Norská občanka Silje Garmová utekla před norskou sociální službou Barnevernet do Polska, kde požádala o azyl. Tamější katolický Nasz Dziennik píše o tom, že se očekává, že bude takto zoufalých osob, které požádají polské úřady o ochranu kvůli Barnevernetu, přibývat.
Silje Garmová je rodilou Norkou a byla jí odebrána již starší dcera Frøya, které je dnes 12 let. Garmová byla Barnevernetem bez dalšího vyšetřování obviněna, že údajně nadužívala analgetika. Když se tomuto nařčení bránila, přišlo obvinění z „chaotického životního stylu“ a chronické únavy.
Jakkoli to může znít neuvěřitelně, v Norsku je kradení dětí pod zcela absurdními záminkami zcela běžnou praxí. Mezi podobně bizarní důvody, kdy si stát hraje na arbitra a kádruje rodiče, se v minulosti zařadily například případy, kdy bylo dítě odebráno proto, že psycholog vypozoroval, že matka neumí uvařit dostatečně nutričně hodnotnou omeletu a krájí dítěti chleba na příliš tlusté krajíce; dítě se na ulici usmívá na cizí lidi a navazuje s nimi oční kontakt, což podle psychologa svědčí o nedostatečném kontaktu s matkou; matka byla na vozíku a nemohla s dětmi běhat nebo je v zimě naučit lyžovat; nebo matka sama byla odebrána v dětství Barnevernetem a vychovávána v pěstounské rodině, a tudíž nechápe podstatu rodičovství. Šifra o tom informovala zde.
Přestože Silje Garmová může v Polsku zůstat bez omezení, Norsko může požádat Polsko o vydání osmiměsíční dcery Eiry. Vzhledem k nedávné kauze, kdy bylo v Norsku ukradeno dítě polským občanům, lze doufat, že Poláci odkážou Nory do patřičných mezí. Jistě mají ještě v živé paměti hororový příběh Heleny a Arkadiusze Rybkowých, kteří opustili rodné Polsko a vypravili se do Norska za lepším živobytím. Brzy v Norsku našli práci i byt a jejich dcera Nikola začala chodit do norské školy.
Jednoho dne se ale Nikolka nevrátila ze školy a rodiče se dozvěděli, že byla odebrána šíleným Barnevernetem. Šokovaní rodiče požadovali po úřadech vysvětlení, ale dozvěděli se jen to, že učitelé oznámili Barnevernetu, že je dívka „podezřele smutná“. Rodiče marně vysvětlovali, že dívčina milovaná babička v Polsku je těžce nemocná a pravděpodobně brzy zemře.
Po šesti týdnech mohli Nikolku poprvé vidět, a to na soudu o určení opatrovnictví. Schůzka byla po patnácti minutách ukončena, protože rodiče začali plakat a podle sociálních pracovnic hrozilo, že by své „nezvládnuté emoce“ mohli přenést na dítě. Nikolka byla svěřena do péče norským pěstounům.
Boj s úřady byl beznadějný a šance získat dítě zpět legální cestou nulové. Zoufalí rodiče se obrátili na známého polského detektiva Krzysztofa Rutkowskiho. Rutkowski vstoupil v mládí do občanské milice. Později se stal ředitelem bezpečností agentury. Poté přesídlil do Rakouska, kde si založil vlastní detektivní agenturu. Byl poslancem polského Sejmu v letech 2001 až 2005 a natočil pro polskou televizi TVN sérii dokumentů, kde se věnoval různým případům, které jako detektiv řešil.
Rutkowski je v Polsku znám jako velký bojovník za práva dětí. Kromě boje s úřady a schopnosti „zařídit prakticky cokoliv“, se Rutkowski nebojí ani přímočařejších akcí a špinavé práce. A právě to byl případ malé Nikoly Rybkowé. Detektiv za rodiči přijel do Norska. Dozvěděl se, že Nikolka má být brzy předána k adopci svým pěstounským rodičům.
Rutkowski vypracoval několik plánů a seřadil je dle obtížnosti, rizik a pravděpodobnosti úspěchu. Bezpodmínečnou součástí prvního plánu, který byl paradoxně nejprimitivnější a nejnadějnější zároveň, bylo tajné propašování mobilu k malé Nikolce. To se nakonec podařilo. Pak už nic nebránilo akci. Rodiče byli instruováni, aby opustili Norsko a odjeli do sousedního Švédska na kontaktní místo, kde setrvají. Rutkowski uvědomil několik svých mužů, vesměs bývalých vojáků, kteří zajistili technické provedení akce.
Večer Rutkowski Nikolce poslal esemesku, aby se připravila. Nikola jej informovala, že je ve svém pokoji v prvním patře. Největší komplikaci představovaly norské tzv. bílé noci, kdy o půlnoci bylo vidět téměř stejně dobře, jako ve dne. Rutkowski kvůli tomu dokonce uvažoval o odložení celé akce, ale nakonec se rozhodl riskovat. Jeho muži vyhodili speciálně připravené lano na parapet. Stačila jedna chyba a celá akce mohla skončit tragédií. Nikolka podle instrukcí lano připevnila k rámu postele a sama se vsoukala do připraveného pásu. Pak vylezla oknem a spustila se dolů, kde ji chytil jeden z mužů do náručí. Odřízl lano a s dívenkou utíkal tichými nočními ulicemi k zaparkovaným autům, kde seděli další muži.
Okolo druhé hodiny ranní překročil konvoj švédské hranice a okolo třetí hodiny už přijeli na místo, kde na Nikolku už čekali rodiče. Pak už je čekala cesta do Polska. Nikolka později pro polská média uvedla, že se nebála, protože věřila svým rodičům. Rodiče financovali celou akci, sám Rutkowski dostal rovněž velmi štědře zaplaceno. Svůj majetek v Norsku museli prodat, dítě však měli doma.
Norští pěstouni zmizení dívenky zjistili až ráno. Ohlásili jej úřadům a ty vyhlásily pátrání. Dívka v té době byla již s rodiči v Polsku. Norské úřady vzápětí zažalovaly Rybkowi pro únos. Soud v polském Štětíně na konci roku 2011 žádost o návrat dívky do Norska zamítl. Tento i jiné hrůzné případy popsala například na svém blogu na iDnes Lucie Amálie Sulovská
Většina intervencí Barnevernetu je vůči chudým z nižších sociálních vrstev nebo vůči přistěhovalcům, kteří se mohou obtížněji bránit. Silje Garmová z úvodu článku je ale vzdělaná, vydělávající žena, která je dobře znalá norského práva a reálií.
Ženě, která měla údajně vést chaotický životní styl, se podařilo uniknout ze speciálního centra pro mladé matky a posléze i z Norska, zorganizovat si svůj život v cizí zemi, shromažďovat důkazy, dokumenty a vést rozsáhlou korespondenci, zatímco se stále stará o své malé dítě. Snad jí ho neseberou.
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
