Díky rodině Evy Michalákové znají tuhle instituci i Češi. Barnevern je oficiálně instituce na ochranu dětí a nezletilých. Ve skutečnosti je ale tato organiazce spíše postrachem dětí a zdravého rozumu, neboť odebírá děti z rodin jako na běžícím pásu a svěřuje je do rukou cizím lidem. Ne, tohle s ochranou dětí opravdu nemá nic společného…

Jedním z výrazných případů poslední doby jsou manželé Ladičtí, respektive jejich dcera Maxine. Ta se jim v Norsku narodila 20. ledna 2015; a po dvou měsících jim bylo děťátko na žádost norské sociální služby Barnevern odebráno. Důvod? Úředníci tvrdili, že je matka nebezpečná pro dítě, protože sama v dětství prošla pěstounskou péčí a je neslyšící. Záminkou byl ale údajně i nedostatečný oční kontakt kojence s rodiči (!) a odmítnutí Ladických pobývat v zařízení pro monitoring rodin, kde by úředníci mohli sledovat vývoj dítěte.

O tomto stěží uvěřitelném, avšak z norského hlediska bohužel běžném případu informoval Petiční výbor na podporu dětí Michalákových (dětí, které byly podobným způsobem ukradeny Evě Michalákové) a všiml si jej server iDnes.cz.

Jak může někdo jen tak ukrást dítě vlastním rodičům? V Norsku může. Ladičtí bojují o své dítě už přes tři roky a nyní upínají své naděje k norskému nejvyššímu soudu. Rodina se slovenským ocem a norskou matkou sice dvakrát vyhrála soud, dítě je ale dál u pěstounů. Barnevern, který má obrovskou moc, totiž dítě nevrátil, a odvolal se, další soud pak v říjnu 2017 již dal za pravdu Barnevernu a holčičku ponechal na utajené adrese u pěstounů s odůvodněním, že si tam už zvykla!

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra