Speciál 15 let od 11. září 2001: Nezákonné obchody a role CIA

Na obrovském poklesu jedněch a stejně prudkém vzestupu jiných společností na burze těsně po útocích na New York a Washington někdo vydělal obrovské peníze. A kdo se po tom pídil, byl „odejit“. Znovu náhoda?

Když William Bergman, dlouholetý ekonom a analytik chicagské pobočky Federálního rezervního systému (Fed), americké obdoby centrální banky, který se zabýval mimo jiné i praním špinavých peněz, prováděl v roce 2003 kontrolu výkazů za červenec a srpen roku 2001, všiml si velmi neobvyklého nárůstu měnové zásoby – konkrétně části měnové zásoby skupiny M1, která označuje peníze obíhající mimo bankovní sektor.

Oproti průměru toto číslo narostlo o pět miliard dolarů převážně ve stodolarových bankovkách, což představuje třetí největší takový nárůst od roku 1947, kdy se statistika začala sledovat.

Výrazné zvýšení měnové zásoby obvykle bývá výsledkem vybírání hotovosti z bankovních účtů, když se lidé snaží ochránit před očekávanou katastrofou, která by mohla jejich úspory ohrozit. Vůbec největší měsíční nárůst byl zaznamenán na konci roku 1999, kdy se americká veřejnost bála fenoménu Y2K neboli kolapsu elektronických zařízení při přechodu do nového milénia; druhý pak v lednu roku 1991, kdy USA začaly válčit v Iráku a zároveň vrcholil skandál s praním špinavých peněz v bance BCCI, jež byla nakonec nuceně uzavřena.

V tomto případě mohla být jedním z důvodů například probíhající bankovní krize v Argentině. Williamu Bergmanovi ale přišla na mysl i další možná souvislost. Věděl totiž, že 2. srpna 2001 rozeslala Rada guvernérů, vrcholný orgán Fedu, dopis dvanácti soukromým bankám, jež Fed tvoří; naléhala v něm na ně, aby prozkoumaly a důkladně monitorovaly všechny bezpečnostní zprávy o podezřelých aktivitách, označované jako „safety activities reports“ (SARs).

Analytik také zaznamenal překvapivě četná upozornění na hrozící teroristické útoky a podivoval se tomu, jak důkladně byl celý finanční systém varován, a proto se z pozice své funkce a na doporučení přímého nadřízeného rozhodl vznést několik konkrétních otázek směrem k Radě guvernérů, aby mohlo dojít k důkladnějšímu prošetření. Zeptal se mimochodem i na to, proč takové instrukce onehdy vedení vydalo a odkud o teroristické hrozbě vědělo.

Konverzace však byla kratší, než očekával. Byl osočen, že „se dopustil neslýchaného porušení interního postupu týkajícího se telefonování členům Rady a pokládání otázek“, po týdnu ho odvolali z práce na případu a za další tři týdny byl po 13 letech v chicagském Fedu propuštěn úplně. Neboli jeho pozice byla z organizačních důvodů zrušena. A spolu s ní ještě dřív, než vůbec začalo, skončilo i celé pátrání.

Bill Bergman se dnes vzhledem k tomu, co se po jeho objevu odehrálo (a hlavně neodehrálo), jakož i k dalším nestandardním finančním operacím, které se krátce před 11. zářím i ve dnech po něm uskutečnily, domnívá, že o Argentinu tady rozhodně nešlo. „V době ohrožení národní bezpečnosti a výjimečného stavu mohou být podle zákona zmrazeny či zkonfiskovány bankovní vklady. Tyto pohnutky mohou pomoci vysvětlit fenomén zvaný ,válečné hromadění‘. Právě potřeba lidí, kteří věděli o chystaných útocích, mít zásobu hotovosti je podle mě zodpovědná za prudký nárůst měnové zásoby v červenci a srpnu 2001,“ vyprávěl v roce 2008 měsíčníku Baltimore Chronicle.

Jestli je jeho domněnka správná, nebo byly důvody náhlého hromadného výběru hotovosti těsně před 11. zářím méně zlověstné, kvůli výše popisovaným krokům vedení Fedu bohužel dosud nevíme. Ať tak či onak, nad Bergmanovou úvahou lze těžko jen tak mávnout rukou. Pokud by tento jev totiž souvisel například s oním argentinským bankrotem, proč došlo k tak neomalenému zametení případu pod koberec a důvody nebyly jednoduše veřejně oznámeny?

Tomu, že Bergman nemluvil do větru, nasvědčují i další podstatné okolnosti, jen stěží vysvětlitelné náhodným souběhem okolností. Měnová zásoba nebylo to jediné, co ve dnech před 11. zářím prudce vzrostlo.

Četnost obchodů x-násobně stoupla

Osm dní po útocích zveřejnil Mezinárodní protiteroristický institut (International Institute for Counterterrorism), jenž sídlí v izraelském městě Herzlija, článek s názvem Black Tuesday – The World’s Largest Insider Trading Scam? Don Radlauer, expert na elektronické bankovnictví a řízení peněžních toků a člen newyorské burzy obchodující s takzvanými futures kontrakty, při nichž je kupující zavázán koupit dané aktivum, například akcie, za předem stanovenou cenu, v něm upozorňuje na vysoce podezřelé obchody, které „byly téměř jistě uskutečněny na základě obeznámenosti s útoky plánovanými na úterý 11. září“. Jednalo se zejména o nákup takzvaných opcí.

Put option neboli prodejní opce je kontrakt, který dává držiteli opce možnost prodat akcie prodejci opce později, avšak za cenu dohodnutou předem. Nakoupíte-li například opce na 1000 akcií po 100 dolarech, ten, kdo vám opci prodal, se zavazuje k tomu, že budete-li o to stát, akcie musí v dohodnutém termínu za tuto cenu odkoupit. Pokud krátce před dobou splatnosti klesne cena akcie dejme tomu na 50 dolarů, můžete nakoupit 1000 akcií za 50 dolarů a obratem je prodat vypisovateli opce za domluvených 100 dolarů. Jinými slovy – bez započtení opčního poplatku vyděláte 50 000 dolarů.

Opakem je takzvaná call option, kupní opce – v tomto případě jde naopak de facto o sázku na to, že cena akcií prudce vzroste. Pakliže váš odhad jedním či druhým směrem selže, opci prostě neuplatníte a uhradíte jen opční poplatek. Co by se ale stalo, kdybyste věděli s jistotou, že cena akcií firmy z nějakého důvodu klesne? Samozřejmě byste s největší pravděpodobností běželi nakoupit co nejvíc prodejních opcí.

A přesně to se událo ve čtvrtek a pátek 6. a 7. září. Ačkoli u žádných jiných aerolinek podobné obchody zaznamenány nebyly, u letecké společnosti United Airlines, jejíž dvě letadla narazila o čtyři dny později do věží Světového obchodního centra (WTC), došlo na burze Chicago Board Options Exchange, největším trhu s opcemi na světě, k nákupu 4744 prodejních opcí oproti 396 kupním opcím. V pondělí 10. září zase spekulanti nakoupili 4516 prodejních opcí American Airlines, tedy druhé společnosti, které byla unesena a zničena dvě letadla, zatímco těch, co sázeli, že akcie vzrostou, bylo jen 748. Takto masivní číslo přitom odpovídá šestinásobku běžného burzovního dne a poměr mezi oběma druhy opcí dvacetinásobku průměru.

Jak již dobře víme, první obchodovací den po útocích, tedy 17. září, akcie United Airlines skutečně prudce klesly, a to o 42 procent. Hodnota American Airlines se propadla o 39 procent. „V těchto obchodech panuje na trhu běžně rovnováha mezi oběma druhy opcí a hladina těchto transakcí je předvídatelná. Pokud je ale takto silně narušena a vychýlena od normálu, jde o jasné kritérium, kdy si může být dozorový orgán jistý, že jde o takzvaný insider trading neboli obchodování se zneužitím neveřejných informací. Jedním z nejspolehlivějších ukazatelů tohoto nezákonného obchodování je, že pachatelé obchodují v takto abnormálně vysokém objemu,“ napsal mimo jiné burzovní expert Radlauer.

Kdo si vsadil před 11. zářím 2001 na propad akcií American Airlines a dalších firem? Nevíme. Zato víme, že se pořádně napakoval. Foto Pixabay
Kdo si vsadil před 11. zářím 2001 na propad akcií American Airlines a dalších firem? Nevíme. Zato víme, že se pořádně napakoval. Foto Pixabay

Čile se obchodovalo například i s akciemi bankovních domů Morgan Stanley a Merril Lynch. Obchody sázející na jejich pokles během tří obchodovacích dní před útoky dosáhly rekordního počtu – u první z nich vyšplhal na 2157, přičemž běžný denní průměr v předchozích dnech představoval 27 kontraktů. U Merril Lynch došlo dokonce k nákupu 12 215 opcí oproti běžným 252 transakcím. Ani u těchto bohatých institucí přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se jejich akcie měly náhle poroučet dolů. Co je však podstatné – jedna korporace zabírala několik desítek pater WTC a druhá měla ústředí v jeho blízkosti, což cenu jejich akcií vydatně poškodilo.

A jak si vedly další firmy z WTC? Tak třeba v té době největší světová pojišťovací makléřská společnost Marsh and McLennan, která sídlila v obou Dvojčatech v místech nárazu letadel, zaznamenala těsně před útoky třiadevadesátinásobek obvyklého počtu opčních a jiných sázek na pokles akcií, banka Citigroup, která byla uvnitř zdemolované budovy WTC č. 7, pětačtyřicetinásobek. Pro zajímavost dodejme, že skupina Citigroup koupila v roce 1998 společnost Salomon Smith Barney, která rovněž sídlila ve zničené budově WTC č. 7. Zřejmě také náhodou v jejím představenstvu až do ledna roku 2001 seděli Dick Cheney a Donald Rumsfeld a v červnu 2001 se stal viceprezidentem představenstva bývalý republikánský senátor a člen obchodního či finančního výboru John C. Danford, jehož jméno se objevilo mezi potenciálními kandidáty na Bushova viceprezidenta.

Výrazně vyšší byly opce a jiné burzovní instrumenty sázející na pokles akcií i u zajišťoven neboli pojišťoven, kde se pojistily pojišťovny, u nichž bylo pojištěno Světové obchodní centrum a které musely majiteli Larrymu Silversteinovi vyplatit 4,6 miliardy dolarů – Munich Re, Swiss Re a AXA Group.

„Téměř nezvratné důkazy“

Mezinárodní protiteroristický institut nebyl zdaleka jediný, kdo si podivných pohybů na burzách všiml. Jak uvedla agentura AP, během týdne po útocích začal tehdejší německý spolkový úřad pro regulaci akciových trhů BAWe hledat vysvětlení vysoce podezřelých obchodů. Stejné aktivity zaznamenaly podle vynikajícího článku Evidence of Insider Trading on the Attacks of September 11 whistleblowera Kevina Ryana, který přišel kvůli zveřejnění informací o manipulacích ve vládním vyšetřování kolapsu WTC o zaměstnání a který se tématu dlouhodobě věnuje, taktéž státní orgány v Belgii, na Kypru, ve Francii, v Itálii, Japonsku, Lucembursku, Nizozemsku, Monaku či Švýcarsku.

Televize CNN dokonce informovala, že „regulátoři v různých zemích zpozorovali vůbec nejjasnější známky v dějinách obchodování, že někdo manipuloval finanční trhy těsně před teroristickým útokem, neboť očekával, že na tom vydělá“. Na stejné stanici hovořil belgický ministr financí Didier Reynders o tom, že „existuje silné podezření, že pro tyto transakce byly využity i britské trhy“. Silný hlas zazněl v britském Daily Telegraphu či floridském Miami Heraldu taktéž z německé centrální banky. „Tyto aktivity se netýkaly jen postižených společností, aerolinek a pojišťoven, ale také manipulace se zlatem a ropou. Naši zaměstnanci našli téměř nezvratné důkazy pro insider trading,“ vyprávěl prezident Bundesbanky Ernst Welteke.

Konzultant ABC News Jonathan Winer nezákonné obchody shrnul jako „absolutně bezprecedentní případy insider tradingu zasahující celý svět od Japonska a USA až po Evropu“. Celá smršť výroků o zločinných obchodech vyvrcholila v říjnu, kdy hřímal v Kongresu šéf Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou Harvey Pitt: „Uděláme všechno, co je v naší moci, abychom ty lidi našli a postavili je před soud.“

Jak svému slibu dostál, můžete posoudit sami. Ačkoli se vyšetřování monstrózního případu, při kterém se spojily čtyři hlavní americké burzy, FBI a zmíněná Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou, rozjelo takřka vzápětí, právě závěry, k nimž dospělo, jsou na celé věci ze všeho nejpozoruhodnější. Na samotném faktu, že někdo nezákonně obchodoval, totiž nic až tak překvapivého není. Vychází naopak z logického předpokladu, od kterého se odrazili i vyšetřovatelé: Takto obchodovat mohl pouze ten, kdo útoky provedl. Na tomto místě je třeba rovněž říct, že obchody na burze jsou perfektně zdokumentované, a tak není žádný problém zjistit, kdo si takto přilepšil.

Vycházíme-li tedy čistě teoreticky z předpokladu, že útok spáchal Usáma bin Ládin a jeho organizace al-Káida, stačilo by pouze zapátrat, zda šťastlivci, kteří vydělali miliardy, měli vazby na al-Káidu (ponechme teď stranou fakt, jestli je vůbec možné, aby si masivních transakcí z případných arabských a jiných nezvyklých destinací nevšimly tajné služby a regulační úřady). A tady nastává první velká potíž.

Přestože měli vyšetřovatelé k dispozici mnoho důkazů a sami vyjadřovali hlasité přesvědčení o spáchání zkoumaného trestného skutku, došli ke zcela nepochopitelnému závěru: jejich podezření se prý nakonec nepotvrdilo. Přesněji řečeno resumé znělo následovně: „U lidí identifikovaných jako ti, kteří se zapojili do podezřelých obchodů, bylo shledáno jako nepravděpodobné, že by byli spojeni s domnělými pachateli útoků z 11. září.“ Jinými slovy – vyšetřovatelé k celé věci přistoupili s naprosto převrácenou logikou, kterou nejlépe popsal ve svém článku Kevin Ryan: Jestliže předpokládáme, že víme, kdo je pachatel útoků, tedy al-Káida, a ti, co podezřele obchodovali, se na ni nezdají být napojeni, pak k nezákonnému obchodování nedošlo.

Kevin Ryan dostal padáka z práce, protože poukazoval na manipulace ve vyšetřování 11. září 2001. Pak o tom napsal skvělé články.
Kevin Ryan dostal padáka z práce, protože poukazoval na manipulace ve vyšetřování 11. září 2001. Pak o tom napsal skvělé články.

I vzhledem k tomu, co dnes o 11. září víme – jen na tomto místě jsme přinesli nespočet důkazů a indicií naznačujících, že bylo WTC strženo řízenou demolicí s pomocí výbušnin –, je přitom značně nejistá už samotná premisa, že něco takového mohla provést al-Káida. Naopak – pokud by vyšetřovatelé neprovedli takový neuvěřitelný myšlenkový manévr a neukončili jím vyšetřování, aniž by kohokoli obvinili, muselo by je to dovést zpátky k výchozímu bodu: jediný, kdo mohl takto obchodovat, je pachatel útoků (nebo někdo s ním úzce propojený). Kdyby tedy našli toho, kdo se na katastrofě napakoval, s největší pravděpodobností by vypátrali i pachatele nebo někoho, kdo s nimi spolupracoval. Pakliže ale vyšetřovatelé tvrdí, že miliardy nezákonně nevydělala al-Káida, ale někdo jiný a ten někdo jiný nemá s 11. zářím nic společného, nedává jejich tvrzení vůbec žádný smysl. To ostatně není ve vyšetřování 11. září poprvé a bohužel ani naposledy.

Část finální zprávy Komise pro 11. září, která byla na tomto vyšetřování založená, nakonec problému věnovala celý jeden odstavec, v němž konstatovala, že FBI a Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou „neodhalily žádný důkaz, že někdo, kdo věděl o útocích s předstihem, na tom vydělal pomocí obchodů s cennými papíry“. Alespoň v poznámkách pod čarou sice zpráva z roku 2004 „zdánlivě vysoce podezřelé obchodování“ přiznává, ale tvrdí, že toto obchodování s opcemi United Airlines bylo vysledováno k finanční instituci se sídlem v USA, která skoupila 95 procent všech opcí a která nemá žádné myslitelné vazby na al-Káidu. O Citigroup, Morgan Stanley, Marsh & McLennan či pojišťovnách, o kterých byla řeč výše, zde nepadlo ani slovo.

Michael C. Ruppert, bývalý policejní důstojník, popsal, jak souviselo 11. září 2001 s nelegálními obchody na burze.
Michael C. Ruppert, bývalý policejní důstojník, popsal, jak souviselo 11. září 2001 s nelegálními obchody na burze.

Onou institucí, která skoupila prodejní opce na akcie United Airlines – údajně pro svého nejmenovaného klienta – byla banka Alex Brown, dceřiná společnost Deutsche Bank. Do roku 1997 jí šéfoval? Alvin Bernard Krongard. Stejný Alvin B. Krongard, který se 16. března roku 2001 stal výkonným ředitelem CIA. Tyto informace jako první přinesl bývalý policejní důstojník a investigativní novinář Michael C. Ruppert už 9. října 2001 v článku Utajované detaily nezákonného insider tradingu vedoucí až do nejvyšších míst CIA. Poslední pozice, kterou v bankovní organizaci Bankers Trust, jež nejstarší americkou investiční banku Alex Brown v roce 1997 koupila, Krongard zastával, bylo dohlížení na vztahy s VIP klientelou, tedy nejbohatšími lidmi světa. „Je přitom velice dobře zdokumentováno, že CIA dlouho monitorovala podobné obchody jako potenciální varování před teroristickými útoky a dalšími ekonomickými pohyby proti americkým zájmům. Na to, že k tomu používala software PROMIS, už jsem upozorňoval dříve,“ píše v článku Ruppert.

Pokud spadne jakýkoli barák, většinou je to důvod k zármutku. Pokud to ovšem nevíte dopředu a na burze na tom vyděláte majlant. Tak jako mnozí šťastlivci 11. září 2001. Foto Profimedia
Pokud spadne jakýkoli barák, většinou je to důvod k zármutku. Pokud to ovšem nevíte dopředu a na burze na tom vyděláte majlant. Tak jako mnozí šťastlivci 11. září 2001. Foto Profimedia

Program PROMIS (Prosecutor’s Management Information System), jejž CIA používá už od 80. let a jehož existence je dlouhodobě známa, dokáže vystopovat kromě bankovních transakcí i pohyb zbraní, komunikaci a cokoli, co je v nějaké databázi. Ani toto (či možná právě toto?) vyšetřovatele nepřimělo k lepšímu výkonu.

„Software PROMIS se používá k monitorování akciových trhů v reálném čase, takže zaznamená jakékoli podezřelé pohyby cen. Proto je jasné, že americké tajné služby musely obdržet jasná upozornění na pozoruhodné, nikdy dříve nezpozorované transakce těsně před 11. zářím,“ komentuje tuto skutečnost Lars Schall, německý ekonomický novinář na volné noze, který je proslulý svou ostrou investigativní žurnalistikou, jež se věnuje i nejkontroverznějším otázkám, na něž si málokdo troufá. „Jde o program, který má téměř magické schopnosti. Jednou z nich je, že je vybavený umělou inteligencí a od začátku byl podle všeho schopný souběžně číst a propojit libovolný počet různých počítačových programů či databází bez ohledu na jazyk, ve kterém byly napsány, nebo operační systém a programy, na kterých je databáze v současné době nainstalována.“

O tom, že na celém případu něco pořádně nevonělo, svědčí i bryskní odstoupení šéfa představenstva DBAB Mayo A. Shattucka, jenž nečekaně a v tichosti rezignoval hned 12. září, ačkoli měl smlouvu ještě na tři roky. Když byl o několik týdnů později dotázán mluvčí CIA Tom Crispell novinářem Ruppertem, zda ministerstvo financí nebo FBI vyslechly výkonného ředitele CIA a bývalého šéfa DBAB A. B. Krongarda ohledně monitorování finančních trhů softwarem PROMIS a jeho bývalé pozice, ve které měl na starost dohled nad vztahy s VIP klientelou této banky, odmítl celou záležitost komentovat.

Bezpečnostní bonanza

V květnu 2007, kdy byl odtajněn dokument Komise pro 11. září, který shrnoval průběh vyšetřování insider tradingu ze strany FBI, vyšly najevo další zajímavé „detaily“. A to i přesto, že byla z dokumentu vyňata jména některých podezřelých. Tak třeba Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou upozornila 21. září 2001 FBI na několik velmi specifických transakcí. Jedna z nich se uskutečnila ve čtvrtek 6. září. O co šlo? O nákup 56 000 akcií bezpečnostní firmy Stratesec. Na tom by nebylo samo o sobě nic divného, kdyby je ovšem nekoupil šéf firmy Wirt Walker III., bratranec prezidenta George W. Bushe, a jeho žena Sally Walkerová.

Před Walkerem Stratesec vedl do roku 2000 Marvin Bush, prezidentův bratr. Firma měla na starost ostrahu WTC, Dullesova letiště, odkud vzlétlo jedno z unesených letadel, a také United Airlines, o kterých již byla řeč. Ačkoli minimálně na letišti evidentně nedělala firma svoji práci příliš svědomitě, po otevření burzy vyletěla hodnota akcií Stratesecu dvojnásobně, a tak si Walkerovi za jediný den přivydělali 50 000 dolarů. Cena tak stoupla proto, že firma profitovala z raketově rostoucí poptávky po bezpečnostních firmách bezprostředně po 11. září. Zcela v souladu s průběhem vyšetřování nebyli Walker ani jeho žena vyslechnuti, protože FBI prohlásila, že „nemají vazby na terorismus a není důvod k jejich vyšetřování“.

Překvapivě se FBI a Komise pro 11. září vypořádala i s některými informacemi, jež proběhly tiskem a podle kterých „velký objem podezřelých obchodů proběhl brzy ráno 11. září z počítačů umístěných ve WTC jako součást nezákonných snah vydělat na útocích“. Obě instituce konstatovaly, že „všechno ve WTC bylo rozdrceno na prach a je velmi nepravděpodobné, že by nějaký hard disk přežil“.

V prosinci 2001 ale agentura Reuters uvedla, že mnoho takových hard disků bylo v troskách WTC objeveno a posláno specialistům, aby je vyčistili a zachránili z nich data. Obzvláště dobrou práci pak odvedla německá pobočka anglické počítačové firmy Convar, jíž se podařilo získat informace z 32 pevných disků, které důkazy o špinavých obchodech ještě posílily. Specialista Convaru na získávání poškozených dat Richard Wagner Reuters řekl, že někteří lidé pravděpodobně měli informace o čase nárazu letadel a využili jich k tomu, aby těsně před katastrofou a během ní ukradli dohromady víc než 100 milionů dolarů. „Mysleli si, že záznamy těchto transakcí nebudou moct být vypátrány a zničí se uvnitř budov,“ dodal.

Convar hodlal takto získat údaje z dalších 81 počítačů. Komise pro 11. září ovšem prohlásila, že o ničem takovém ona ani FBI vůbec nic neví. Bez ohledu na výsledky mírně řečeno nestandardního vyšetřování se možnost, že by transakce hodiny a minuty před nárazem letadel prováděl uvnitř Dvojčat schovaný Usáma se svými mudžáhidy, jeví jako krajně nepravděpodobná.

Investigativní novinář Lars Schall se věnoval nezákonnému obchodování okolo 11. září 2001 velmi pečlivě a dostal se až do nejhlubších bažin establishmentu. Foto radio-utopie.de
Investigativní novinář Lars Schall se věnoval nezákonnému obchodování okolo 11. září 2001 velmi pečlivě a dostal se až do nejhlubších bažin establishmentu. Foto radio-utopie.de

Již zmiňovaný německý novinář Lars Schall se rozhodl celé vyšetřování-nevyšetřování důkladně zmapovat a loni v březnu publikoval v největších anglicky psaných novinách v Asii Asia Times vyčerpávající a pozoruhodný článek s názvem Insider Trading 9/11… the facts laid bare. Šel v něm po stopách konkrétních podezření, předkládal jednotlivé důkazy a všem autoritám od německé Bundesbanky a úřadu dohlížejícího na regulaci akciových trhů BAWe (dnes se jmenuje BaFin) přes jednu ze tří největších derivátových burz Eurex až po americký Federální úřad pro vyšetřování, známý pod zkratkou FBI, kladl nepříjemné otázky ohledně výsledků jejich pátrání. Všude se mu dostalo stejné kolovrátkové odpovědi: Žádný důkaz nezákonného obchodování nebyl nalezen. Společnost Convar, která zachránila podezřelé pevné disky z trosek WTC a byla plná optimismu ohledně záchrany dat svědčících o nezákonných obchodech, s ním dokonce zcela odmítla komunikovat.

Na konci svého pátrání Lars Schall s dávkou sarkasmu píše: „Možná bych měl zmínit, že tento výzkum měl pro mě nakonec negativní důsledky. Poté, co jsem kontaktoval FBI, mě najednou informoval vydavatel německého finančního on-line magazínu, pro který jsem dělal rozhovory, že žádná další spolupráce nepřipadá v úvahu. Tak či tak na mě teď FBI zaměří svou pozornost, takže jakékoli styky se mnou budou nežádoucí. Znáte přece pravidla.“

Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

Speciál 11. září:

PrologPoválečný byznys aneb Jak Albrightová privatizovala v Kosovu

  1. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Terorismus a cesta k pravdě
  2. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Lež jako dvě věže
  3. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Náraz, nebo exploze?
  4. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Dvě letadla, tři pády
  5. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: O pádu WTC vědělo v předstihu mnoho lidí aneb Jasnovidci v New Yorku?
  6. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Pojistný podvod?
  7. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Velký hráč v pozadí 11. září
  8. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Záhada budovy č. 6 a zametání stop
  9. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Nezákonné obchody a role CIA (Právě čtete)
  10. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Proč stíhačky nestíhaly
  11. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Fikce, která se stala realitou

Diskuze

NEZAPOMEŇTE ČÍST

Fantastický objev: Kambodžská džungle ukrývá starodávná města větší než Praha

Díky laserové technologii se archeologům naskytl neuvěřitelný pohled. Pod hustou vegetací se jim na 3D modelu zjevily pozůstatky možná vůbec největší říše 12. století...

Česká televize porušila zákon. Během vysílání o amerických volbách nadržovala Clintonové. Má sedm dní na nápravu. Omluví se divákům?

Česká televize podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání porušila zákon během zpravodajského pořadu Americká volební noc, který vysílala v den amerických prezidentských voleb....

(Ne)bezpečný sex? Jaké problémy hrozí ženám užívajícím hormonální antikoncepci?

Píše se rok 2008 a já čekám u své gynekoložky. Kolem sedí ženy různého věku a většina z nich už tuší, co je za...

Dva cajti s čepicí

„Tak to chodí na tom světě, každou chvíli jinak, dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák,“ psal z vlastních bohatých zkušeností slavný český novinář...

Naděje umírá poslední aneb Naplní se proroctví?

Aktuální číslo Šifry je opět nabité od začátku až do konce, tak, jak jste zvyklí. V říjnu Šifra navštívila interesantní konferenci na řeckém ostrovu Rhodos, kde...

NEJEN WEB, ALE TAKÉ JEDINEČNÝ TIŠTĚNÝ ČASOPIS

Takový, jaký nemá v Česku obdoby. Kvalitní obsah najdete i na webu, ale ty pravé čtenářské orgie zažijete teprve v našem měsíčníku, ať už v tištěné nebo digitální verzi. Chcete vědět víc?

Více informací

DALŠÍ ČLÁNKY