupněm biologické ochrany číslo dvě, jež desítky let „zkoumá“ právě ebolu. Do nového léku, který byl otestován na dvou nakažených Američanech, už prý investovala i nechvalně proslulá firma Monsanto.

Foto Wikimedia Commons

Že by to byla jen další z řady „konspiračních teorií“, které se později ukážou jako pravdivé? Možná. Kdybychom ale přijali úvodní tezi Jana Jandourka, že jakýsi Bushův program proti AIDS zachránil mnoho životů, správná otázka by byla, jestli to bylo alespoň z poloviny tolik, kolik jich zmařil jiný jeho program, „proti terorismu“ – rozuměj na podporu zbrojního, ropného a jiného průmyslu Spojených států amerických.

Na Západě by to nějakou tu Nobelovu cenu míru mohlo přinést. Třeba v Malajsii to ale zatím stačilo jen na obvinění a usvědčení z válečných zločinů.

Regenračné centrum

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra