Nikolaj Viktorovič Starikov (45) napsal od roku 2006 patnáct knih se zaměřením na ekonomická, geopolitická i historická témata. Jeho díla jako Moc, 1917. Záhada ruské revoluce, Geopolitika nebo Zbraně dolaru – chaos a revoluce poutavým způsobem nastolují ostré otázky, jež vyvolávají živou diskusi jak mezi laickou, tak odbornou veřejností. Před svou přednáškou v plném konferenčním sále Ruského střediska vědy a kultury v Praze, které se zúčastnilo na 400 lidí, tento spisovatel, obchodní ředitel televizní stanice První kanál – St. Petěrsburg a také předseda Velké vlastenecké strany, jenž bývá českými mainstreamovými médii označován jako „Putinův propagandista“, Šifře odpověděl na důležité otázky ohledně aktuálního světového dění i toho, jak to, co se děje nyní, souvisí s druhou světovou válkou.    

V jednom rozhovoru jste nedávno mluvil o tom, že letošní rok bude ve znamení ostřejší konfrontace Ruska a USA. Co by se muselo stát, aby se tato předpověď nenaplnila?

Není to produkt nepřátelství dvou národů. Ale pokud vidíme, že naši američtí partneři jsou pro konfrontaci, pochybuju, že k té konfrontaci nedojde. Američané se se svými záměry vůbec netají, konkrétně sankcemi se snaží poškodit ruskou ekonomiku. Nepopíráme, že každý velký stát má právo na ochranu svých vlastních zájmů, nicméně oni svoje zájmy chrání tím, že zasahují do našich zájmů. A v tom je velký rozdíl mezi Spojenými státy a námi, protože my taky chráníme svoje zájmy, ale nezasahujeme do jejich vnitřní situace. Proto odpověď na vaši otázku je taková: Konfrontace bude a nedojde k ní jenom v případě, že USA změní svůj přístup k Rusku.

To asi není moc pravděpodobné…

Jako analytik bych řekl, že pravděpodobnost je mizivá.

Nicméně Češi nebo obecně Západoevropané každý den z médií slyší jiný příběh – že hrozbou je naopak Rusko. Západ Rusku neustále vyčítá porušování mezinárodního práva, ačkoli od Kosova, Libye, Iráku a dalších podobných akcí je zřejmé, že sám mezinárodní právo ignoruje. Proč je vedena proti Rusku tak masivní propaganda?

Od toho se vede informační válka, aby řekla, že černé je bílé. Víme, že agresor se často představuje jako oběť, aby měl důvod přepadávat ostatní. Když Hitler přepadl vysílač v polských Gliwicích, udělal to tak, aby vypadal jako oběť. V tomto případě se naštěstí bavíme jen o informační válce. Jak víte, Amerika má své základny po celém světě a rozšiřuje je, ale nás obviňuje, že my jsme agresoři.   

Proč ale leží Američanům, potažmo Západu tolik v žaludku zrovna Rusko?

Boj mezi velkými státy je smyslem geopolitiky. Rusko nehledě na to, že přišlo po rozpadu Sovětského svazu o velké území, stále zůstává největším státem s velkými lidskými a surovinovými zdroji, a je to i stát, který se dokáže prezentovat. Amerika samozřejmě nemá zájem, aby existoval nějaký další velký a silný stát. A v tomto je Amerika velmi důsledná – ničí každý velký stát, který by mohl stát proti jejím zájmům. Jedná se také například o Čínu, tu by také chtěli zničit.

Myslíte, že Rusko této konfrontaci mohlo nějak předejít, nebo to bylo kvůli americkým ambicím nevyhnutelné?

Všimněte si, že Amerika dlouho tvrdila – mluvíme o dobách Sovětského svazu -, že jsme rozdílní jenom kvůli ideologii. Pořád zdůrazňovali, že jakmile se zřekneme této ideologie, tak se okamžitě staneme kamarády. Zřekli jsme se ideologie a konfrontace zůstala. To znamená, že důvody jsou úplně jiné.

Nicméně v 90. letech minulého století se zdálo, že je Rusko pro Ameriku přítel. Tehdy ale bylo ekonomicky na kolenou. Když jsem dělal rozhovor s dlouholetou americkou kongresmankou McKinney, říkala mi, že to byl právě americký cíl: dostat Rusko na dno a skoupit ruské zdroje jak se říká za hubičku. Souhlasíte s ní?

Cílem Američanů bylo rozdělit naši zemi na drobné části. Tak jako třeba Jugoslávii. Na začátku 90. let my jsme se považovali za přátele Ameriky. Ona nás ale za přátele nikdy nepovažovala. Protože v té době, na začátku 90. let, kdy v Rusku vypukla občanská válka, my jsme byli první, kdo bojoval proti terorismu a kdo se postavil proti hrozbě, která dnes ohrožuje celý svět. Už tenkrát Amerika jak diplomaticky, tak ekonomicky podporovala teroristy. A co z toho máme dnes?

Také jste řekl, že logika Západu a jeho jednání se nemění od druhé světové války. Jak jste to myslel?

Možná bych spíš řekl, že politika Ameriky se nezměnila od časů starého Říma. Amerika tenkrát samozřejmě neexistovala, nicméně její politika a taktika je stejná jako tehdy v Římě: rozděluj a panuj. Amerika nepotřebuje kamarády, chce je pouze v případě, že jsou slabí. Perfektně je to vidět na příkladu uprchlíků, kterými Amerika výrazně oslabila Evropu. Takže Evropa bude pořád dobrým, protože slabým kamarádem.

Takže cílem Američanů je podle vás slabé Rusko a slabá Evropa? Nebo respektive tím, že oslabí Evropu, se dostanou lépe na kobylku Rusku?

Je to trochu zploštělé vysvětlení, ale pokud bychom měli zjednodušeně vysvětlit to, co se děje, obyčejnému občanovi, pak by se toto vysvětlení dalo použít. Kdo má největší armádu a vojenský rozpočet? Ten americký se jedná součtu všech vojenských rozpočtů ostatních zemí dohromady. Co nabídla Amerika svým vojenským kolegům v Evropě? V podstatě se zříct vojenských povinností a svoje armády zredukovat na takovou nějakou fraškovou roli. Amerika potřebuje, aby nefungovaly armády v Evropě. Vidíme to dobře na příkladu Ukrajiny. Čeho tam v první řadě Amerika docílila? Aby po převratu, který tam zorganizovali Američané, byla zrušena vojenská povinnost. Tím se de facto rozpadla ukrajinská armáda.

Armádu zničili například i v Iráku, aby se lépe dobýval…

V poslední době Amerika, která už předpokládala, že je nejmocnější a vojensky nejsilnější, uviděla, že Rusko dokázalo na Krymu demonstrovat disciplinovanou, zásobenou a organizovanou armádu s dobrým rozpočtem. To samozřejmě Ameriku znepokojilo, protože to je důkaz, že rozhodně není sama a že Rusko dosahuje svých cílů a chrání je.

O mezinárodní právo na Krymu ani jinde v těchto záležitostech předpokládám nejde.

Mezinárodní právo? Amerika usiluje o jeho zrušení. Protože to, co aplikuje v Sýrii, zase využívá jiným způsobem v jiných zemích. Například v Jemenu vláda a vedení můžou samostatně rozhodovat, nicméně v Sýrii ne.

Vraťme se ještě k politice Západu, která se podle vás nezměnila minimálně od druhé světové války. Vy jste psal například o tom, že za nitky druhé světové války tahali banky a oligarchové sdružení kolem amerického Fedu? Myslíte si, že jen využili příležitosti se obohatit, nebo válka byla přímo jejich dílem a příčiny druhé světové války byly diametrálně odlišné, než se píše v učebnicích?

O tom právě celou dobu hovořím. Cíl Američanů je pořád jeden a ten samý: mezi sebou budou bojovat ostatní, Amerika zůstane v roli pozorovatele a bude se tvářit jakoby nic a přímo do války vstoupí jako poslední. Němečtí vojáci umírali u Stalingradu a vůbec netušili, že zahynuli proto, aby se po válce stal dolar světovou rezervní měnou.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra